Marie (70): Telefonát od vnuka mě vyděsil. Pak mi došlo, že to byl podvodník, a zavolala jsem policii

Důchod mi stačí na nájem, léky a jídlo, ale jinak si toho moc dovolit nemůžu. Naštěstí jsem si celý život šetřila „na horší časy“, a tak mi těch pár tisícovek dává pocit, že nejsem jen stará žena, která žije ze dne na den. Bydlím sama v panelákovém bytě, kde kdysi bývalo živo, ale teď je tu většinou ticho. O podvodných telefonátech od falešných potomků jsem slýchala často a vždycky jsem si myslela, že mě nikdo nenapálí. Byla jsem přesvědčená, že mám dost rozumu a všechno hned odhalím.

Jirka (41): Kamarád z dětství mě podvedl, přišel jsem o milion korun

Vnuk prý způsobil nehodu

Jednoho odpoledne, zrovna když jsem louskala křížovku, zazvonila pevná linka. Hned jsem znejistěla, protože na ni už téměř nikdo nevolá. V telefonu se ozval roztřesený a uplakaný hlas, který mi tvrdil, že je můj vnuk Jakub. Srdce mi bušilo jako o závod. Jeden z mých vnuků se totiž opravdu jmenuje Jakub! Vyprávěl mi zmatený příběh o tom, že měl nehodu, srazil nějakou paní a, pokud rychle nezaplatí odškodné, půjde do vězení. Žádal mě o pomoc a naléhal, že musí sehnat hodně peněz.

I když to znělo zoufale, něco v mé hlavě bilo na poplach. Proč mluví tak nejasně a nechce mi říct žádné podrobnosti? Když jsem zavěsila, strach se ve mně mísil s nedůvěrou. Místo abych sháněla peníze, vytočila jsem číslo souseda, který pracuje u kriminálky.

Trpělivě mě vyslechl a poradil mi, abych v té hře pokračovala. Měla jsem předstírat, že „Jakubovi“ věřím, a slíbit, že peníze připravím. Byla to prý šance chytit podvodníky při činu. Přestože jsem se trochu bála, souhlasila jsem. Srdce mi bušilo jako splašené, ale cítila jsem, že musím ukázat, že ještě nejsem bezmocná.

Magdaléna (30): Po rozchodu jsem hledala nové bydlení. Naletěla jsem podvodníkovi

Pro rodinu jsem hrdinka

Když se „Jakub“ ozval znovu, nejistým hlasem jsem řekla, že mám vše připraveno a čekám na instrukce. Podle pokynů policie jsem do staré nákupní tašky nacpala staré noviny a vyšla do parku. Na lavičce čekal nervózní mladík v kšiltovce. Řekl, že je Jakubův kamarád a peníze mu zanese. Podala jsem mu tašku a tehdy prakticky odnikud vyskočili policisté. Pokusil se utéct, ale neměl šanci. Stála jsem tam jako přikovaná a celá jsem se třásla, ale ujistili mě, že je vše v pořádku, a poděkovali mi za pomoc.

Večer jsem sebrala odvahu a zavolala své dceři. Byla v šoku a zpočátku mi vyčítala, že jsem se jí neozvala hned a riskovala. Ale vnuk Jakub, tedy ten skutečný, byl nadšený. „Babi, ty jsi neuvěřitelná!“ křičel do telefonu. Řekl mi, že on by se v takové situaci určitě sesypal a že jsem pro něj hrdinka. Jeho slova mě dojala a srdce mi poskočilo pýchou. Dcera nakonec uznala, že jsem to zvládla skvěle, ale přikázala mi, abych příště volala okamžitě jí.

Když emoce opadly, došlo mi, jaké jsem měla štěstí. Tolik seniorů přišlo o celoživotní úspory, protože podvodníci udeřili na jejich nejslabší místo – strach o blízké. Já se ale nedala. Možná proto, že jsem se celý život učila mít vždycky záložní plán. Dnes se na mě sousedky dívají s obdivem. Nejvíce mě však hřeje vědomí, že ještě nepatřím do starého železa.

Další příběhy ze života →

Dušan (61): Nechal jsem si zateplit fasádu domu a mám oči pro pláč. Netušil jsem, že narazím na takové podvodníky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].