Facebook
Instagram
Helena se jako dítě málem utopila. Když si myslela, že přišla její poslední chvíle a viděla před sebou celý svůj dosavadní život, stal se zázrak. Helena je přesvědčená, že ji z vody vytáhl její zesnulý strýc.
Když jsem viděla na břehu řeky svého strýce, překvapilo mě to. Byl totiž po smrti. Vzápětí se převrhla loď a já se začala topit. Něčí silná paže mě na jeden zátah vytáhla z vody a já myslím, že to byl právě strýc.
Z vody jsem měla vždycky respekt
Vody jsem se bála už jako malá holka. Neměla jsem v lásce mytí vlasů ve vaničce a vyváděla jsem tak, až na nás jednou zvonili sousedi. Plavání ve škole pro mě bylo utrpením, šťouchali nás do vody dřevěnými holemi a my, neplavci, jen lapali po dechu. Naučila jsem se tam jen víc bát vody.
Plavat mě naučil až můj strýc. Než zemřel při autonehodě, trávil s námi hodně času. Dokázal mě naučit mnoho věcí a byla s ním legrace, mrzí mě, že si ho z dětství pamatuji jen matně. Vděčím mu ale i za život. To on stál při mně, když jsem se topila.
Jeli jsme se školou "na vodu", netěšila jsem se. Strach z ní jsem měla i v patnácti letech. Ale je pravda, že s partou spolužáků jsem se na loď tolik nebála. Chystali jsme se navíc na řeku, která nebyla kdovíjak hluboká nebo divoká. Jenomže i v takových místech se najde zrádný jez. Měli jsme vestu, ale já netušila, že bych si ji měla mnohem víc utáhnout.
Viděla jsem přes sebou celý svůj krátký život
V jeden moment jsme se rozhodovali, zda loď přenést, anebo zkusit sjet jez jako ostatní. Nevypadal nijak nebezpečně. V ten moment jsem na druhém břehu zahlédla muže, co vypadal úplně jako můj mrtvý strýček. Zaujalo mě to i vyděsilo. Vtom se dala loď do pohybu a už nebylo cesty zpět.
Snažili jsme se manévrovat, vyvažovat, zkrátka sjet dolů co nejopatrněji. Přesto se loď převrátila. Vypadli jsme ven jak hadroví panáci, všichni se chytili loďky, jen mě smetl proud. Vesta byla uvolněná a já se z ní vysmekla. Cítila jsem kolem sebe vír, který mě vmžiku stáhl dolů. Chtěla jsem se odrazit ode dna, ale ne a ne se k němu dostat.
Nemohla jsem dělat vůbec nic, jen jsem plácala rukama stále pomaleji a pak už jsem tušila, že nastal konec. Před očima se mi odehrál celý můj krátký život, přesně tak, jak se o tom mluví. Ucítila jsem ohromnou úlevu a zcela jsem se tomu pocitu odevzdala. Jen mi bylo líto, že moje smrt způsobí bolest tolika lidem.
Najednou mě z vody vytáhla něčí ruka
Vtom jsem ucítila něčí ruku. Chytla mě v pase a značnou silou vytáhla proti proudu nad hladinu. V poslední vteřině jsem se nadechla a začala kašlat. Všichni se kolem mě seběhli a já nemohla uvěřit tomu, že jsem živá. Rozhlížela jsem se kolem sebe po svém zachránci. Všude ale byli jen vyděšení spolužáci a dvě učitelky, kterým se asi pořádně ulevilo.
Nikdo neviděl, jak se topím. Jakoby mě voda sama vyplivla na břeh. Všechno se odehrálo mnohem rychleji, než jsem si myslela. Ostatní členové posádky se dostali na břeh až po mně. Já jsem přesvědčená, že mě zachránil můj strýček a jsem mu za to dodnes neskonale vděčná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
