Jana (48): Byla jsem v šoku, když jsem viděla, co sestra koupila mému manželovi k padesátinám

Já a moje sestra Petra jsme od dětství byly jako nejlepší kamarádky. Ona věděla všechno o mně a já o ní. Také můj manžel Aleš si s ní skvěle rozuměl. Dokázali spolu sledovat fotbal a škádlit se u rodinného oběda. Těšilo mě to, protože jsem věřila, že čím lepší vztah bude mít s mými blízkými, tím pevnější bude i naše manželství.

Jana (53): Sestra se mi zdála po telefonu divná. Když jsem k ní přijela, nestačila jsem se divit

Manžel slavil padesátiny

Chtěla jsem, aby oslava Alešových padesátin byla výjimečná. Pozvala jsem rodinu, pár přátel a menu jsem měla promyšlené do posledního detailu. Oslava začala přesně v pět hodin. V obýváku voněla vepřová pečeně, stůl se prohýbal pod saláty, chuťovkami a velkým dortem. Hosté se smáli, povídali si a každou chvíli někdo přišel Alešovi popřát. Připíjeli jsme si a já cítila hrdost, že se mi podařilo vytvořit tak příjemnou atmosféru.

Petra se objevila s elegantní zlatou taškou. Aleš do ní opatrně nakoukl a pak vytáhl hedvábný župan v tmavě modré barvě. „No vida, někdo tady bude doma vypadat jako James Bond,“ zavtipkoval jeden z hostů a u stolu se ozval smích.

Aleš zvedl obočí a s úsměvem Petře poděkoval. Odvětila, že je to proto, aby se doma cítil trochu luxusněji. Zaskočilo mě to. Dělala jsem, že je všechno v pořádku, ale všimla jsem si, že několik lidí u stolu po mně pokukovalo, jako by chtěli zjistit, jak zareaguju. Snažila jsem se soustředit na oslavu, ale v hlavě mi pořád běžela slova mé sestry.

Klaudie (32): Svou starší sestru jsem nepozvala na svatbu. Po tom, co udělala, už ji nechci nikdy vidět

Nelíbilo se mi to

Když poslední hosté odešli, v domě zavládlo ticho, přerušované jen cinkáním talířů a skleniček, které jsem odnášela do kuchyně. Aleš si odložil sako na židli a začal mi pomáhat s úklidem. Nejprve jsme mluvili o tom, jaká byla oslava, kolik jídla zbylo a komu nejvíc chutnal dort. Pak jsem nadhodila: „Hezký dárek od Petry, co?“

„No... originální,“ odpověděl stručně.

„Já nevím, připadá mi to trochu zvláštní. Není to trochu... osobní?“ řekla jsem a moje slova vyzněla vážněji, než jsem chtěla.

Aleš si odkašlal a rychle změnil téma. Zeptal se, jestli ještě nejsem moc unavená, prý se chce podívat na nějaký film. Unavená jsem nebyla, ale nebyla jsem ani moc klidná. Vzpomněla jsem si, že po předání dárku se Petra vyhýbala mému pohledu a pak si sedla co nejdál ode mě. Proč se tak chovala?

Jolana (28): Sestra se zamilovala a začala se mi postupně ztrácet. Jeden večer ale vše změnil

Byla jsem naštvaná

O pár dní později jsem za ní zašla. Povídaly jsme si o všem možném, ale když přišla řeč na Alešovy narozeniny, řekla jen, že to bylo fajn, a hned změnila téma. Atmosféra byla napjatá, jako by se mezi námi stalo něco, o čem nechceme mluvit nahlas. Už jsem to nevydržela. „Petro, řekni mi upřímně – proč ses na Alešových narozeninách chovala, jako bych tam vůbec nebyla?“ vyhrkla jsem.

„Byla to jen oslava narozenin a ty v tom hledáš bůhvíco,“ odsekla.

„Jen oslava?!“ zopakovala jsem nevěřícně. „Všichni viděli, jak jsi Alešovi předávala ten dárek, jako bys byla jeho žena, a ne moje sestra.“

„Přeháníš to!“ vyjela na mě. „Vždycky jsem s ním měla dobrý vztah a najednou je to problém?“

Pak jsme se pohádaly. Netrvalo to dlouho a myslím, že nás to obě překvapilo. Nikdy jsme se moc nehádaly, vždy jsme si rozuměly.

„Možná jsem se na oslavě měla chovat jinak, ale nebylo to úmyslné,“ pronesla po chvíli smířlivě.

„Víš dobře, že nejde jen o ten dárek,“ odvětila jsem. „Byla jsi chladná, jako bychom ani nebyly sestry...“

Adéla (27): Moje sestra pro mě vždy byla největší oporou. Nikdy bych nečekala, že mi ze života udělá peklo

Náš vztah se změnil

Povzdychla si a promnula si čelo. „Měla jsem tehdy špatný den, a pak ty poznámky u stolu... Cítila jsem se divně, jako bych udělala něco špatného...“

Snažila jsem se věřit tomu, co říká, ale pořád jsem měla pocit, že něco není v pořádku. Přesto jsem přikývla. „Chtěla bych, abychom si uměly říct na rovinu, co nám vadí,“ řekla jsem tiše. „Vždycky jsme si byly blízké a nechci o to přijít.“

„Já taky ne,“ odpověděla a na okamžik v jejím hlase zazněla upřímnost. Lehce se pousmála, i když v očích jí zůstal stín.

Napila jsem se čaje, odložila hrnek a po chvíli jsem odešla s pocitem, že rozhovor sice trochu pročistil vzduch, ale něco pořád nebylo vyřčeno.

Večer jsem seděla sama v obýváku. Na křesle ležel nedbale odhozený tmavě modrý župan. Dívala jsem se na něj a cítila jsem vztek, smutek i nejistotu. Můj vztah s Petrou sice vypadal trochu lépe, ale něco se změnilo – jako by mezi námi vyrostla neviditelná zeď...

Další příběhy ze života →

Martina (33): Moje sestra je celý život dokonalou lhářkou. A dokáže zmanipulovat všechny kolem sebe

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].