Magda (33): Zamilovala jsem se na první pohled a následovala svatba. Dnes je láska pryč a my se pořád jen hádáme

S Petrem jsme manželé čtyři roky. Poznali jsme se na lyžích v Krkonoších a byla to láska na první pohled. Po roce jsme se sestěhovali a pár měsíců nato jsme se vzali. Občas jsme se pohádali, ale rychle jsme to pustili z hlavy. Žádná tichá domácnost, vždycky jsme se dokázali domluvit. Věděla jsem, že jsme každý jiný, ale věřila jsem, že když se dva mají rádi, zvládnou se sladit. Jenže dnes náš byt připomíná bojiště. Člověk pomalu nemůže udělat krok, aby nešlápl na minu...

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (38): Stavba domu nás asi bude stát manželství. Hádky jsou na denním pořádku

Ani den bez hádky

Říká se, že jaké je pondělí, takový bude celý týden. Pokud na tom něco je, nedivím se, že to u nás vypadá tak bídně. Hned ráno je totiž v kuchyni přetahovaná o to, kdo udělá kávu. „Víš, že musím odejít dřív, tak by ses o to mohla postarat,“ zavrčí Petr.

„Tak si nastav budík o deset minut dřív. Nevidíš, že se líčím?“ bráním se. Do kanceláře dorazím vyčerpaná ještě dřív, než se vůbec pustím do práce.

Večer se to celé rozjede znovu. U nás doma většinou vaří Petr. Je v tom fakt dobrý, ale kuchyň pak vypadá jako po výbuchu. „Já vařím, ty uklízíš,“ pokrčí obvykle rameny.

„Ale to neznamená, že tu po sobě musíš nechat takový svinčík. Jen umýt sporák mi zabere hodinu.“

„Tak když jsi tak chytrá, můžeš vařit ty,“ urazí se.

„Klidně. Aspoň to tady nebude vypadat jak v polní kuchyni...“

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (29): Poslední dobou vedu nerovný boj. Tchán s tchyní radí manželovi, jak mě při hádkách uzemnit

Už nás nepoznávám

Historky o naší domácnosti bych vám mohla vyprávět donekonečna. Petr nikdy nesklopí prkénko na záchodě a já z toho šílím. Pořád ho prosím, aby třídil prádlo na bílé a tmavé, ale jemu je to jedno. Pak to musím udělat já. Ani u televize si neodpočinu. On miluje akční filmy, já mám radši dramata. A když už se mi podaří prosadit nějaký film, stejně má tolik komentářů, že mě přejde chuť cokoli sledovat.

Nakupování je taky boj. Já si čtu složení potravin, protože mi záleží na tom, co jíme, ale on nadává, že kvůli mně trávíme v obchodě půl hodiny navíc. A aby toho nebylo málo, ještě jsou tu naše mámy. Obě sní o vnoučatech a vyvíjejí na nás tlak. Zatím jsem ale neotěhotněla.

„Tvoje máma to už vážně přehání, nedá se to poslouchat,“ stěžuje si Petr.

„Tvoje není o nic lepší,“ vrátila jsem mu to. Jsem vyčerpaná. Nepoznávám nás. Už nejsme ti dva lidé, co se kdysi potkali a zamilovali se. Ani nevím, kdy přesně se to zlomilo, ale už je to za hranou. Mám toho dost. Čím dál častěji myslím na rozvod.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (29): Přítel mě pozval na dovolenou. Netušila jsem, co mě tam čeká, ani že to skončí nejhorší hádkou našeho vztahu

Pohádala jsem se s mámou i manželem

„Tak co dítě? Roky letí, mladší už nebudeš,“ bodne do mě máma. Ona opravdu umí zasáhnout tam, kde to bolí nejvíc.

„Mami, prosím tě, nemohla bys to jednou nechat být?“ povzdychnu si a čekám další hádku.

„Jen říkám svůj názor,“ zazní ta její klasická věta, když věci nejdou podle jejích představ.

Zase jsem se nechala vtáhnout do hádky, a, jak jinak, neskončilo to dobře. Máma se urazila, já byla na dně. Když jsem dorazila domů a viděla nepořádek, který Petr nechal v kuchyni, bouchly mi saze. „Člověka až přejde chuť k jídlu, když tohle vidí,“ vyštěkla jsem.

„Tak se nedívej... a nejez,“ odsekl Petr.

Tehdy jsme se pohádali jako nikdy předtím. Řvali jsme na sebe, každý si jel svoje a nikdo nechtěl ustoupit. Pak jsem vzala hrnek, mrskla s ním o podlahu a zakřičela, že podávám žádost o rozvod. A utekla jsem z bytu...

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (49): I po rozvodu žijeme a hádáme se s exmanželem v jednom bytě. Je to peklo

Máme ještě šanci?

Dlouho jsem jen tak bloudila, nevěděla jsem, kam jdu. Skončila jsem u kamarádky a přespala jsem u ní. Petr mi několikrát volal, ale nebrala jsem to. Když jsem se vrátila domů, zavřela jsem se v ložnici a nepromluvila s ním ani slovo.

Několik dní bylo doma ticho. Pak už to Petr nevydržel a oslovil mě:. „Magdo, myslela jsi ten rozvod vážně?“

Byla jsem překvapená. Petr mě neoslovil jménem už pěkně dlouho. V jeho hlase nebyl hněv, ale smutek a únava.

„Kdybych řekla, že nad tím neuvažuju, lhala bych,“ odpověděla jsem tiše a podívala jsem se mu do očí.

Vydržel můj pohled. „Co se to s námi stalo?“ zašeptal.

„Nevím,“ povzdychla jsem si a sesunula se do křesla.

„Miluju tě. Nechci rozvod,“ řekl. A poprvé, co jsme spolu, jsem mu viděla v očích slzy.

Rozhodli jsme se, že zkusíme párovou terapii. Možná se nám díky tomu podaří najít příčinu toho, co nás ničí. Láska mezi námi snad ještě úplně nezmizela, oba si přejeme náš vztah zachránit. Doufám, že se nám podaří schovat ego i hrdost do kapsy, jinak to bude hodně těžké...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (53): S manželem se jen hádáme. Pokud nám nepomůže poradna, zbývá už jen rozvod

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].