Pavlína (33): Při stěhování jsme se málem rozvedli. Netušila jsem, že neumíme vůbec komunikovat

Jsem ráda, že jsme se shodli na tom, že je třeba najít větší bydlení. Vůbec netuším, jak jsme dokázali existovat ve třípokojovém bytě a nezabít se. Dva dospělí lidé a dvě děti. Navíc kluk a holka.

Andrea (22): Pokusila jsem se kamarádce pomoct se vztahem, ale celé se to otočilo proti mně

Naše manželství je dobré jen na oko

V našem malém bytě nebylo moc práce, a tak jsem si ani nevšimla, že jsem na vše sama. Byla jsem to já, kdo nakupoval, kdo uklízel, kdo žehlil a kdo se staral o děti. Vlastně mi nepřišlo divné, že Eduard neustále leží na pohovce. Občas jezdil pomáhat svému bratrovi, který rekonstruoval dům, ale to jsem vnímala spíše pozitivně.

Spíše mě neustále zlobilo, jak málo místa jsme v našem bytě měli. Všude na skříních byly krabice plné sezónních věcí, na chodbě měly děti jízdní kola, na balkoně jsme měli skříň se zavařeninami a v ložnici jsme měli kolem postele půl metru místa. Jinak všude byly skříně. Zkrátka jsme žili na skladišti a nebyli jsme schopní si to přiznat.

Magdaléna (30): Po rozchodu jsem hledala nové bydlení. Naletěla jsem podvodníkovi

Při stěhování jsem zjistila pravdu

Až při stěhování mi došlo, v jakém stavu je naše manželství. Mé pokusy se s Eduardem domluvit na plánu, jak efektivně sbalit věci, vždy selhaly. „Co šílíš? Nějak to dopadne. Prostě budeme furt věci házet do krabic a odvážet. Nic složitého,“ nehodlal se se mnou Eduard bavit. A tak, když nastal víkend, kdy jsme měli byt vyklidit, nejen že jsme neměli žádné krabice, ale neměli jsme zařízené ani auto na stěhování.

Zajela jsem nakoupit alespoň odpadkové pytle a házela oblečení do pytlů. Vždy jsem nacpala auto až po strop plnými pytli a odvezla je do našeho nového bytu. Cestou jsem plakala. Cítila jsem zlost. Celý pátek jsem pendlovala mezi starým a novým bytem. A ujišťovala po telefonu nového majitele, že starý byt v neděli opustíme. Jenže Eduard si nevyjednal na pátek ani dovolenou, a tak jsem stěhovala sama.

Karla (44): Nabídla jsem kamarádce svého muže na výpomoc. Odměnila se tím nejhorším způsobem

Manžel má na vše dost času

V sobotu ráno jsem vstala v sedm hodin a vzbudila Eduarda. „Co blbneš? Je sobota, chci se trochu vyspat. Neblbni, vše zvládneme a v neděli máme byt vyklizený,“ odbyl mě manžel a spal dál. Plačící jsem rozebírala dětský nábytek v pokojíčku a volala rodičům, zda neznají někoho s dodávkou. Měla jsem štěstí, otcův kamarád nám pomohl. Přijel a přiložil ruku k dílu. S tímto neznámým člověkem jsem si po pracovní stránce rozuměla.

Domluvili jsme si postup a práce nám šla od ruky. V jedenáct hodin Eduard vstal a divil se, že už máme vystěhovaný dětský pokoj a část obývacího pokoje. V mých očích byl manžel za pitomce. Spíše se nám při stěhování motal. Samozřejmě jsme se nestihli vystěhovat do nedělního večera. Hotovo bylo až v úterý a nový majitel našeho bytu po nás chtěl deset tisíc za to, že jsme mu způsobili komplikace. S Eduardem jsme se ostře pohádali a já jsem prozřela. Můj manžel je chlapík, co umí jen ležet na pohovce.

David (37): Moje manželka tráví hodně času s novou kamarádkou. Důvod jsem pochopil až díky lechtivé fotografii

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].