Jaroslava (38): Stavba domu nás asi bude stát manželství. Hádky jsou na denním pořádku

S Igorem jsem v manželství osm let. Vdávala jsem se těhotná po dvou letech vztahu. Doba našeho randění byla krásná. Půl roku po svatbě se nám narodila dvojčata.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohunka (69): Těžce jsem nesla, že jsme museli prodat dům a zahradu. Teď si ale díky manželovi plním svůj životní sen

Náročné roky, které měly smysl

Fakt jsme se nenudili. Péče o dvojčata byla náročná. Navíc jsme bydleli v bytě, kde byla jen malá kuchyň, obývací pokoj a ložnice. Věděli jsme, že do budoucna svojí bytovou situaci budeme muset řešit. Neustále jsme polemizovali nad tím, zda si koupit větší byt nebo si splnit velký sen a postavit domeček v okrajové čtvrti našeho města.

Zvítězil domek se zahrádkou. Oboje rodiče nám přislíbili finanční pomoc a pomoc při hlídání dětí. Vzali jsme si hypotéku na tři miliony a začali stavět. Mnoho prací jsme si udělali sami. Každý víkend jsme trávili na stavbě. Chodili nám pomáhat i oba otcové, a tak práce ve čtyřech lidech šla rychle od ruky. Za rok jsme měli postavenou hrubou stavbu a zastřešeno. Přes zimu jsme nechali dům vymrznout.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (42): Manžel mi po nevěře vždy koupil drahý dárek. Když mi daroval dům, tušila jsem, že se dozvím něco mnohem horšího

Náš sen se nám každým dnem přibližoval

Další rok jsme si nechali od firmy osadit okna a dveře, elektrikář nám roztahal elektriku po domě, udělali se omítky a podlahy. To byla fáze, kde už bylo vidět, že jdeme do finále. Jenže to jsem si naivně myslela. Stěhovali jsme se do domu, který byl značně nedodělaný. Nebyly udělané terénní úpravy, byla dodělaná jenom jedna koupelna v horním patře, chybělo podbití střechy a udělat fasádu.

Samozřejmě nám došly peníze. Hypotéku jsme si navyšovat již nechtěli, a tak jsem se rozhodili, že prodáme původní byt, doplatíme úvěr ze stavebního spoření a zbytek peněz použijeme na stavbu. Vše jsem zařizovala já. Sehnala jsem kupce na byt, vyřídila administrativní záležitosti a uklidnila jsem se v momentě, kdy jsme měli na účtu milion korun. Jenže už v této době se Igor choval divně. Jakmile jsem začala plánovat nějakou práci na domě, následovala hádka.

Mohlo by Vás zajímat:

Luboš (50): Rodiče přepsali svůj dům na sestru. Já prý všechno mám, zatímco ona ho potřebuje

Hádky na denním pořádku mě ničí

„Čemu nerozumíš? Jsem utahaný. Nebaví mě to. Furt jenom nějaká práce. Chci chvíli klid,“ křičel na mě manžel. Pokaždé si zalezl do postele s mobilem v ruce a nevšímal si nás. Nehrál si s dětmi a mě přehlížel. Sama jsem tedy z peněz zajistila terénní úpravy zahrady a podbití střechy. Za zbytek peněz jsem dokoupila nábytek. Na fasádu a koupelnu nezbylo. Igorovi bylo vše jedno. Jen se hádal a byl se vším nespokojený.

Zdá se mi, že je na mě můj manžel alergický. „To jsi pěkně blbě utratila ty peníze. To hlavní není. Ale co jsem mohl očekávat,“ arogantně Igor komentoval moji snahu o dodělání domu. Jeho stav trvá už půl roku. Nespíme spolu. Netrávíme čas jako rodina. Jen vedle sebe žijeme. A já nevím, co s tím. Zdá se mi, že manželovi v našem vztahu došel dech. Asi ho udusila zátěž při stavbě domu. Snad to bude za nějaký čas lepší a není v tom nějaká jiná žena.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (39): Sedm let jsme žili spokojeně, než nás postihla tragédie. Náš dům byl podle sousedky prokletý