
Pavla s radostí sleduje svou sestru Evu, která si poradila s despotickým partnerem. Myslel si, že má Evu v hrsti, ale ona sebrala veškerou odvahu a se synem odešla...
Ohledně vztahů si nedovolím nikomu radit. Sama jsem v životě nebyla moc úspěšná. Jsem dvakrát rozvedená, každé dítě má svého tatínka a posledních pět let žiju sama s dětmi.
Vztahy jsou někdy velice komplikované
Já jsem střelec. Oba své manžele jsem milovala, ale jakmile přišly první problémy a nepodařilo se nám je vyřešit, utekla jsem. Nesnáším bezvýchodné situace. Nesnáším bezmoc a povahou nejsem trpitelský typ. Když můj partner není ochoten kompromisu nebo změny chování, odcházím. Jsem pečovatelka. Své muže si hýčkám, ale chci to samé. Potřebuji mít pocit, že jsem milována.
Moje sestra Eva je jiná. S partnerem Honzou byli spolu od střední školy. Nejdříve spolu chodili, pak spolu začali žít v podnájmu, nechali si postavit dům a tam se jim narodil syn. Na Honzu jsem neměla pozitivní názor od začátku. Viděla jsem, že má temnou povahu. Vykazoval znaky hulváta. „To se pleteš, Pavlo,“ oponovala mi sestra. Víc jsem se do jejich vztahu nepletla.
Se sestrou nežiji, a tak se mohu mýlit
Eva dlouho vypadala spokojeně. Doslova žila pro svého partnera a vyšperkovala dům k dokonalosti. Kdykoliv chtěl Honza jít někam s kamarády, Eva se ihned nabízela: „Samozřejmě jdi, lásko, a hezky si to užij. Kdybyste chtěli rozvézt domů, stačí zavolat. Kdykoliv.“ A Honza toho pokaždé využil. Eva jezdila v ranních hodinách s jeho kamarády po okrese, jen aby se dostali v pořádku domů.
Eva mohla být sebevíc dokonalá a stejně do ní Honza neustále rýpal. Tu mu vadilo málo slané jídlo, tu našel smítko na zemi, rýpal do Evy kvůli výši její výplaty a neustále se všude chlubil, jak mu podnikání jde a že se topí v penězích. Je pravdou, že na investicích do bydlení a do Evy nešetřil. Eva měla drahé oblečení, ale bylo to vykoupeno sklopenou hlavou. Musela poslouchat na slovo.
První krok bývá ten nejtěžší
„Evi, jsem na tebe tak pyšná. Bude vám se synem líp. Honza to poslední měsíce přeháněl, a to nevím zdaleka vše,“ snažila jsem se sestru podpořit. Oznámila mi, že od partnera Honzy odešla, i přesto že na ni křičel, že za měsíc přileze na kolenou zpět, až zjistí, že nemá peníze ani na rohlík. Sestra mě překvapila, že v sobě našla sílu odejít. Přišla mi poslední roky jako troska. Žena se sešlapaným sebevědomím.
Jednou mi to Eva jistě řekne, co bylo onou poslední kapkou, která rozhodla, že se odstěhuje pryč. Sestra si pronajala malý byt, kde se synem bydlí. S rodiči jsme jí ho pomohli vybavit nábytkem, a já pravidelně svého synovce hlídám. Eva si hledá lépe placené zaměstnání, a já věřím, že vše ustojí a nikdy se ke svému hrubému partnerovi nevrátí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].