Jitka (39): Můj manžel měl tolik milenek, že si vedl diář s přesným rozvrhem schůzek

Na začátku všechno vypadalo jako pohádka. Můj manžel Pavel byl okouzlující, starostlivý a dokázal mě rozesmát i v ten nejhorší den. Přátelé říkali, že jsme ideální pár, a já tomu bláhově věřila. Léta jsem si nevšímala signálů, které mi dnes připadají až příliš zřejmé. Neustálé služební cesty, věčné porady po pracovní době, podivné SMS zprávy a vůně dámského parfému, kterou vždy vysvětloval „kolegyní z kanceláře“. Přivírala jsem oči nad příliš mnoha věcmi. Až do dne, kdy jsem v jeho stole našla diář se schůzkami… s milenkami. A tehdy se ve mně všechno zlomilo.

Monika (41): Můj manžel nedokázal přestat s nevěrami. Tvrdě za to zaplatil

Kdysi byl mým ideálem

Seznámili jsme se na Silvestra u společných přátel. Já byla čerstvě po rozchodu a on sebevědomý a veselý. Okamžitě mě zahrnul pozorností, psal mi každý den a já měla pocit, že žiji v romantickém filmu. Byl pozorný a angažovaný, zdálo se, že mu na mně skutečně záleží.

Po roce mě požádal o ruku. Během obřadu mě pevně držel za ruku a sliboval, že pro něj budu vždy nejdůležitější. Prvních pár let jsem se opravdu cítila jako princezna. Netušila jsem, že můj princ vede dvojí život, jehož jsem byla jen součástí.

Petr (44): Nechtěl jsem být nevěrný, ale díky kamarádkám mojí manželky mám pocit, že zase žiju

Objevily se první pochybnosti

Poprvé jsem pocítila záchvěv neklidu, když se vrátil domů s červenou skvrnou na krku, kterou svedl na odřeninu z práce. Týden nato jsem mu večer volala – nezvedal to. Napsal jen zprávu, že se porada protáhla. Začaly se objevovat i častější služební cesty, na které odjížděl ve spěchu. Jeho polibky po návratu byly mechanické a prázdné.

Jednou jsem v kapse jeho saka našla účtenku za dvě kávy a dort z kavárny, kde se mnou nikdy nebyl. Tvrdil, že tam byl s klientem. Neměla jsem důkazy, jen intuici, která byla stále neodbytnější.

Sandra (30): Jako mstu za manželovu nevěru jsem jeho věci poslala milence. Přiložila jsem i svoje svatební šaty a vzkaz

Našla jsem diář, který všechno odhalil

Našla jsem ho náhodou, když jsem v jeho pracovním stole hledala pojistnou smlouvu. Mezi fakturami ležel malý černý diář. Něco mě přimělo ho otevřít. Už na první stránce jsem ztuhla: „Úterý – Anna, 18:00. Čtvrtek – Sylvie, večeře. Sobota – Lucie, kino 16:30.“

Jména, data, časy. Jeden týden, tři ženy. Listovala jsem dál a viděla další týdny, vše pečlivě naplánované. Došlo mi, že v ruce držím harmonogram schůzek s milenkami mého manžela. Každý týden jako dobře promyšlený plán nevěr.

Agáta (35): Vzala jsem si nevěrníka na truc rodině. Všichni tvrdili, že se nezmění a bohužel měli pravdu

Předstírala jsem, že se nic nestalo

Neřekla jsem mu hned, že jsem diář našla. Chtěla jsem vědět víc, pochopit, s kým doopravdy žiji. Začala jsem ho pozorovat a předstírala, že je všechno v pořádku, i když se ve mně všechno vařilo. Jednoho večera se zavřel v pracovně s tím, že má důležitou videokonferenci. Postavila jsem se za dveře a poslouchala.

Jeho hlas byl jiný – vřelý a smyslný. Slyšela jsem, jak říká „miláčku“, jak se mu stýská a jak musí být opatrný, protože žena něco tuší. Stála jsem tam jako opařená. Lhal mi do očí den co den, a pak za zavřenými dveřmi vyznával lásku jiné.

Petra (30): Můj manžel měl milenku a tchyně o tom věděla. Nechápu, proč mi nic neřekla

Všechno se zhroutilo

Věděla jsem, že tuhle hru dlouho nevydržím. Jednoho dne opět odjel na „služební cestu“, tentokrát prý za klientem do Brna. Když byl pryč, přihlásila jsem se na jeho počítač a v e-mailu našla potvrzení rezervace apartmánu u jezera pro dvě osoby. Na víkend, kdy jsme měli slavit výročí, které zrušil kvůli „práci“.

Tehdy se ve mně něco definitivně zlomilo. Nafotila jsem si diář, e-maily i zprávy. Když se vrátil, čekala jsem na něj se sbalenými kufry. Zeptala jsem se ho, jestli se mu do dnešního plánu nehodí Sylvie, Lucie nebo Anna. Zbledl a beze slova odešel. Už se nikdy nevrátil.

Anna (37): Odpustila jsem manželovi nevěru a doufala, že je to za námi. Najednou se ale ozvala milenka, prý s ním čeká dítě

Pravda konečně dostala slovo

První dny jsem se ptala sama sebe, jak jsem mohla být tak slepá. Přátelé mě podporovali, ale já jsem truchlila pro iluzi muže, který nikdy neexistoval. Možná proto jsem ho tak dlouho nepodezírala – v mé hlavě byl někým úplně jiným. Postupně mi ale začalo být lehčeji. Uvědomila jsem si, že nejsem vinna jeho zradami.

On si vše pečlivě naplánoval, téměř s přesností účetního, a já byla jen jednou z položek v jeho tabulce. Podala jsem žádost o rozvod. Dnes mám jedno pravidlo: nikdy neignoruji svou intuici. Protože pravda si vždy najde způsob, jak vyjít najevo.

Další příběhy ze života →

Zdeněk (42): Mám parohy tak velké, že neprojdu dveřmi. Nevěra manželky ukončila dvacet let společného života