Jirka (32): Byli jsme skvělá parta kamarádů, dokud jeden z nás nezažil velký úspěch

Ze začátku jsme mu to fakt přáli. Karel byl vždycky ten, kdo měl nápady. Zatímco my jsme po škole hledali normální práci, on riskoval. První rok byl na mizině, druhý taky. Třetí už začal jezdit v autě, které si nikdo z nás nemohl dovolit. Vypadalo to, že mu to konečně vyšlo. Na pivo ale pořád chodil s námi.

Teodor (48): Děti se zapletly s podivnou partou. Pod pohrůžkou jsem se od nich dozvěděl informace, které mi vyrazily dech

Začal se odcizovat

Občas něco prozradil, třeba že má nového klienta nebo že letí do Londýna. My mu tleskali a říkali, že je borec. Upřímně jsme si mysleli, že je. Až do chvíle, kdy začal platit za všechny. Říkal, že to je maličkost, že má teď dobré měsíce. Jenže nám to přišlo, jako by se nad nás všechny povyšoval.

Místo gratulací přišly vtipy. Že už s námi asi sedí z povinnosti. Že mu účetní musí schválit každé pivo. Smáli jsme se, pošťuchovali ho. Když jednou dorazil v obleku přímo ze schůzky, jeden kamarád prohodil, že voní jako parfém z katalogu pro ženské. Karel se usmál, ale viděl jsem, že se ho to dotklo.

Postupně přestal chodit. Vždycky měl výmluvu – práce, dovolená, nemoc. My jsme si říkali, že se změnil, že si o sobě moc myslí. A přitom jsme o něm mluvili pořád. Co má nového, s kým byl, co si koupil. Každý jeho krok jsme rozebírali, jako by byl náš společný projekt.

Damián (26): Chtěl jsem kamarádku utěšit po rozchodu, ale nějak se to zvrtlo. Teď se mnou nemluví

Nebylo cesty zpět

Pak se ozval. Chtěl se sejít. Všichni jsme přišli, i když jsme tvrdili, že nemáme čas. Vypadal unaveně, jiný. „Firmu jsem prodal. Končím.“ Nikdo se nezeptal proč. Všichni jsme jen přikyvovali a říkali, že to asi bylo moc stresující.

A pak vytáhl obálku. Řekl, že tam má pozvánky na svatbu. Každý dostal jednu. Smáli jsme se, připíjeli, dělali hloupé vtipy, ale těšili jsme se. Upřímně jsme všichni doufali, že to bude velká, bohatá svatba a že si to všichni užijeme.

Nakonec šlo jen o velmi malý obřad na radnici a skromný oběd. Ne každý z naší party to přijal s nadšením. Nechali se slyšet, že když prodal tu svou firmu, určitě by si mohl dovolit něco lepšího. A mně došlo, že i když se snažil, Karel už mezi nás zpátky nezapadne. Všichni mu příliš mnoho záviděli.

Zora (36): Tchyně se mi svěřila, že už si dlouho neužila. Pak přišla nabídka, která mi vyrazila dech

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].