Klára (21): Myslela jsem, že jsem si našla kamarády. Společný výlet mi ale otevřel oči

Před půl rokem jsem se přestěhovala na vejšku do nového města na kolej. Začátky nebyly jednoduché, ale po několika týdnech jsem se seznámila s partičkou lidí, o kterých jsem věřila, že jsou moji kamarádi. Pak mě s sebou pozvali na týdenní výlet do Rakouska. Měla jsem radost.

Jirka (32): Byli jsme skvělá parta kamarádů, dokud jeden z nás nezažil velký úspěch

Ze všeho mě vyřadili

Vyrazili jsme v pondělí brzy ráno. Půjčené auto stálo před domem, kufr otevřený a kluci už řešili trasu v mobilu. Ptala jsem se, kam mám dát tašku, ale nikdo mi nevěnoval pozornost, tak jsem ji hodila nahoru do kufru a šla si sednout.

První zastávka byla na benzínce za Plzní. Koupili jsme si kafe, ale musela jsem si ještě odskočit. Když jsem se vrátila, všichni už byli naskládaní v autě a když jsem se ptala po své kávě, kamarádka vedle mě mi jen oznámila, že ji tam nechali, protože už stejně byla vychladlá. Trochu jsem se zarazila, ale co jsem mohla dělat.

Spali jsme v malých penzionech, každý večer jinde. Program se domlouval u snídaně, zatímco jsem byla ve sprše nebo balila věci. Pak už bylo hotovo a já se jen dozvěděla, že se jede jinam, než jsme původně plánovali. Když jsem se zeptala proč, padla jen nějaká poznámka jako „Ale takhle je to lepší, na tom se všichni shodneme.“

Karolína (38): Nejlepší kamarádka se na roky odmlčela. Nedávno jsem se dozvěděla proč

Nakonec jsem odjela sama

Třetí den jsme šli na delší túru. Řekla jsem, že nemám pevné boty, ale vyrazilo se i tak. Po hodině mě bolela noha a zpomalovala jsem. Čekali na mě o kus dál, s pohledy, ze kterých bylo jasné, že zdržuji. Někdo poznamenal, že jsem si to měla promyslet, než jsem s nimi šla.

Večer jsme seděli v hospodě. Najedli jsme se a všichni popíjeli dál, ale já byla unavená a chtěla už jít spát. Nikomu dalšímu se nechtělo, a já nechtěla jít ve tmě tři kilometry sama. Nakonec mi ale nic nezbylo. Zaplatila jsem svůj účet a šla ven dřív. Došla jsem pěšky zpátky do penzionu, odemkla si a lehla si oblečená do postele.

Ráno jsem vstala dřív než ostatní. Zabalila jsem si věci a napsala zprávu, že jedu domů vlakem. Doufala jsem, že mi zavolají, budou se ptát, kde jsem, co se stalo, ale nikdo se neozval. Jako bych byla všem ukradená. Myslela jsem si, že jsme kamarádi, ale náš vztah jsem musela přehodnotit.

Lukáš (28): Přítelkyně chce trávit víkendy v obchodech, já v lese. Na procházce mi došla trpělivost

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].