Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Před lety měla Karolína velmi blízkou kamarádku, se kterou se pak odcizily, ale ona nikdy nevěděla proč. Nedávno se pokusila obnovit kontakt a odpověď její kamarádky ji zaskočila.
Mívala jsem kamarádku, se kterou jsme si byly neskutečně blízké. Dělaly jsme spolu všechno a roky bych byla přísahala, že budeme kamarádky navždy. Ale před pár lety se odstěhovala, náš kontakt začal slábnout a nakonec ustal.
Zkusila jsem obnovit kontakt
Po třech letech úplného ticha jsem jí napsala. Měla jsem najednou potřebu udělat pořádek ve věcech, které jsem odkládala. A náš rozpad přátelství byl pořád jako píchání v boku, které nechce odejít. Napsala jsem krátkou zprávu, nic osobního, spíš takové neutrální připomenutí, že existuju. Nečekala jsem odpověď.
Pak mi odpověděla jen jednou větou. „Cítím se vedle tebe v ohrožení.“ Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaký omyl, protože to nedávalo smysl. Seděla jsem nad tím snad půl hodiny, než mi došlo, že se mnou mluví naprosto vážně. Odpověděla jsem jí a ona se konečně rozepsala.
Pomalu z ní lezlo, že mě odstřihla úplně cíleně proto, že už mě nezvládala mít nablízku. Popsala, jak jí vadilo moje těhotenství, zatímco ona se už rok snažila a nedařilo se. Jak nesnášela moje fotky z dovolené, protože na tu svoji nikdy nenašetřila. Jak ji štvalo, že jsem po mateřské našla práci hned na první pokus, zatímco ona měnila jedno místo za druhým.
Viděla mě jako hrozbu
Bylo zvláštní číst, že jsem jí připomínala všechno, co jí samotné nešlo. A že místo toho, aby mi to řekla, začala mě nenápadně vymazávat. A já si tři roky lámala hlavu, proč, přehrávala jsem si poslední rozhovory, poslední kafe, poslední den, kdy jsme spolu mluvily normálně. A ono to vlastně nebylo o ničem z toho.
Nejvíc mě zasáhlo, když napsala, že měla pocit, že jí kradu život. Že žiju to, co si představovala pro sebe, a že to nezvládala snášet. Psala, že se za to styděla. A že mě zároveň nenáviděla, protože jsem jí připomínala její vlastní propad. Seděla jsem nad tím dlouho. Nevěděla jsem, jestli se mám zlobit, nebo litovat. Nebo jestli mám být ráda, že to konečně vím. Nakonec jsem jí poděkovala, že mi to napsala.
Za pár týdnů mi zavolala, jestli se nechci sejít, že bychom se mohly vidět a probrat to všechno u kafe, ale po tom, co mi napsala, si nejsem jistá, jestli chci. Nechci nikomu ničit život a už vůbec ne být připomínkou toho, co mu v životě nevyšlo.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
