Facebook
Instagram
Svou plnoletost si Karen užívala plnými doušky. Milovala alkohol a zábavu všeho druhu. Historek z akcí tak má spoustu a měla pocit, že už ji nic nepřekvapí. Jednou však trumfla sama sebe. Probudila se totiž na záchodech v zamčené hospodě, bez svých věcí a v cizí bundě. Ten víkend navíc zahrnoval ztrátu auta, věcí, hody, ples a vyvedení z kostela, na které nikdy nezapomene.
Po osmnáctých narozeninách jsem prožívala své nejdivočejší období. S kamarádkou Denčou (29) a dvěma kluky jsme nevynechali jedinou akci a nedělalo nám problém jít z ní rovnou do školy.
Výlet do Brna se lehce protáhnul
Jednou jsem v pátek večer vzala maminčin modrý Nissan Micra, naložila kluky a jela do Brna vyzvednout Denču, jež se sekla na maturitním projektu ve škole. Přemýšleli jsme, jestli tam nezajít do hospody a později do klubu, když už tam budeme.
Během cesty mi však zavolal někdo, koho jsem měla uloženého jako "Pavel Budoucí Manžel". Byl to kluk, kterého jsem poznala v kempu v Senci, kde jsme byly s Denčou rok zpátky. On tam byl s partou kamarádů a na rozdíl od nás měl vařič, takže jsme se rychle všichni skamarádili. Volal mi s kamarády z hospody, že u nich v Žarošicích slaví hody. A ptal se, kde s Denčou jsme.
Když jsem pak Denču vyzvedla, bylo jasné, že jedeme do osmdesát kilometrů vzdálených Žarošic na hody. V hospodě tam bylo opravdu živo, hrálo se, zpívalo, pilo plnými doušky a já se rychle rozhodla, že na řízení kašlu a přespíme v autě…
Probuzení na záchodě osmdesát kilometrů od domova
O pár hodin později jsem se probudila na studené zemi vedle záchodové mísy. Bez svých věci, zato s cizí budou a peněženkou. Podívala jsem se do ní a zjistila, že majitelem je jeden z našich žarošických kamarádů, jemuž jsme říkali Mourek. To byla dobrá zpráva.
Vyšla jsem ze záchodu a zjistila, že jsem stále v žarošické hospodě. To byla další dobrá zpráva. Vím, kde jsem. Chtěla jsem vyjít ven na parkoviště k autu, ale hlavní vchodové dveře byly zamčené. Prohledala jsem celé přízemí, ale žádný otevřený východ jsem nenašla. Vydala jsem se proto prozkoumat první patro, které slouží jako hotel. Nejspíš jsem stále ještě byla přiopilá, protože jsem měla pocit, že je skvělý nápad prozkoumat pokoje s tím, že si půjčím mobil, abych zavolala Denči.
Dodnes si pamatuji šokované Slováky, kterým jsem vlezla do pokoje, probudila je a poprosila o mobil. Denča to samozřejmě nebrala, jelikož bylo šest ráno. Poděkovala jsem, popřála jim dobrou noc a sladké sny a šla dál hledat cestu ven. K hledání jsem si načepovala pivo a takto posilněná jsem nakonec naznala, že vylezu jedním oknem.
Kamarádi mi odjeli s autem i věcmi
Venku mě čekalo nepříjemné překvapení, a to, že moje auto na parkovišti nestojí. Zamrzelo mě, že jsem si pivo nevzala s sebou ven, a rozhodla jsem se najít podle občanky dům Mourka.
Barák jsem našla až překvapivě snadno a ani kamarád nebyl nějak zvlášť překvapený, co u něj takto po ránu dělám. Pozval mě dovnitř, pustili jsme si film, otevřeli si pivo a vyvalili se na gauč. Odpoledne se mi konečně podařilo dovolat se od něj Denči.
"Čauky, my jsme v noci odjeli, nebylo mi nějak dobře a poslední hodinu jsem nepila, tak jsem to odřídila. Všechny tvoje věci mám já, ale ty jsi nikde nebyla, tak jsme tě tam nechali," řekla s tím, že auto mi zaveze večer k domu. Než jsem stihla začít řvát, co mám jako dělat já, pokračovala: "Ale neboj, večer tam mám v plánu jet na ples. Auto beru svoje."
To byl zajímavý zvrat v můj prospěch. "Super, tak mi vezmi nějaké šaty a stav se u mě doma pro moji kosmetickou taštičku," řekla jsem jí. Kamarád otevřel další pivo a má situace mě začínala bavit.
Z kostela mě vyvedli za veselé zpěvy
Večer jsme byly za hvězdy plesu, ačkoli ne všichni v hospodě z nás byli nadšení. Vlastně by se dalo říci, že nás celé Žarošice začínaly mít plné zuby. Především pak majitelka hospody, jež věděla o mém noclehu na jejím záchodě a následném "vylupování se" ven oknem.
V neděli jsem se probudila v posteli vedle Mourka, což bylo příjemné překvapení po předchozím dnu. Nepříjemné však bylo, že jsem opět neměla žádné své věci. Tentokrát jsem si však byla na 90 % jistá, že budou v autě a Denču potkám na náměstíčku, kde začínal hodový průvod.
Jen co jsme vyšli ven, dostali jsme od souseda panáka a během půl hodiny jsme jich v sobě od dalších sousedů měli asi deset. S Denčou jsme se potkaly před kostelem, kam všichni mířili na hodovó mši svatou, a tak se stalo, že i já, ateistka, jsem byla poprvé v životě na mši. Později jsem byla také poprvé v životě vyvedena z kostela, a to, když jsem si na kazatelovu poznámku, že jsme všichni rodina, začala broukat "We Are Family"...
Vyhoštění z Žarošic a návrat do reality
Po mši pokračovalo hodování v ulicích a nějak se stalo, že byl najednou večer a já s Denčou a "naší" žarošickou partou jsme skončili na hodové zábavě. Z té už si nepamatuji zhola nic, jen to, že jsem snad poprvé v životě pocítila, že už se mi nechce a nemám sílu pít. Tento pocit jsem však statečně přepila, ačkoli v kuloárech kolují pomluvy, že jsem následně pozvracela kuchyň v hospodě. Tu noc se konečně uskutečnil můj plán z prvního večera, a to, že jsme přespaly v autě.
V pondělí ráno jsme jely rovnou do Brna do školy. Já si koupila cider na vyklusání a Denča se pokoušela během řízení nepozvracet. Když jsme opouštěly Žarošice, bylo nám jasné, že už se do nich znovu nepodíváme a kamarádi se již neozvou. Od té doby nepiji slivovici a dodnes se za to stydím...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
