Štěpánka (24): Děda mě po smrti prosil, ať ho nechám odejít. Pomohla nám až kartářka

Děda Tonda byl něco jako můj táta. Naučil mě věci, na které můj vlastní otec neměl čas. K dědovi jsem vzhlížela celý život a citové pouto mezi námi přetrvalo i po jeho smrti.

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (42): Jako ošetřovatel jsem už viděl lidi umírat. Poslední nebožtík se ale přišel rozloučit

Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje

Když ho dohnalo stáří a on zemřel, smíření jsem v sobě nenašla. Od prvního dne, kdy nebyl mezi námi, mě navštěvoval ve snech. Věděla jsem, že je mrtvý, takže jsem i ve snu plakala a litovala jeho odchodu. Pokaždé jsem se probudila zpocená a vyděšená.

Přes den jsem zase měla pořád pocit, že je někdo se mnou a že mě sleduje. Občas jsem dokonce slyšela šepotavý hlas, který mi říkal: „Už mě nech jít.“ Tato slova mi zněla v uších, i když jsem byla sama. Měla jsem strach, že přicházím o rozum.

Připadala jsem si jako paranoik, kterého někdo pronásleduje. Byla jsem pořád ve střehu. Matka si o mě začala dělat starosti. Pak jsem usoudila, že bude dobré navštívit psychologa či psychiatra. „Ten ti dá nějaké léky na uklidnění a všechno bude dobré,“ přesvědčovala jsem sama sebe. Věděla jsem, že moje problémy mají určitou spojitost se zesnulým dědou. Tak moc mi chyběl.

Mohlo by Vás zajímat:

Nataša (61): Vnučka mě vyvedla z omylu, že duše mrtvých neexistují. Sama jsem cosi zahlédla

Náhodou jsem navštívila kartářku

Cestou k lékaři jsem zjistila, že hned vedle sídlí kartářka. Měla jsem ještě chvíli čas, tak mě nohy zanesly tam. Zaťukala jsem na dveře. Přišla mi otevřít starší žena. Velmi zajímavě mě přivítala. „Já věděla, že dřív nebo později přijdeš, pojď dál,“ vyzvala mě. Na nic nečekala a pustila se do výkladu karet.

„Máš problém s osobou, která už není mezi námi,“ řekla jako první. Mě hned napadlo, jak to ví, když jsem jí o sobě ještě nic neřekla. „Držíš zde někoho, kdo už tu nechce být. Musíš v sobě najít sílu a tu osobu nechat jít. Ubližuješ sobě i jí. Kdo to je?“ zeptala se. „Děda. Milovala jsem ho. Nedokážu se s jeho odchodem smířit,“ odpověděla jsem popravdě.

„Navštěvuje mě ve snech, ale mluvit s ním nedokážu. Naposledy se mi zdálo, jak na mě křičí. On, který na mě nikdy nezvýšil hlas,“ rozpovídala jsem se. „Co na tebe křičel?“ ptala se dál. „Ať ho nechám jít. Prosil mě, abych ho už pustila,“ přiznala jsem s tím, že jsem z toho velmi zmatená. Šla jsem ven i s pravdou o tom, co se týkalo toho hlasu, který mě všude doprovázel.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (26): Mám dar, o který jsem dlouho nestála. Nakonec jsem ho přijala za svůj

Musela jsem se s dědou rozloučit

„Máš před sebou nelehký úkol. Musíš se s dědou naposledy rozloučit a nechat ho jít. Dokud ho tady budeš držet, nikdy nenajde klid. A ty koneckonců také ne. Musíš žít dál,“ řekla kartářka. „Pak už za mnou nikdy nepřijde?“ zajímalo mě. „Svým způsobem tady bude pořád. Máš ho ve svém srdci a ve vzpomínkách,“ odvětila.

Další noc se to opakovalo. Děda na mě ve snu křičel, že už chce jít. Přes den se to už pomalu nedalo vydržet. Šla jsem na jeho hrob. „Dědo, miluju tě nade vše. Chci pro tebe ale to nejlepší. Jdu se s tebou rozloučit. Jednoho dne se shledáme,“ pronesla jsem. Od toho dne hlas utichl. Sny o dědovi mám pořád, ale už jsou mnohem veselejší. Zdá se, že kartářka byla lepší volbou, než by mě kdy napadlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (28): Matka neodpustila otci, dokud žil. Teď ji pronásleduje ze záhrobí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.