Eliška (60): Manžel mě opustil kvůli mladší ženě a můj život ztratil smysl. Naštěstí mi kamarádky ukázaly, že rozvod není konec světa

Vdala jsem se velmi mladá, bylo mi teprve dvacet. O třicet let později mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Musím říct, že mi to zničilo sebevědomí. Vůbec ho nezajímalo, kolik jsem toho obětovala pro naše manželství. Jednoho dne mi prostě oznámil, že se zamiloval a odchází...

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (65): V důchodu jsem se stala instruktorkou jógy. Nikdy není pozdě začít znovu žít

Po rozvodu ztratil můj život smysl

Když jsem si brala Jirku, byla jsem zamilovaná. Věřila jsem, že spolu budeme navždy. Ale teď, s odstupem času, vidím, že jsme se k sobě vlastně nikdy moc nehodili. Nikdy jsme se nehádali, ale žádná vášeň mezi námi taky nebyla.

Byla jsem na něm finančně závislá – zůstala jsem doma s našimi dvěma dětmi a on nás živil. Navenek jsme působili jako šťastný pár, ale ve skutečnosti jsme byli spíš spolubydlící. A přesto mě jeho odchod k jiné ženě bolel, jako by mi vrazil nůž do srdce.

Krátce po rozchodu jsem si uvědomila, jak prázdný je můj život. Roky se všechno točilo jen kolem domácnosti a dětí. Neměla jsem žádné zájmy, profesně jsem nijak nevynikala. A vlastně jsem ani nevěděla, co mám ráda a co ne. Zůstala jsem sama v tichém domě, bez vyhlídek do budoucnosti. Chodila jsem do práce, ale nedávala mi žádný smysl. Fungovala jsem na autopilota, bez motivace a bez radosti.

Nevěřila jsem, že by se v mém věku ještě dalo zamilovat. Jirka mě utvrdil v tom, že muži se dívají jen po mladších, tak proč se vůbec snažit... O svůj vzhled jsem se starala jen natolik, abych mohla bez ostudy vyjít z domu. V práci jsem nějak vypadat musela, ale vlasy jsem si stříhala i barvila sama, protože mi bylo líto peněz. Neměla jsem pro koho se snažit. A pro sebe už vůbec ne...

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (46): Manželův románek mi pomohl k životnímu restartu. Jsem znovu na startovní čáře, ale nelituju

Pozvání na dámskou jízdu

Kamarádky se mě občas snažily přemluvit, abych s nimi někam vyrazila. Neměla jsem na to náladu, ale jednoho dne se jim to nakonec povedlo. Jela jsem s nimi na dámskou jízdu, měly jsme strávit víkend v menším penzionu a užít si wellness.

„Tak co, nelituješ, že jsi jela?“ vyzvídala Andrea, když jsem si do kufru jejího auta dávala tašku s věcmi.

„Snad si to užijeme,“ odpověděla jsem neurčitě. Vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat. Nadšená jsem nebyla. Dát tolik peněz za něco, co mi přišlo zbytečné? Ale nechtěla jsem holky zklamat, tolikrát mě zvaly, a já pořád odmítala.

Na večer jsme měly domluvenou masáž a saunu. Byla jsem nervózní, něco takového jsem ještě nikdy nezažila. „Bude se ti to líbit, uvidíš,“ usmála se Petra.

A měla pravdu. Při masáži jsem se naprosto uvolnila. Byl to nádherný pocit. Zavřela jsem oči a nechala myšlenky plynout. Přemýšlela jsem o svém životě. Na jednu stranu mě ta prázdnota unavovala, na druhou stranu jsem nevěděla, jak z toho ven. Toužila jsem znovu cítit, že jsem žena z masa a kostí, ale zapomněla jsem, jaké to je. Tolik let jsem byla jen s jedním mužem, který mě zradil, že jsem v otázkách vztahů úplně ztratila jistotu...

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (65): Po šedesátce jsem se chtěla znovu zamilovat. Dcera mi ale řekla, že jsem stará

Kamarádky mi změnily život

O tom všem jsem řekla svým kamarádkám. „Eli, máš obrovský potenciál,“ řekla mi Andrea.

„Jaký potenciál?“ divila jsem se.

„Jsi krásná a citlivá žena,“ usmála se Petra.

„A božsky vaříš,“ dodala se smíchem Andrea.

Poradily mi, ať se zkusím přihlásit na nějaký kurz nebo si najít nové koníčky. To mě opravdu nastartovalo. Rozhodla jsem se sebrat a začít znovu žít.

Dnes je mi šedesát a je ze mě úplně jiná žena. Přestala jsem se litovat. Zhubla jsem, chodím do fitka. S Andreou a Petrou jezdíme každý měsíc na nějaký výlet, stalo se to naší tradicí. A když to jde, zajdeme si na kávu nebo večeři. Dala jsem výpověď v práci, kterou jsem nenáviděla. Otevřela jsem si malé květinářství, miluju rostliny a vázání kytic. Objevila jsem taky lásku k umění. Ráda chodím do muzeí a galerií. A právě tam jsem potkala Tomáše...

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (71): Po sedmdesátce jsem se znovu vdala. Lásku jsem našla v lázních a nestarám se, co na to řeknou lidé

Znovu jsem se zamilovala

Byla jsem tak zabraná do výstavy moderních soch, že jsem si ho nejdřív ani nevšimla. Ale on mě sledoval a nakonec se odhodlal oslovit mě. Dali jsme se do řeči, pak mě pozval na kávu. Šla jsem ráda. Neměla jsem co ztratit.

Nevěřila bych, že ještě někdy zažiju motýly v břiše, ale s Tomášem jsem je cítila. Byla uvolněná, cítila jsem se příjemně a v bezpečí. Povídali jsme si jako dva staří známí. Začali jsme se vídat častěji.

Jednoho dne mě mile překvapil. Přišel za mnou do květinářství s kávou a dortíkem z mojí oblíbené cukrárny.

„To je od tebe krásné, děkuju moc...“ culila jsem se.

„Pro tebe všechno,“ usmál se.

Kdyby mi po rozvodu někdo řekl, že se ještě zamiluji, vysmála bych se mu. Je neuvěřitelné, jaké dárky nám život někdy přinese. A zrovna tehdy, kdy je nejmíň čekáme...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (46): Po rozvodu jsem znovu šťastná. Nikdy by mě nenapadlo, kdo mi vlije krev do žil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].