Katka (25): Dostala jsem luxusní nabídku být hosteskou. Po první akci jsem skončila v nemocnici

Byla jsem ve fázi, kdy jsem nutně potřebovala peníze. Práce v kanceláři pokryla sotva nájem a jídlo, o nějakém šetření nemohla být řeč. Kamarádka mi poslala inzerát, kde hledali hostesky na firemní večírky. Dobré peníze za pár hodin práce, hezké prostředí, žádné závazky. Vypadalo to jako příležitost, která se neodmítá.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivona (43): Dala jsem výpověď a vše prodala, abych mohla cestovat. Teď pracuju za kasou a připadám si jako blbec

Měla to být fajn brigáda

Domluvila jsem si schůzku s koordinátorkou. Všechno působilo profesionálně. Měla smlouvy, vysvětlila pravidla, dokonce mi ukázala fotky z minulých akcí – samé pěkně oblečené holky v hotelových sálech s šampaňským v ruce. Neměla jsem důvod se ničeho obávat.

První akce byla hned o dalším víkendu v luxusním hotelu na kraji města. Oblékli nás do černých koktejlek, nalíčili nás, seznámili s pár pravidly. Byla jsem trochu nervózní, ale všechno zatím vypadalo v pohodě. Šlo o oslavu výročí nějaké firmy, na které byli převážně muži. Smáli se, popíjeli, občas plácali po zádech.

Dostala jsem přidělený stůl a měla se starat, aby tam nic nechybělo. Jedno z pravidel bylo, že máme působit mile, ale držet si odstup. Ulevilo se mi. Po pár hodinách jsem si dokonce řekla, že je to vlastně docela fajn brigáda.

Mohlo by Vás zajímat:

Ellen (22): Potřebovala jsem si vydělat nějaké peníze bokem. Z nevinného přivýdělku vyklubalo něco děsivého

Probudila jsem se v nemocnici

Pak mi jeden z hostů podal sklenku. „Slečno, pojďte si s námi připít. Pracujete tak tvrdě, zasloužíte si to.“ Zasmála jsem se, vzala si ji a připila s nimi. Po nějaké době se mi začala točit hlava, udělalo se mi mdlo a od té chvíle si už skoro nic nepamatuju. Další vzpomínky mám útržkovité.

Probudila jsem se v nemocnici. Měla jsem zavedenou kanylu, hlava mi třeštila. Sestra mi řekla, že mě přivezli v noci. Někdo mě našel omámenou na záchodech hotelu. Styděla jsem se. Připadala jsem si, jako kdyby to byla moje vina. Kdybych tam nešla, nic by se nestalo. Ačkoli mi našli v krvi stopy omamných látek, nenahlásila jsem to policii.

Naštěstí se mi fyzicky nic nestalo. Ale psychicky mě to úplně rozhodilo. Dlouho jsem měla problém vyjít mezi lidi, natož si jít sednout někam na drink. Začala jsem se bát úplně běžných věcí. Ten pocit, že nevíš, co se ti stalo nebo snad stane.

Ve firmě, která mě zaměstnala, se to začalo řešit, ale nezmohli nic. Já to odmítla nahlásit a nebyla jsem jim ani schopná říct, kdo mi přesně dal tu sklenku a jestli to opravdu bylo z toho. Já se z toho snad jednou vzpamatuju, ale drink už si s nikým jen tak asi nedám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristián (43): Před dvěma lety jsem přišel o firmu a peníze. Moje žena to dodnes neví