
Petra byla vdaná za Richarda patnáct let. Mají spolu desetiletého syna Matyáše. Jejich manželství nebylo šťastné. Především díky povaze Richarda. Ten, když si našel milenku, udělal pro Petru to nejvíc, co mohl. Získala zpět svůj spokojený život.
Asi jsem hloupá a staromódní. Ale rozvod pro mě vždy znamenal synonymum neúspěchu, krachu a zničených životů. Dnes už si to nemyslím.
Moje nešťastné manželství mě ničilo
S Richardem jsme se poznali jako skoro třicetiletí lidé s nějakými životními zkušenostmi. Jsme oba stejně staří a rozhodli jsme se, že není na co čekat. Okamžitě jsme se vzali a začali se snažit o potomka. Nedařilo se a nakonec jsme museli využít služeb centra asistované reprodukce. Tam nám pomohli a narodil se nám syn Matyáš.
Možná díky tomu, že jsem se soustředila na otěhotnění a měla před sebou jasný cíl, vytěsňovala jsem vše nepodstatné. Nestačila jsem si všimnout, jak špatnou povahu Richard má. Jak je výbušný při každé příležitosti, jak je labilní a hlavně, jak nízké sebevědomí má. To, že je bordelář, to se přehlédnout nedalo. Ale jsem ze staré školy, a tak jsem si stále říkala, že to je úděl žen, starat se o domácnost a o manžela.
Uzlíček nervů jen díky manželovi
Celé manželství pro mě bylo nepříjemnou zkušeností. Jediné, za co jsem ráda a proč to celé mělo smysl je můj syn. Ale ostatní bych nejraději vytěsnila. Richard byl jedním slovem nesnesitelný. Borec, co neustále ležel na gauči a díval se do notebooku. Frajer, který měl nespočet kamarádek a mě zakazoval i kamarádky. Podle něho měla žena sedět doma a čekat na manžela.
Richard mě neustále nenápadně urážel. Ve společnosti mě pomlouval, jak jsem neschopná. Trpěla jsem jako zvíře. Snad tisíckrát jsem si musela opakovat, že rodiče se taky nerozvedli a že dlouhodobý vztah je složitý. Moc to nepomáhalo a ztratila jsem svou jiskru. Stala se ze mě smutná žena. Nechala jsem si vše líbit, jen abych udržela kompletní rodinu. Aby Matyáš vyrůstal v rodině.
Milenka mého manžela mě zachránila
To, že naše rodina byla nefunkční a chladná, to jsem si připustila až po rozvodu. Když se mnou přestal Richard sdílet ložnici, věděla jsem, že je konec našeho manželství. Modlila jsem se za to, aby si našel milenku. Aby se zamiloval a odešel. Já toho schopná nebyla. Ale přála jsem si, aby mě můj nesnesitelný manžel opustil. Stalo se.
Možná to zní zvláštně, ale zbožňuji milenku svého, dnes už bývalého, manžela. Každý den jí děkuji za její mládí a naivitu. Ať si užije prvotní přetvářky. Ať Richardovi naletí, stejně jako jsem kdysi naletěla já. Richard umí být okouzlující. To tento typ mužů umí dokonale. Přetvářka je jejich druhé jméno. Já si přeji jediné. Mít klid. S láskou vychovávat svého syna a být v pohodě. Už nechci zažívat pocity, které jsem měla v manželství s Richardem. Nikdy. Štafetu teď drží v ruce jiná žena.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].