Anežka měla už delší dobu pocit, že její manžel se mění. Byl duchem nepřítomný a moc s ní nemluvil. Jednoho dne v jeho kufru objevila něco, co patřilo jiné ženě. A tak zjistila, že ji podvádí.
Nejsem žárlivá. Nikdy mě nenapadlo prohlížet Jirkův telefon nebo mu šmejdit ve věcech. Věřila jsem mu – možná až moc. Spojovalo nás toho tolik, nejen společný byt. Slovo „nevěra“ mi ani nešlo přes pusu. Ale pak přišel den, kdy jsem se musela postavit pravdě čelem.
Manžel se změnil
Na Jirkovi jsem nejvíc obdivovala jeho klidnou povahu. Nebyl to typ, který každý pátek vyráží s kamarády na pivo. Raději zůstal doma, četl si nebo koukal na film. Večírky ho nebavily a honičku za kariérou měl úplně na háku. Věděl, co mu jde, a na to se soustředil. Vedle něj jsem se cítila v bezpečí a pohodě – ale to netrvalo věčně. Nešlo jen o to, že občas měl špatnou náladu. To se stává každému. Jenže já cítila, že se něco mění. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že se mi vzdaluje. A bohužel, intuice mě nezklamala.
Začalo to nenápadně. Tu a tam nějaké přesčasy, které se brzy staly normou. Pak přišly služební cesty – Brno, Ostrava, někdy i Mnichov. Chápala jsem to. Vedoucí pozice u velké firmy přinášela dobré peníze, ale taky určité nevýhody. Jeho odtažitost jsem si vysvětlovala únavou z práce.
To ale neznamená, že jsem nebyla vyčerpaná i já. Tiše jsem trpěla, že byl doma duchem nepřítomný. Přestali jsme si povídat, a, když už, jeho odpovědi byly krátké a strohé. Náš intimní život pomalu mizel, až zmizel úplně. Jirka byl čím dál podrážděnější – stačila maličkost a vyletěl jako čertík z krabičky. Klid, který mě na něm kdysi tolik přitahoval, byl pryč.
„Jsem jen vyčerpaný z práce,“ tvrdil, ale čím víc mě o tom ujišťoval, tím silnější pocit jsem měla, že lže...
Našla jsem důkaz o nevěře
Nechtěla jsem si připustit, že by mě mohl podvádět. Namlouvala jsem si, že to není jeho styl, že on takový není. Pak ale přišel den, kdy se už nedalo nic přehlížet. Chystal se na další služební cestu. Sprchoval se a z koupelny na mě zavolal, jestli bych mu mohla připravit dvě bílé košile. Otevřela jsem skříň a do očí mi padl kousek červené látky, který vyčuhoval z kufru. Nahlédla jsem dovnitř... a srdce se mi zastavilo Byl to komplet červeného krajkového spodního prádla ve velikosti S. Rozhodně to nebylo moje...
Vedle ležela obálka s nakresleným srdíčkem. Otevřela jsem ji. Nějaká ženská mu psala, jak moc se na něj těší. Zmiňovala Řím. Netušila jsem, že Jirka někdy plánoval cestu do Itálie. Otevřela jsem jeho kapesní diář. Vypadlo z něj několik fotek. Byl na nich s mnohem mladší a zatraceně atraktivní ženou. Udělalo se mi špatně. Zamotala se mi hlava, v puse jsem měla sucho a nedokázala jsem polknout. Bylo to hrozné. V tu chvíli jsem věděla, že je konec. Definitivně o něj přicházím.
Když vyšel z koupelny, seděla jsem na posteli, bílá jako stěna. „Vyžehlila jsi ty košile?“ zeptal se.
„Viděla jsem, co máš v kufru...“ zašeptala jsem.
Zbledl, ale neřekl ani slovo. Žádné vysvětlení. Žádné „promiň“. Jen pokrčil rameny a dál si balil věci, jako by se nic nestalo. Nevěřícně jsem na něj zírala. Nechápala jsem, jak může být tak chladný. „Můžeme si promluvit?“ pronesla jsem tiše.
„Není o čem,“ odpověděl chladně.
Opustil mě i milenku
Druhý den ráno jsem slyšela, jak bouchly dveře – a věděla jsem, že ho už nikdy neuvidím. Na našem manželství mu nezáleželo. Nehodlal o něj bojovat. Chtěla jsem si s ním promluvit, aspoň něco pochopit, ale nezvedal mi telefon. Nakonec si mě všude zablokoval. Tehdy mi došlo, že mu na mně nezáleží. Už se mnou nechce mít nic společného. Byla jsem naštvaná a zničená. Nezasloužila jsem si takové zacházení.
Po týdnu se vrátil, aby si odnesl zbytek svých věcí. A krátce nato mi přišly rozvodové papíry. Zřekl se svého podílu na bytě a nechal ho celý mně. K rozvodovému řízení se ani nedostavil. Když nám soud schválil rozvod, cítila jsem úlevu, ale i zklamání.
Jeho máma mi pak napsala zprávu: „Nedorostl do manželství. Omlouvám se za něj.“
Strašně jsem toužila vědět, kvůli komu mě opustil. Po kratším pátrání se mi ji podařilo najít. Jmenuje se Petra a pracuje ve stejné firmě. Je mladší a hezčí než já, což mi na sebevědomí moc nepřidalo. Dostat se z toho byl očistec. To, co udělal Jirka, mě hluboce ranilo. Prohlížela jsem si naše fotky a ptala jsem se sama sebe, proč to udělal.
Několik měsíců po rozvodu se mi ozvala Petra. „Chci jen, abys věděla, že mě opustil taky. Kvůli jiné,“ napsala mi.
Najednou mi to celé dávalo smysl. On prostě neuměl zůstat. Měl problém sám se sebou a pořád něco hledal, aniž by věděl co. Dřív nebo později bych stejně zůstala sama...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].