Stáňa (45): Dcera žije v polyamorním vztahu. Jsem v šoku a doufám, že se brzy vzpamatuje

Žiji v malé vesnici pod Krušnými horami a má jediná dcera studuje v Praze medicínu. Byli jsme na ni tak pyšní! Chvíli bydlela na koleji, ale vzhledem k náročné škole potřebovala více soukromí, a tak si našla sdílený byt, kde žije s kamarádkou a kamarádem – tedy alespoň jsem si to takto myslela. Po čase jsem ale pochopila, že ty tři spojuje mnohem hlubší pouto než jen přátelství. Šok vystřídala tichá rezignace – stále doufám, že to brzy skončí a modlím se, aby se to nikdo z rodiny nedověděl.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (27): S kamarádkou jsme se zamilovaly do stejného muže. Bojím se, že to nakonec zničí naše přátelství

Vypadal jako slušný kluk

Zpočátku jsem byla ráda, že má Patrika štěstí na příjemné a spolehlivé spolubydlící. Co jsem pochopila, tak to není u tohoto typu bydlení vždy standart. Jana působila mile a Lukáš vypadal jako slušný kluk – neměl žádné piercingy, ani monstrózní tetování... Z pár návštěv jsem měla pocit, že ti dva jsou pár.

„Moc vám to spolu sluší, hlavně abyste mi Páťu brzy nevystěhovali,“ poznamenala jsem jednou, když jsem přijela dceru navštívit. Všichni tři se uculovali a koukali jeden na druhého. Nikdo k tomu ale nic neřekl. Jenže z dalších návštěv jsem zase měla pocit, že se Lukáš chová důvěrně spíš k mojí Patrice. Třeba když jednou odcházel – Jana tehdy nebyla doma – dal mé dceři úplně automaticky a spontánně pusu na rty a objal ji.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (40): Přítelkyni jsem byla dvakrát nevěrná, abych si to zkusila s mužem. Skončilo to ale fiaskem

Pravda mě ohromila

Po jeho odchodu jsem se neudržela, a trochu prudčeji jsem se na jejich vztahy zeptala. „Ok, mami, chceš pravdu, máš ji mít! My spolu žijeme nejen jako spolubydlící, ale i jako partneři – a ano, všichni tři a je nám dobře.“ Vůbec jsem nechápala, jak to myslí a také jsem se jí ihned zeptala. Dcera mi vše poměrně naturalisticky vysvětlila.

„A prosím tě, žádné moralizování! Táta tě veřejně podváděl a ty jsi mlčela. Já dávám přednost pravdě a štěstí!“ sdělila mi. Zůstala jsem sedět jako opařená. Patrika mě vůbec nenechala promluvit. „Nikomu neubližujeme, pomáháme si a jak vidíš, tak tu vše funguje,“ řekla nekompromisním tónem, který dával jasně najevo, že můj názor může být jakýkoliv, ale ona má zcela jasno.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (52): Myslela jsem, že mi dceřina lesbická orientace nevadí. Nedávná situace mě ale usvědčila ze lži

Chtělo se mi křičet!

Popravdě jsem vůbec nevěděla, co říct. Neuměla jsem onu situaci pobrat, nerozuměla jsem jí. Nejraději bych křičela, zakázala jí to, ale zároveň jsem věděla, že je už dávno dospělá a nemohu jí poroučet. Tak jsem prostě jen vstala, vzala si kabát a řekla: „Potřebuji si vše srovnat v hlavě, jedu domů.“ A odjela jsem místo v neděli už v sobotu večer.

Na cestě domů se mi honilo hlavou tisíc věcí. Jedno už ale vím, nikdy si na takové uspořádání nezvyknu a nepřijmu ho, je nenormální! Ale rozhodla jsem se mlčet, neptat se a doufat, že jde jen o studentské experimentování. U dcery už jsem dva měsíce nebyla a vůbec se mi k ní nechce, ona se domů také nehrne. Mluvíme spolu opatrně a povrchně. Zatím mám pocit, že absolutně nikdy nebudu schopná říct: „Jsem s tím v pohodě.“ Modlím se, ať je dcera zase normální.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Irina (28): Pravdu o sobě jsem rodičům řekla teprve nedávno. Jejich reakce naplnila mé nejtemnější obavy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].