
Renata spontánně nabídla svému novému partnerovi, zda by s ní neodjel na zájezd, který už měla zaplacený. Doufala, že si spolu užijí pohodové dny a lépe se poznají. Jenže už po pár hodinách svého rozhodnutí litovala. Namísto odpočinku a romantiky ji čekala jen ostuda, problémy a partner, kterému vadilo snad úplně všechno…
Říká se, že první společná dovolená je dobrou zkouškou vztahu, protože vystavuje partnery novým situacím a stresorům, které v běžném životě nezažívají. Společně strávený čas, bez možnosti úniku, odhalí, jak se partneři vyrovnávají s nečekanými problémy, jak se dovedou dohodnout a jak si navzájem projevují podporu. Dovolená může také odhalit povahové rysy, které se v každodenním životě neprojevují. Je tedy nakonec dobře, že jsme se na ní vydali takhle brzy a já si ušetřila další nervy...
Na začátku to vypadalo slibně
S Pavlem jsem se potkala přes kamarády a zpočátku mi přišel fajn. Klidný, zábavný, galantní. A tak jsme se začali poznávat víc... Za normálních okolností bychom nejspíš hned nejeli společně na dovolenou, jenže měla jsem už půl roku zaplacený zájezd, na který jsem měla jet s bývalým přítelem.
Původně jsem myslela, že místo něho přemluvím nějakou kamarádku, jenže žádné se to nehodilo. A tak mě napadlo, že bych vzala Pavla. Kupodivu souhlasil a já měla radost. Myslela jsem si, že si to spolu užijeme a lépe se poznáme. Jenže sotva jsme dorazili na místo, bylo jasné, že to nebude dovolená snů...
Řešila jsem jen jeho fňukání, stížnosti a trapasy
Od příjezdu na hotel byl Pavel byl nespokojený prakticky se vším. „Tohle že má být výhled na moře? Abych ho v dálce viděl, musím skoro vypadnout z balkónu. A ještě nám pod okny smrdí kontejner...,“ rozčiloval se u recepce. Když tam neuspěl, naběhl na delegáta. Tomu přečetl další stížnosti, které si sepsal na papír.
Stěžoval si na hlučnou klimatizaci, tvrdou matraci i příliš studený bazén. Zmínil se dokonce i o velkých vlnách a vyplavených chaluhách na pláži. A to jsme byli na hotelu teprve pár hodin. Strašně jsem se styděla a tvářila se, že k němu nepatřím.
To ale nebylo zdaleka všechno. Na pláži si sedl pod slunečník a nehodlal se moc vzdalovat, maximálně pro jídlo a drink. Byl natřený silnou vrstvou opalovacím krému, jako by se chystal do výhně Sahary, a do vody šel jen na pár minut. A raději v tričku.
„Jsem světlý typ a bojím se, abych se nespálil,“ vysvětlil mi, když jsem ho tahala do moře a na tobogány. Navíc moře bylo podle něj moc divoké a tobogány moc nebezpečné. Takže jsem šla sama. Naštvaná. Ale pořád jsem si říkala, že si dovolenou nenechám zkazit. Třeba se ještě rozkouká a bude s ním sranda...
Příště raději pojedu sama
Jenže k zábavě měly i další dny daleko. Třetí den ho zaskočily žaludeční problémy. Ani jsem se nedivila po těch vrchovatých talířích plných jídla, které si dopřával. A tak další dva dny trávil raději na pokoji, v blízkosti toalety. Fňukal, že ho bolí břicho a že chce domů. Chvíli jsem ho obskakovala, ale pak mi došla trpělivost. Sehnala jsem mu doktora a snažila si pobyt užívat bez něj. Vyrážela jsem k moři a na výlety sama. A v duchu si představovala, jaká by to byla pohoda, kdybych tam byla sama. Určitě bych si to užila více než s tímhle hypochodrem a buranem.
Takže místo toho, abychom se lépe poznali a užili si romantiku, já se nemohla dočkat, až tahle šílená dovolená skončí. Pavel byl pořád protivný, unavený nebo někde schovaný. A já měla dost. „Díky za společnost, ale příště pojedu radši sama,“ řekla jsem mu, když jsme přistáli zpátky v Praze. A dodala jsem, že s ním už nebudu trávit čas ani jinde. Dost ho to vytočilo, ale já raději hned utekla k taxíku. Nehodlám dál ztrácet čas s někým, kdo místo radosti přináší jen problémy a stížnosti.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].