S Kristýnou se rozvedl manžel. Kristýna padla na své dno a nedokázala se z něho odrazit. Bolest zajídala sladkým, stranila se lidí a rok byla hlavně doma. Jednoho dne si Kristýna řekla dost. Podívala se na sebe a přiznala si krutou pravdu. Musí se přestat litovat a jít dál.
Cítila jsem, že naše manželství má nejlepší za sebou. Odchodem dětí z domu bylo doma prázdno a pusto. Manžel Dušan měl své koníčky, náročné zaměstnání a já se uměla starat jen o domácnost.
Po pár letech se stalo nevyhnutelné
Asi jsme neuměli být partneři. Byli jsme roky rodiče a veškeré naše hovory se točily kolem chodu domácnosti, povinností a výchovy dětí. Když jsem chtěla, aby mě Dušan vzal na výlet, měl vždy domluvený nějaký program s kamarády. „Tak si taky něco domluv s kamarádkami nebo s kolegyněmi z práce,“ uzemnil mě. A tak jsem se snažila najít si program sama.
Cítila jsem se opuštěná, probíhající menopauza mi dávala zabrat a snažila jsem se ze všech sil, aby naše manželství fungovalo a bylo spokojené. Krajkové prádlo v posteli, úsměvy po celý den, chutné jídlo a stejně to nemělo požadovaný efekt. Manžela to ke mně nepřitáhlo. A pak to přišlo. „Kristýno, jsem zamilovaný a chci se rozvést. Už mě unavuje to dál tajit a hrát doma spokojeného manžela,“ rozsekl náš dlouholetý vztah Dušan.
Zpráva, která mi zlomila vaz
Nezmohla jsem se na slovo. Dušan si během víkendu sbalil osobní věci a odešel. Asi po týdnu mi přišla zpráva, že bychom měli co nejdříve prodat dům a peníze si rozdělit. A prý už je podaná na soudu žádost o rozvod. Zhroutila jsem se a byla jsem měsíc na neschopence. Jen jsem ležela, dívala se do stropu a litovala se. Ani nevím, jak jsem tu dobu přežila. Občas jsem něco vypila, občas se najedla a jenom dýchala.
Těžce, ve špinavém oblečení, bez jakékoliv hygieny a síly žít. Lékař mě dál nechtěl na neschopence držet, jelikož moje diagnóza bolavých zad už byla podezřelá. Musela jsem do práce. Byla jsem v obličeji šedivá, vrásčitá a vizuálně jsem zestárla o deset let. S nikým jsem se v práci nebavila. Potřebovala jsem ticho a klid. Kolegyně to respektovaly a já jsem jim za to byla vděčná.
Musím se zvednout a jít dál
Už je to rok. Bývalý manžel je znovu ženatý a jeho mladá manželka má před porodem. Já za ten rok, co jsem do sebe cpala jeden dort za druhým, ztloustla o neuvěřitelných třicet kilogramů. Přestala jsem se holit, chodit ke kadeřníkovi a vzdala jsem život. Nebylo dne, kdy bych se nelitovala. „Mami, už dost. Nemůžu se už na tebe koukat. Jsou horší tragédie na světě. Koukej se sebou něco dělat a hoří ti termín na vyklizení domu,“ rázně mi vynadal syn. Je to týden, co se snažím odrazit ze dna, na kterém jsem ležela rok.
Jsem tak tlustá, že nosím kalhoty v pase na gumu a vypadám jako hrošice. V obličeji mám strhané rysy a téměř vybité baterie. Našla jsem si podnájem a postupně balím své osobní věci. Až se přestěhuji, pošlu po synovi klíče od domu bývalému manželovi, ať zařídí zbytek. Chci polovinu peněz z prodeje nemovitosti a už nikdy o svém bývalém nechci slyšet. Musím se dát dohromady. Bojím se o sebe po zdravotní stránce a do zrcadla radši ani nekoukám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].