
Alena chtěla být baletkou. Měla pro to všechny předpoklady, kromě té správné kamarádky. Kolegyně, kterou za ni považovala, jí totiž v rozhodujícím okamžiku vrazila kudlu do zad.
Nikdy jsem nepochybovala o tom, že se dostanu do nějakého prestižního souboru. Byla jsem na to dost dobrá. Možná až moc. Trénovala jsem šest dní v týdnu, někdy i sedm, když se blížil konkurz. Nechodila jsem na večírky, neměla kluka a neřešila, co se děje na Instagramu. Jenom špičky, zrcadlo, bolest, pot a tak pořád dokola.
Panovala mezi námi rivalita
V ročníku nás bylo šest holek, ale ve finále jsme zůstaly dvě. Já a Karolína. Dlouho jsme byly kamarádky. Takové to baletní přátelství, kdy se držíte za ruce, ale obě víte, že jedna musí prohrát. Po trénincích jsme spolu jedly sushi, kupovaly si nové gumičky do vlasů a rozebíraly, která má šanci dostat místo.
Hrály jsme si na tým, ale rivalita mezi námi byla zjevná. Můj dres zmizel, tak jsem si půjčila její. Tvrdila, že ho někdo musel omylem odnést. Pak jsem měla podivně klouzavé špičky. Jednou jsem kvůli tomu upadla na sále a natáhla si stehenní sval. Ale to se prostě stává, když děláte sport vrcholově.
Den před finálním konkurzem jsem dostala zprávu od uměleckého šéfa. Psalo se v ní, že mě musí vyřadit, protože jsem prý odmítla vystoupit na jedné veřejné akci. „Je to neprofesionální. Víš, že pokud máme zamluvenou akci, musíš na ní vystoupit,“ vyčetl mi.
Nabídku za mě odmítla kamarádka
Následoval šok, zklamání, snaha ho přesvědčit, ale nedal se. Jenže já nikdy žádnou nabídku na vystoupení nedostala. Nakonec se ukázalo, že jsem ji měla dostat, ale Karolína byla poblíž a rozhodla se mluvit za mě – že jsem příliš unavená a zaneprázdněná z příprav na finální konkurz.
Nedostala jsem se do souboru. Ani ona ne. Po roce zranění, po roce lží, po roce soupeření s lidmi, kteří vás znají až moc dobře, to vzdala. Teď dělá kurz jógy a dává na internet motivační citáty. Prý je všechno tak, jak má být. Já chvíli učila děti, chvíli byla na recepci, chvíli nedělala nic. A pak jsem šla úplně jinou cestou.
Ale dodnes mě budí ze spaní představa, že jsem mohla být na tom jevišti. Že jsem tam měla být. A že někdo, kdo tvrdil, že je moje přítelkyně, mě o to připravil. Nikdy jí to neodpustím. A co je na tom nejhorší – ona věděla, že na to mám. A stejně to udělala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].