
Josef s Magdou vychovali jediného syna Jirku. Ten se bohužel chytnul špatné party a začal užívat drogy. Konflikty se v rodině kupily až to došlo tak daleko, že se Josef s Magdou odstěhovali z města pryč.
Manželka Magda skončila na antidepresivech a ani já na tom nejsem psychicky nejlépe. To, co jsme zažili se na nás nehezky podepsalo. Jediným řešením byl rázný krok.
Náš vymodlený syn se změnil k nepoznání
Jirka je vymodlené dítě počaté pomocí asistované reprodukce. Manželka Magda s ním byla dokonce do deseti let doma, aby ho mohla vozit na kroužky a užila si jeho dětství. Nemám pocit, že bychom neudělali maximum, aby Jirka vyrůstal v pohodové rodině, kde byl milován. A stejně to nestačilo.
Když byl Jirka na střední škole ve druhém ročníku jsme si všimli, že z kluka který byl spolehlivý a družný, se stal podrážděný nerudný samotář. Snad tisíckrát jsme se syna ptali, zda ho něco trápí. Báli jsme se šikany ve škole, zdravotních problémů nebo zklamání z prvních lásek. Jirka vše opakovaně popřel a odmítal, že by se nějak změnil. Nakonec jsme se s manželkou shodli, že je to jen puberta.
Bohužel čas ukázal, že nešlo o pubertu
Jenže se nám doma začaly ztrácet drobné věci. Jirka chodil někdy domů i pozdě večer a celkově byl apatický. Násilím jsme ho dotáhli k lékaři, kde mu vzali vzorek krve a udělali krevní testy. „Váš syn užívá drogy. To, co doma zažíváte není puberta. Váš syn je závislý,“ shrnul nám situaci lékař.
Od té doby to šlo v naší rodině z kopce. Jirka nás nenáviděl. Opakovaně fyzicky napadl manželku, když přišel domů pod vlivem drog. Dokonce ji jednou ohrožoval nožem a chtěl peníze. Jirka prodal naši televizi, mikrovlnou troubu, rychlovarnou konvici i toustovač. Své matce vzal zlaté šperky ze šperkovnice.
Svého syna se bojíme
Jirka přestal mít zábrany a stále častěji jsme ho doma nacházeli mimo realitu. Jen ležel a byl nepřítomný. Jelikož byl syn plnoletý, nebylo v naší moci ho dotáhnout na léčení. Vždy podepsal žádost o propuštění. Poslední čtyři roky s naším závislým synem jsem já i manželka odnesli na svém zdraví. Oba máme nervy na pochodu.
Naše situace neměla řešení a Jirka si nechtěl nechat pomoct. Nechali jsme našemu synovi byt, kde platíme nájem a energie. Jinak je byl zařízen jen postelí, skříní a kuchyňkou linkou. Já s manželkou jsme se odstěhovali sto kilometrů do jiného města. Občas se jedeme k bytu podívat, ale to je vše. Už nemáme sílu dál bojovat v tomto nerovném boji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].