
Jolana nebyla od začátku vůbec nadšená ze vztahu, který měla její sestra. Ta dlouho její slova nebrala vážně. Pak se ale něco událo a Jolana je šťastná, že je její sestra zpátky...
Já a moje sestra, tohle téma máme od malička, jsme od sebe opravdu jen kousíček a to doslova rok a den. Byly jsme s nejlepšími kamarádkami, všechno jsme si říkaly a prožívaly podobné věci, opravdu jsme byly nerozlučné. Než se moje sestra zamilovala, to byl moment, kdy se všechno změnilo. Už nebyla moje, ale jeho, naprosto se mu oddala.
Když se sestra zamilovala, přestaly jsme se vídat
Anička si na vysoké našla staršího muže jménem Vilém. Okouzlil ji doslova během pár dní. Všechno začalo nevinně, prostě ji pozval na kávu. Ještě tehdy to byla ta stará Anička. Jenže po týdnu se k němu přestěhovala. Snažila jsem se jí ten ukvapený krok rozmluvit, ale nedala si říct. A tak moje mladší sestra poprvé začala žít s mužem.
Přála jsem jí, aby byla šťastná, a tak jsem se snažila Viléma aspoň poznat. Jenže Anička se začala vymlouvat. „Tenhle týden to, Jolanko, nepůjde. Ale zkusím to s Vildou domluvit na ten příští,“ slibovala. Jenže příště dlouho nepřicházelo. Takhle to pokračovalo celého půl roku. Nevadilo mi ani tolik, že jsem ho nepoznala. Spíš mě trápilo, že jsem za celou tu dobu neviděla ani svou sestru.
Najednou jsem ji vůbec nepoznávala
Po půl roce se sestra rozhodla, že se se mnou přece jen setká. Prý abychom se úplně neztratily. Viléma jsem do té doby stále neviděla. Dorazila s desetiminutovým zpožděním, což u ní nebylo vůbec zvykem, a celá rozrušená mi hned mezi dveřmi oznámila: „Budu se vdávat.“ Nepočkala ani na to, až nám přinesou kávu.
Byla jsem v šoku. Snažila jsem se mít radost s ní, ale hlavou mi pořád vířila jedna otázka, kdo vlastně ten Vilda je? „Aničko, seznámíš nás konečně?“ zeptala jsem se opatrně. „No samozřejmě, dnes večer,“ usmála se.
A tak se to konečně stalo. Vilda byl bankéř. Měl úžasný byt, úžasné auto a hlavně potřebu mít všechno pod kontrolou. Večeře probíhala jako v domácnosti, kde vládne přesně daný řád. Anička byla perfektně upravená, naškrobená, usmívala se nepřirozeně, jako by se v její tváři cosi zlomilo. Připadala mi jako naprogramovaná figurka z nějakého sci-fi.
Teprve když si sundala prstýnek, vrátila se
Po tom večeru jsem měla smíšené pocity. Cítila jsem, že se za tou dokonalostí něco skrývá. A tak jsem Aničku pozvala na předsvatební večírek, jen nás dvě, jako dřív. Přišla opět dokonale upravená, bez jediné chybičky. Tvrdila, jak se na svatbu těší, a já ji v tom nechala. Nechtěla jsem nic rozporovat. Objednala jsem první koktejly a jen jsme seděly, smály se a pomalu upouštěly páru.
Jak večer plynul a alkohol začal rozpouštět napětí, Anička si najednou sundala prstýnek. V tu chvíli se všechno změnilo. Rozpustila si vlasy, uvolnila se a najednou byla zpátky ta stará Anička – moje sestra, jak ji znám. Smála se, bavila, byla přirozená. Na chvíli se zdálo, že jsme čas otočily zpět.
Po tomhle večeru jsem si byla jistá, že mě její snoubenec už nikdy nepustí přes práh. Jenže se stalo něco, co jsem vůbec nečekala. Anička se vrátila domů, oznámila mu, že s ním končí, sbalila si věci a odstěhovala se ke kamarádce.
Konečně byla zase sama sebou
Když jsem jí zavolala, okamžitě to zvedla. Byla to zase ona. „Jsem v pohodě, ségra. Půjdeme dnes do kina?“ zeptala se s lehkostí v hlase. Byla jsem za to nesmírně vděčná. Sestra se znovu nadechla do života. Začala chodit na spinning, na jógu, běhala maratony, učila děti malovat a pomáhala v domově pro seniory. Dělala všechno, co z ní vždycky dělalo Aničku, moji energickou, svobodomyslnou sestru.
Na otázku, co se vlastně stalo, jen tiše řekla: „Došlo mi, že se nebudu moct nadechnout. A ta představa mě děsila.“ Věděla jsem, že je jako vítr, svobodná a divoká. A byla jsem šťastná, že se nenechala ovládnout. Vilém se sice o ní dál snažil, ale Anička už na něj neměla čas. Žila. Konečně zase naplno.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].