Dagmar (25): Ulehla jsem do babiččiny postele. Díky tomu se setkala se zesnulým dědou

Co umřel děda Josef, babička Bětka mi často vyprávěla, jak za ní jeho duch chodí. Nikdy jsem jí na to nic neřekla. Mělo to jediný důvod. Přišlo mi to jako blbost. Jak by mohl mrtvý člověk chodit za živým? Nesmysl, říkala jsem si. Až do onoho dne.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (21): V nemocnici dal děda babičce poslední slib. Že ho dodržel, jsme se přesvědčily o dva dny později

Babička tvrdila, že u ní v posteli leží mrtvý děda

Naši právě odjížděli za babičkou, která byla po dědově odchodu pořád sama. Nabídli mi, jestli je nedoprovodím. Bylo to na začátku léta. Vzhledem k tomu, má babička velkou zahradu, vzala jsem s sebou i svoje dva raťafáky. Navíc to u babičky dobře znají. Busty je statný boxer, který chrání svého psího kamaráda Baxe.

Babička už pomalu ve dveřích začala s tou svojí povídačkou. ,,Už za mnou Pepa zase byl,“ spráskla ruce. ,,Včera v noci vedle mě ležel v posteli,“ líčila a držela se u srdce. ,,Mami, už toho nech. Táta je mrtvý. Smiř se s tím,“ uzemnil ji můj otec. ,,Ty mi věříš, viď?“ podívala se na mě. Jen jsem pokývala, abych zbytečně nerozpoutala nějakou hádku.

,,Pojď se podívat. Ještě tam leží,“ pošeptala mi babička. ,,Babi, vážně. Už toho nech. Akorát nás tím děsíš,“ požádala jsem babičku. Místo cesty do ložnice jsem se šla najíst. Psy jsem měla pořád u sebe. Jsou to takoví mí ochranáři. Jenže babička pořád naléhala, abych šla do ložnice. Bylo mi jasné, že dokud se tam nepodívám, nedá mi pokoj. Tak jsem šla.

Mohlo by Vás zajímat:

Otýlie (35): Děda tvrdil, že máme ve sklepě ducha německého vojáka. Pravdu jsem měla okusit na vlastní kůži

Strávila jsem noc v babiččině posteli

Akorát jsem překračovala práh a čekala, že psiska budou rychlejší a vyskočí si na postel, jak měli ve zvyku, jenže oba strnuli u dveří. Ani se nehnuli a jen pozorovali postel. Busty se přikrčil a začal kňučet. Bax zvedl hlavu a čmuchal směrem k posteli. ,,Co vám je? Tak hop na postel,“ dala jsem povel.

Oba měli stažené ocasy tak, jak jsem to u nich ještě neviděla. ,,Vidíš? I ti psi dědu cítí,“ pronesla babička. ,,Ale prd. To je blbost, babi. Jdu pryč,“ rozohnila jsem se a odešla z ložnice. Psi zůstali nehnutě stát ve dveřích a skoro celý den střídavě koukali na postel. Večer ke mně přišla babička. ,,Pokud mi nevěříš, lehni si dneska do mé postele. Když nic neucítíš, tak toho nechám,“ prosila mě.

,,Dobře, babi, ale víš, co si o tom myslím, viď?“ opáčila jsem. Chtěla jsem, aby psi spali se mnou v ložnici, ale odmítali tam vstoupit. Ulehla jsem tedy na postel a snažila se usnout. Během noci jsem jasně cítila, jak mi někdo sahá na ruku. Respektive, jak mě hladí. Ten dotyk mi byl dobře známý.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (27): Když jsem se po letech vrátila do domu prarodičů, zažila jsem něco zvláštního. Děda mi tam nechal suvenýr

Děda mě hladil na ruce jako kdysi

,,Dědo?“ pronesla jsem do ticha. Odpověď nepřišla, ale ucítila jsem dvojí poklepání na ruce. ,,Babička měla pravdu. Jsi tady. Ahoj,“ zašeptala jsem a snažila se to prázdné místo na posteli nějak obejmout. Děda mi stiskl ruku a celou noc jsme spali v objetí.

,,Tak měla jsem pravdu?“ ozvalo se ode dveří. ,,Promiň, že jsem ti nevěřila,“ odvětila jsem a usmála se na babičku. Člověk rád věří jen tomu, co vidí. Jenže! Musí věřit i tomu, co cítí. A já cítila, že to byl vážně děda.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (32): Víme, že je tu děda s námi. Prozradil nám to jeho milovaný doutník

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.