Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeAntónie si myslela, že se s přítelem rozešli jako dospělí lidé – v klidu a všechno vyřešili. Ale pak se jí jednoho dne ztratilo auto a zjistila, že za tím stojí právě její bývalý.
Po rozchodu jsem si říkala, že to nejhorší mám za sebou. Bylo to vyčerpávající a nepříjemné, ale rozdělili jsme si věci, on se odstěhoval a já se snažila jít dál. Dohodli jsme se, že auto si nechám já. Potřebovala jsem ho k práci, bez něj bych se nikam nedostala.
Auto jednoho dne prostě nestálo před domem
Jedno ráno jsem vyšla ven, chtěla jet do práce, ale auto tam nebylo. Nejdřív jsem si myslela, že jsem zaparkovala jinde, nebo že ho odtáhli kvůli čištění ulice. Volala jsem na městskou policii, pak na odtahovku, ale nikdo o něm nic nevěděl. Nakonec jsem šla nahlásit krádež.
Tam mi řekli, že auto nebylo ukradeno, ale prodáno. Podle registru byla novým vlastníkem sestra mého bývalého přítele. „Tak to ale musíte vědět, ne? Byla jste majitelkou auta, tak jste musela podepsat kupní smlouvu,“ vyčetl mi policista. Koukala jsem se na něj jako na blázna. Vždyť já nic nepodepisovala!
Odešla jsem a pak mě něco napadlo. Když jsme si s expřítelem rozdělovali věci, rozebírali jsme si i různé dokumenty a tak. Běžela jsem domu a začala jsem se přehrabovat v papírech, ale jeden jsem najít nemohla: velký techničák od svého auta. Musel mi ho vzít. A dost možná na jeho základě zvládl prodat i moje auto.
Expřítel se přiznal, že ho mým jménem prodal
Hned jsem mu volala a zeptala se ho. Nejprve zapíral, pak se kroutil a pak mi naštvaně zavěsil, ale po hodině mi zavolal zpátky a všechno mi potvrdil. Zfalšoval plnou moc a převedl auto na sestru. Dala mu za něj deset tisíc. Málem jsem se tam rozbrečela.
Slyšela jsem, jak se do telefonu usmívá. Řekl mi, že auto bylo stejně staré a že mi tím ušetřil starosti. Nejprve jsem uvažovala, že bych ho udala nebo bych se s ním soudila, ale kde bych na to vzala čas a peníze? To by se určitě mohlo táhnout roky a jak bych to všechno dokázala?
Nakonec jsem to nechala být. Přišla jsem sice o desetitisíce, možná přes sto tisíc, protože to auto rozhodně nebylo staré, ale nakonec jsem získala klid na duši. Ta představa, že jsem několik let žila s člověkem, který byl tohohle schopný… Jsem ráda, že už ho v životě nemám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
