Facebook
Instagram
Kateřina náhodou zjistila, že její manžel má milenku. V tom okamžiku se jí zhroutil svět. Rozhodla se, že to nebude tolerovat a když její manžel odjel na služební cestu, postarala se o to, aby se domů už nevrátil.
Každý den jsem probouzela vedle Michala (31) a myslela si, že náš život je dokonalý. Ale to už je pryč. V poslední době se vracel z práce později, byl zamyšlený a hlídal si telefon. Začaly mě trápit pochybnosti a všimla jsem si drobných změn – vůně neznámého parfému, stále častější večerní pracovní schůzky. Při pomyšlení, že by mě mohl podvádět, se mi rozbušilo srdce. Snažila jsem se tyto signály ignorovat, říkala jsem si, že je to jen moje představivost. Ale pochybnosti rostly a já cítila, že musím znát pravdu.
Zjistila jsem, že mě podvádí
Jednoho dne Michal jedl kuře a koukal do telefonu. Pak si šel umýt ruce, ale telefon nezablokoval. Hned jsem se podívala, co v něm má. Když jsem četla ty zprávy, třásly se mi ruce. Psal je jakési ženě, kterou jsem neznala. Byly romantické a plné něhy.
„Nemůžu se dočkat, až tě večer uvidím. Miluji tě, Aničko,“ napsal Michal.
„Taky tě miluji, Michale. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ odpověděla Anička.
Můj svět se zhroutil. Rychle jsem telefon položila zpátky a než se vrátil z koupelny, zavřela jsem se na záchode a tiše začala brečet...
Musela jsem to někomu říct
Téhož dne jsem se setkala s Petrou (29), mojí dlouholetou přítelkyní. Věděla, že něco není v pořádku, ještě než jsem otevřela ústa. Seděly jsme v naší oblíbené kavárně a já jí začala vyprávět, co se stalo.
„Michal mě podvádí,“ vyhrkla jsem a v očích se mi objevily slzy. Petra se okamžitě přisunula blíž, objala mě a snažila se mě utěšit.
„Jak jsi to zjistila?“.
„Viděla jsem zprávy od jiné ženy. Bolí to, Petro. Strašně to bolí,“ řekla jsem smutně.
„Nemůžu uvěřit, že by to Michal udělal. Teď musíš myslet na sebe. Co budeš dělat?“ snažila se být racionální, i když bylo vidět, že je také otřesená.
„Nevím, co mám dělat. Cítím se tak ztracená a bezmocná. Ale jedno vím jistě – nemůžu s ním být, ne po tom všem. Musím něco udělat,“ odpověděla jsem a utírala si slzy.
Byla jsem naštvaná
Seděla jsem doma a dívala se na Michalovy věci rozházené po bytě. Jeho oblečení, knihy, všechno mi připomínalo zradu. To muselo skončit. Rozhodla jsem se vyměnit zámek ve dveřích. Chytila jsem telefon a zavolala prvnímu zámečníkovi, kterého jsem našla na internetu. Michal měl odjet na služební cestu, takže byla vhodná příležitost.
Když si pak balil kufr a předstíral, že je všechno v pořádku, bylo mi z něj špatně. Ale věděla jsem, že se mu za to pomstím. Zámečník přišel včas. I když mu výměna zámku trvala jen chvíli, připadalo mi to jako věčnost. Když bylo všechno hotovo, pocítila jsem směs úlevy a strachu. Naházela jsem Michalovy věci do tašek a odnesla je do sklepa.
Sedla jsem si na gauč a zírala na prázdné místo, kde kdysi sedával Michal. Na jedné straně jsem cítila triumf, ale na té druhé obrovský smutek. Co teď? Udělala jsem správné rozhodnutí? Hlavou mi běžely miliony otázek, ale jedno bylo jisté – musela jsem jít dál.
Přítelkyně mě podporovala
Po chvíli mě ze zamyšlení vytrhnul telefon. Byla to Petra.
„Jak to zvládáš? Je všechno v pořádku?“ zeptala se s obavami v hlase.
„Udělala jsem to, Petro. Vyměnila jsem zámek a vyhodila jeho věci. Teď sedím sama a přemýšlím, co dál,“ odpověděla jsem.
„Jsem na tebe pyšná, Kateřino. Byl to odvážný krok,“ řekla Petra a dodala mi odvahy. Rozhovor s ní mi pomohl cítit se trochu lépe. Věděla jsem, že přede mnou je ještě dlouhá cesta, ale první krok byl učiněn...
Můj manžel nic netušil
Když se Michal vrátil ze služební cesty, byla jsem doma. Seděla jsem na gauči, dívala se z okna a čekala na jeho reakci. Zaslechla jsem cinkání klíče a pak tupý náraz. Michal nemohl dovnitř. Zabušil na dveře.
„Kateřino, co se děje? Proč mi nejdou otevřít dveře?“ zeptal se rozrušeně.
Zhluboka jsem se nadechla, srdce mi bušilo.
„Michale, vím o tvé nevěře. Nechci tě už nikdy vidět. Tvoje věci jsou ve sklepě,“ odpověděla jsem třesoucím se hlasem.
„Kateřino, prosím, promluvme si. Není to tak, jak si myslíš...“ snažil se vysvětlovat, ale já už nechtěla poslouchat.
„Není co vysvětlovat. Vím dost. Vypadni!“ řekla jsem rázně.
Ještě nějakou dobu klepal na dveře a mluvil, ale nereagovala jsem. Pak jsem slyšela, jak se jeho kroky vzdalují. Vyhlédla jsem z okna a viděla, jak jde pryč s taškami plnými věci. Ohlédl se a jeho pohled byl plný zlosti a lítosti. Na chvíli se zastavil, jako by chtěl něco říct, ale nakonec odešel. Cítila jsem směs triumfu a smutku...
Měla jsem smíšené pocity
Po jeho odchodu jsem cítila obrovskou úlevu, ale také hlubokou samotu. Snažila jsem se najít nějakou činnost, abych odvedla myšlenky od toho, co se právě stalo, ale nemohla jsem se soustředit. A tak jsem zavolala Petře.
„Jak to šlo?“ zeptala se.
„Vyhodila jsem ho. Cítím se volná, ale taky strašně osamělá,“ přiznala jsem.
„To je normální. Byl to obrovský krok. Teď potřebuješ čas, abys znovu získala rovnováhu. Pokud budeš něco potřebovat, ozvi se,“ nabídla Petra.
Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit.
Nevěřila jsem mu
Michal se vrátil další den a snažil se vysvětlovat.
„Kateřino, nech mě to vysvětlit!“ křičel a bušil na dveře. „Není to tak, jak si myslíš! Anička… bylo to jen jednou!“
„Jen jednou?“ vybuchla jsem a otevřela dveře. „Myslíš si, že mě to uklidní? Všechno, co jsme měli, jsi zničil jednou nevěrou! Jak jsi mohl...“
„Omlouvám se, nechtěl jsem, byla to chyba...“ snažil se omlouvat, ale tím mě jen víc naštval.
„Chyba? Byla to zrada, Michale! Zradil jsi mě, náš domov, náš život!“ křičela jsem a cítila, jak mi slzy vzteku a bolesti naplňují oči.
„Jak jsi mi to mohl udělat?“
„Byl jsem ztracený, Kateřino, bylo to těžké období...“ začal, ale okamžitě jsem ho přerušila.
„Ztracený? A co já? Každý má těžké chvíle, ale ne každý podvádí!“ křičela jsem.
Michal na mě hleděl, nevěděl, co říct. V jeho očích jsem viděla lítost, ale už na tom nezáleželo. Byla jsem příliš zraněná, abych ho poslouchala.
„Odejdi, Michale. Nechci tě už nikdy vidět. Nevracej se,“ řekla jsem a snažila se ovládnout třesoucí se hlas.
Michal se otočil a odešel. Zavřela jsem za ním dveře a sesunula se na podlahu. Brečela jsem. Měla jsem pocit, že všechno, co jsem znala, se rozpadlo. Ale věděla jsem také, že to byl nutný krok...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
