Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeMagdaléna považovala stěhování do nového bytu za nový začátek. Tak moc se těšila, až ignorovala všechny varovné signály. Naletěla podvodníkovi, který ji připravil o peníze a iluze.
Ještě nedávno jsem bydlela s Petrem – chlapem, kterého jsem považovala za lásku svého života. Jenže ta „láska“ jednoho dne skončila. Sbalil si věci a odešel, nechal mě samotnou s hromadou společných vzpomínek a prázdnotou v srdci. Tehdy mi došlo, že si musím co nejrychleji najít byt, který mi ho nebude připomínat. Nechtěla jsem se vrátit k rodičům. Ti mě sice milovali, ale pořád se ke mně chovali jako k malé holčičce.
Chtěla jsem začít znovu
Inzeráty jsem si prohlížela celé dny – v práci, v tramvaji, před spaním. Všechny byty byly buď příliš drahé, nebo na místech, kam bych se po setmění bála vracet. A pak jsem narazila na inzerát, který sliboval byt 2+kk v centru města, balkon s výhledem do parku a příjemný nájem. Fotky vypadaly jako z katalogu – světlé místnosti, dřevěná podlaha, úžasná kuchyně. Dívala jsem se na inzerát jako na zjevení a věděla jsem, že to je ono. Můj nový začátek. Už jsem si představovala rána s kávou na balkoně, večerní posezení s přáteli, vůni čerstvých květin na stole. Všechno mělo být jiné – lepší.
Hned jsem zavolala na číslo z inzerátu. Zvedl mi to muž s příjemným hlasem. Řekla jsem, že se mi byt moc líbí a že bych si ho chtěla prohlédnout co nejdřív. Odpověděl, že zájemců je hodně a nejlepší by bylo sejít se ještě ten den, protože pak už může být pozdě. Myslela jsem si, že ve velkém městě je to normální.
Večer mi ukázal byt – skutečně vypadal jako z pohádky. Zeptala jsem se na internet, sousedy a okolí. Odpovídal klidně a věcně, dodal, že v něm sám bydlel několik let, takže ví, jak fajn to tam je. Znovu zmínil, že má několik vážných zájemců a že pokud chci, měla bych se rychle rozhodnout. „Rozumím, ale potřebuji mít jistotu, že je vše v pořádku,“ řekla jsem.
„Samozřejmě, i já preferuji poctivé jednání,“ odvětil. „Pokud jste rozhodnutá, můžeme hned podepsat smlouvu.“ Souhlasila jsem. Vytáhl z aktovky připravenou smlouvu. Ujistil mě, že jde o standardní dokument a že v případě potřeby mi pošle kopii na e‑mail. Podepsala jsem. On si vzal originál a slíbil, že mi pošle sken. Pak přišel moment složení zálohy. Vybrala jsem obálku s hotovostí, kterou jsem měla připravenou, a podala mu ji. Usmál se, vložil peníze do aktovky a řekl, že ho těší, že byt jde do dobrých rukou. Předání klíčů jsme domluvili na pozítří.
Tereza (72): Podvodník mě připravil o peníze a málem jsem ztratila i děti. Skončila jsem v nemocnici
Stěhování do podnájmu
Druhý den jsem v práci seděla jako na trní, nemohla jsem se dočkat, až začnu převážet všechno, co jsem večer zabalila do krabic. Už jsem se viděla, jak si zařizuji ten světlý obývák podle sebe. Odpoledne jsem se rozhodla zavolat pronajímateli, abych si potvrdila čas předání klíčů. Zvedl mi to až napodruhé. Domluvili jsme se, kdy se setkáme a všechno vyřídíme.
V den stěhování jsem ráno vstala brzy. Měla jsem volno a domluvené taxi. Řidič mi ochotně pomohl naložit krabice a vyrazila jsem na adresu, která pro mě znamenala nový začátek. Zhluboka jsem se nadechla a přistoupila k vchodovým dveřím. Stlačila jsem domovní zvonek, ale nic se nestalo. Zkusila jsem to znovu, pak ještě jednou. Nikdo neodpovídal. Vyndala jsem telefon a vyťukala číslo pronajímatele. Po několika zazvoněních se ozvala hlasová schránka. O chvíli později už bylo číslo nedostupné.
Rozhodla jsem se počkat. Sedla jsem si na lavičku a hlídala své věci. Uběhla hodina a on se stále neukázal. Pak ke mně přistoupila starší žena s nákupní taškou. Zastavila se a zadívala se na krabice. „Stěhujete se?“ zeptala se zvědavě.
„Ano... chtěla bych se nastěhovat,“ odpověděla jsem s nuceným úsměvem. „Pronajala jsem si byt v druhém patře.“
Žena se zamračila. „V druhém patře? Tam už dlouho nikdo nebydlí. Majitel umřel před několika lety. Jeden pán už ten byt zkoušel pronajmout. Několik lidí mu dalo zálohy, ale pak se po něm slehla zem...“
Byl to podvod
Dívala jsem se na ni a v krku se mi udělal knedlík. Před očima jsem měla obraz podepsané smlouvy a předané zálohy. Najednou všechno nadšení posledních dní ustoupilo prázdnotě. Zavolala jsem si taxík a i s krabicemi jsem se nechala zavézt na nejbližší policejní stanici.
Tam se mě ujal starší muž v uniformě a zeptal se, s čím mi může pomoci. Řekla jsem mu všechno. Poslouchal, občas se mě zeptal na data, částky a detaily setkání. Když jsem skončila, povzdechl si. „To je složitá záležitost,“ řekl klidným hlasem. „Ten člověk je mazaný. Už měnil jména, telefonní čísla, bankovní účty. Máme na něj spoustu oznámení, ale on vždy zmizí dřív, než ho stihneme vypátrat.“
Dívala jsem se na něj a cítila, jak moje naděje blednou s každým jeho slovem. „Je nějaká šance, že dostanu své peníze zpátky?“ zeptala jsem se tiše.
„To vám nemohu slíbit.“
Jela jsem k rodičům a v hlavě jsem si přehrávala všechny chvíle, v nichž jsem se mohla zastavit a zamyslet. Došlo mi, že mě neoklamal jen on – já sama jsem ignorovala varovné signály.
Byla jsem naivní
Na policejní stanici jsem se vrátila po pár dnech, protože mě předvolali kvůli doplňujícím otázkám. V čekárně seděla žena přibližně v mém věku. „Také kvůli bytu?“ zeptala se tiše.
„Ano. Centrum města, balkon, cena pod tržní úrovní?“ nadhodila jsem. Vyprávěly jsme si, jak to probíhalo, a ukázalo se, že její případ byl téměř shodný s tím mým. Cítila jsem zvláštní úlevu, že nejsem jediná, kdo se nechal vtáhnout do té hry. „Policie říká, že je těžké ho chytit,“ řekla jsem.
„Vím. Ale nebyla to naše vina. On je prostě dobrý v tom, co dělá.“
„Škoda, že je dobrý v něčem tak hnusném,“ odpověděla jsem. Vrátila jsem se k rodičům. Krabice s mými věcmi stály nevybalené v rohu, ticho mezi čtyřmi stěnami bylo těžší než obvykle. Můj vysněný byt existoval jen v inzerátu, ale lekce, kterou jsem dostala, byla hodně reálná...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
