Erik (42): Jako ošetřovatel jsem už viděl lidi umírat. Poslední nebožtík se ale přišel rozloučit

Erik (42): Jako ošetřovatel jsem už viděl lidi umírat. Poslední nebožtík se ale přišel rozloučit
Zdroj: Unsplash

Erik považuje svoji práci zdravotního ošetřovatele za životní poslání. Před časem dostal do péče muže na sklonku života, který celé dny nehybně ležel na posteli. Erik mu četl knihy a velmi si ho oblíbil. V den, kdy zemřel, se mu muž naposledy zjevil.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 22. 04. 2021 15:00

Dlouho jsem přemýšlel, zda svůj příběh pošlu do světa. Když jsem si ale přečetl o případech, které se podobaly tomu mému, rozhodl jsem se to sepsat.

Ošetřoval jsem ochrnutého starce

Stát se ošetřovatelem bylo moje odvěké přání. Věděl jsem, že ne vždycky to bude jednoduché. Něco jiného je starat se o ženu po úrazu než o někoho, kdo už jen čeká na smrt. Už jsem viděl hodně bolesti a utrpení. Když mě oslovila rodina, která měla pána v letech na smrtelné posteli, nad ničím jsem nepřemýšlel.

Pan Felix byl skutečně oříšek. Táhlo mu na osmdesát a už deset let byl ochrnutý. Od rána do večera jen ležel. Rodina s ním poslední rok už moc nepracovala. Jen mu pouštěli televizi a dávali najíst. Tvrdili mi, že na nikoho nemluví a těžce snáší cizí osoby, tak ať si dám pozor. Chtěli po mně jen, abych ho krmil, umýval a hlídal v noci.

Já jsem ale poznal, že jiskra v jeho očích ještě nevyhasla. Když spal, seděl jsem u něj v křesle a četl si knížku. Mám rád detektivky, a jak se ukázalo, nebyl jsem sám. Felix najednou z polospánku promluvil: „Čti nahlas, prosím!“ Podivil jsem se, že hovoří, a jeho přání splnil. Četl jsem nahlas a on se blaženě usmíval. Stalo se z toho pravidlo.

Vznikl mezi námi vztah

Během několika týdnů jsme navázali jistý vztah. On prstem ukazoval na knihy ve své knihovně. Za měsíc, co jsem k němu chodil, jsem jich přečetl nespočet. Zatímco rodina se k němu chovala bez citu, já jsem ho měl rád. Představa, že mu mohu ještě něco nabídnout, mě těšila.

Začal se mnou spolupracovat, nechal na sebe sáhnout. Omýval jsem ho žínkou, čistil mu uši a stříhal vlasy. Po třech měsících, kdy se jeho stav rapidně zlepšil, mě chabě chytnul za ruku. „Chlapče, už je čas. Moc ti děkuji za to, že jsi tu se mnou byl,“ řekl jasně a plynule. „Ještě neodcházejte, Felixi, chybí nám několik knih k dočtení,“ povzbudil jsem ho.

On už jen zavřel oči a těžce vydechl. Dva dny pak pospával a odmítal jídlo. Myslím, že se rozhodl umřít. Cítil, že už ho tady nic nedrží. Ten den, kdy zemřel, si pamatuji přesně. Byla noc. Ležel jsem v pokoji vedle, načež mě vzbudilo jakési zajiskření.

Po smrti mi přišel poděkovat

Šel jsem se intuitivně podívat na Felixe. Už byl mrtvý. Rodina nad ním neuronila ani slzu. Já jsem čekal na pohřební službu. Smutně jsem vedle nebožtíka seděl a hladil ho po tváři. V tu chvíli se věci kolem mě zavlnily. Vlna jako by vycházela z Felixova těla, které dál nehybně leželo. Užasle jsem to pozoroval. Bylo to vskutku divné.

Když přijeli zřízenci z pohřební služby a Felixe odvezli, cítil jsem smutek. Čekala mě poslední noc v domě. Jak vám popsat jeho zjevení? V noci mě vzbudilo znovu to světlo. Kolem mě lítala průhledná košile. Pohybovala se ve vzduchu, dělala přemety. Pokojem se rozlehlo: „Konečně se mohu hýbat. Teď jsem svobodný a šťastný.“

Není divu. Téměř deset let ležel Felix v posteli. Nyní se mohl pohybovat a přemísťovat dle libosti. Po pár dnech jsem v batohu našel jeho knihu. Byl tam vzkaz: „Děkuji ti za všechno.“

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články