
Natálie byla dlouho single. Celé dny trávila v práci a každý večer si jako malou odměnu uvařila špagety. Jednoho dne se u regálu s těstovinami seznámila s mužem, do kterého se později zamilovala.
Můj život je nekonečný kolotoč práce, termínů a sprintu od jednoho úkolu ke druhému. Miluju, co dělám, ale přiznávám, že někdy je to hodně náročné. Po dlouhém dni toužím jen po chvilce klidu a talíři těstovin. Je to moje malá slabost. Každý nákup v obchodě je pro mě malý rituál. Procházím ty samé uličky, koukám se na známé regály a říkám si: „Těstoviny, moji večerní společníci, kdepak se dneska schováváte?“
Setkání u těstovin
Nedávno jsem šla jen pro těstoviny, nic víc jsem nepotřebovala. Omáčku jsem si uvařila den předem. Ale jak už to v životě bývá, plány se rády mění. Procházela jsem mezi regály, když jsem je uviděla, poslední balíček špaget mé oblíbené značky. Natáhla se pro něj... a v tu chvíli to udělal i někdo jiný.
„Pardon,“ řekli jsme oba najednou, naše ruce se málem dotkly.
Muž se hezky usmál a já se automaticky usmála také. „Vezměte si je,“ řekl a podal mi špagety.
„Byl jste rychlejší...“ namítla jsem.
„Třeba mi to příště vrátíte,“ mrknul na mě.
Vzala jsem si těstoviny a šla k pokladně. Myslela jsem víc na toho muže, než na to, co budu jíst večer...
Pozval mě na kávu
O pár dní později jsme se setkali opět. Stál ve frontě u pokladny. Když se naše pohledy setkaly, v očích se mu zablesklo stejně jako tehdy. „Hledal jsem vás u těstovin…“ usmál se. „Co takhle dát si místo těstovin kafe?“
Zaskočilo mě to. Chtěla jsem říct ano, ale zároveň jsem pociťovala nejistotu, vždyť toho muže vůbec neznám.
„Kafe zní fajn...“ odpověděla jsem váhavě. „Ale... vlastně se neznáme.“
„Bude to jen káva, nic víc,“ řekl klidně.
Jeho upřímnost mě dostala. Souhlasila jsem, i když jsem ještě měla pochybnosti. Něco mi říkalo, že to stojí za zkoušku.
Začátek něčeho nového
Šli jsme do malé útulné kavárny, která je kousek od obchodu. Hrála tam příjemná a tichá hudba, takže jsme si mohli v klidu popovídat. Ze začátku jsem byla nervózní, ale po chvíli ze mě všechno spadlo.
Zjistila jsem, že můj nový známý se jmenuje Adam a je skvělý společník. Povídali jsme si, jako bychom se znali roky.
„Vždycky jsem věřil, že život je o objevování nových věcí,“ řekl a podíval se mi do očí.
„Jo... a jsem sama překvapená, kolik toho ještě můžu objevit. I v člověku, kterého skoro neznám,“ přiznala jsem.
Tohle kafe bylo víc než jen setkání. Cítila jsem, že se přede mnou otevírá něco nového...
Teď jsem šťastná
Začali jsme se setkávat pravidelně. Mluvili jsme o svých snech a přáních. Snad poprvé v životě jsem měla pocit, že mě někdo opravdu chápe. Je zvláštní, jak může jeden balíček těstovin změnit život. Někdy si nás láska najde tam, kde bychom ji vůbec nečekali. Uvědomovala jsem si, že se ve mně něco mění. Byla jsem otevřenější a klidnější.
Jednoho večera jsme s Adamem seděli v romantické restauraci a vzpomínali na naše seznámení. „Pamatuješ, jak jsme se přetahovali o poslední balení těstovin?“ smála jsem se. „Kdo by tehdy řekl, že to skončí takhle...“
„Jsou to přesně ty momenty, co nám mění život,“ řekl Adam a vzal mě za ruku. „Jsem za to setkání vážně vděčný.“
Přemýšlím nad tím, jak jedno náhodné setkání dokáže změnit celý život. Jsem vesmíru vděčná za těstoviny, za to kafe, za Adama a lásku...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].