Sandra (34): Ve dvou by bylo všechno snazší. Bojím se ale, že skončím v pasti

Před lety jsem měla vážný vztah, který neslavně skončil, a já zůstala sama. Ze začátku se mi to docela líbilo. Mít svůj klid, moc si dělat, co chci, nemuset se nikomu zpovídat. Časem na mě ale samota a problémy s ní spojené začaly doléhat, a tak nějak nevím, co s tím dělat.

Iva (40): Je mi čtyřicet a jsem single. Rodinu zajímá jen to, kdy se vdám a budu mít děti

Ve dvou by to bylo snazší

Jsem singl. Už dost dlouho. Došlo k tomu náhodou, před více než pěti lety mi dal poslední přítel sbohem – a já zůstala ve dvoupokojovém bytě sama. A taky jsem na všechno sama. Nestěžuji si, mám dobrou práci, hezký plat, ale ne vždy si můžu vyskakovat – nějaká ta dovolená na Bali je pro mě nedostupná. Hypotéka, účty, jídlo… všechno se na mě občas sype.

„Ve dvou by to bylo snazší,“ opakuji si často sama pro sebe, ale když si představím, že bych si měla někoho pověsit na krk, sevře se mi žaludek. Nechci si přivázat k noze někoho, kdo se bude tetelit nad mým bytem, však jsem to už zažila: „To je tvoje? No ty jsi ale šikovná!“ Ne a ne! Ale někdy je mi docela smutno…

Oliver (50): Nechci mít vedle sebe ženu, která je hloupá a touží po plastikách. To budu raději singl

Dvě strany jedné mince

Jedna moje kamarádka, která žije už sedm let s partnerem, mě často zve k sobě se slovy: „Přijď večer na víno, potřebuji se vypovídat,“ a nakonec se vypovídáme obě. Ona mluví o tom, že jí soužití ve dvou nesedí a že mi závidí, a u mě je to naopak.

Viděli jsme se právě včera. U ní doma to vypadalo jako vždycky – uklizený byt, vůně pečeného masa, a v pozadí hrála televize, u které se rozvaloval její partner a znuděně přepínal kanály. Klára si nad ním povzdychla, nalila skleničku a spustila: „Víš, Sandro, ty tvrdíš, že být sama není úplně nejlepší, ale já ti docela závidím. Občas bych vyměnila tohle všechno,“ a mávne kolem sebe, „za klidný večer s knížkou.“

„Ale ty máš svoji jistotu,“ namítla jsem. „Jak pokud jde o peníze, tak o budoucnost. Mám-li být upřímná, bojím se, že mi ujíždí vlak. Na druhou stranu se ale bojím, že si pověsím na krk nějakého chudáka,“ povzdychla jsem si.

Eva (32): Moje máma je nešťastná, že nemám chlapa. Už nevím, jak jí mám vysvětlit, že jsem se svým životem spokojená

Nevím, co vlastně chci

Klára touží po mojí samotě, já po její jistotě. Žít singl, bez perspektivy vztahu, je docela potupné a marně mi může Klára vykládat, že mi závidí, já zas tak úplně nadšená nejsem. Nějaký čas se mi to líbilo, ale to už je pryč. Ale čím víc bych se chtěla zamilovat, tím víc mi to nejde. A čím víc se rozhlížím kolem sebe, tím víc si uvědomuji, že není snadné potkat muže podle mého gusta. Takového, kterému budu důvěřovat a, přiznejme si to, bude na mojí úrovni.

„Co vlastně chci?“ říkám si. „Nebýt sama – nebo mít jistotu, že nikomu nenaletím?“ Nechci skončit v pasti, to je pravda, ale nechci ani být sama proto, že se bojím špatné volby. Je mi jasné, že mi roky přibývají a že mám nejvyšší čas zakotvit. Jenže to se snadno řekne a hůř udělá. Když člověk neví, tak si má prý napsat pro a proti. Moje pro je: Nebýt sama. A proti: Ze vztahu mám strach. Tak co s tím?

Další příběhy ze života →

Dana (40): Našli jsme pro dceru doučování. Když jsem zjistila, za co doopravdy platím, nevěřila jsem svým očím