Jana (27): Po operaci jsem se nechtěla probudit z narkózy. Důvodem byl můj děda, který už nežije

Když mi bylo dvacet, zemřel můj děda, který pro mě byl jako druhý otec. Všechny mé dětské vzpomínky jsou spojené s ním. Rodiče byli často v práci, a tak o nás, mě i mé dva bratry pečoval on. Byly to skvělé časy. Pořád pro nás vymýšlel nějaké hry, v lese jsme pořádali závody a učil nás hrát deskovky. Dokonce nám dovolil dívat se na televizi déle, než jsme směli.

Helena (36): Sjížděli jsme jez, když jsem na břehu zahlédla zesnulého strýce. Pro to, co se událo pak, nemám vysvětlení

Musela jsem jít na operaci

Před časem mě začaly trápit bolesti břicha. Zpočátku se vyskytly jen občas, ale postupně byly hodně časté. Někdy byla bolest tupá, jindy ostrá. Můj lékař mě po vyšetření poslal rovnou na chirurgii s tím, že mám akutní zánět slepého střeva. Připravila jsem si věci do nemocnice a po přijetí jsem na pokoji čekala, až na mě přijde řada. Musím přiznat, že jsem měla strach. V myšlenkách jsem se vrátila k dědečkovi, ten vždy věděl, jak člověku dodat optimismus.

Když jsem se po operaci probudila, byla jsem neuvěřitelně vyčerpaná. Zároveň jsem v sobě měla zvláštní, hluboký klid. Byla jsem si naprosto jistá, že jsem se během zákroku setkala s dědečkem. Nebyla to fyzická postava, měl podobu modrého světla a vyzařovalo z něj bezpečí. To světlo mě obklopovalo a já se v něm cítila nádherně.

Snažila jsem se to vysvětlit účinky anestetik. Vtom někdo zaklepal. Byl to chirurg. „Dobrý den, já jsem vás operoval,“ představil se. „Musím říct, že jste nám dala zabrat. Vůbec jsme vás nemohli probudit z narkózy.“

Karolína (37): Dlouho se nám nedařilo počít dítě. Změnit to dokázal až sen o zesnulém tátovi

Znovu jsem se setkala s dědou

Podívala jsem se na něj a nic jsem nechápala. Vysvětlil mi, že samotný zákrok proběhl bez komplikací, ale když mě personál na sále začal probouzet, bránila jsem se. Údajně jsem kopala nohama, máchala rukama a šeptala, aby mě nechali na pokoji, že chci zůstat tam, kde jsem. Lékař to uzavřel s tím, že každý reaguje na anestezii jinak, a odešel.

Já jsem ale věděla své. To nebyly jen léky. Cítila jsem dědečkovu přítomnost a díky tomu mi bylo nepopsatelně dobře. Tenhle zážitek v sobě stále nosím jako vzácný poklad. Utvrdil mě v přesvědčení, že smrtí nic nekončí a že nějaká forma existence pokračuje dál.

Další příběhy ze života →

Vendula (36): Ve snu se mi zjevil zesnulý strýc. Kromě posledního rozloučení mi nechal vzkaz pro mámu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].