Lída (26): Ve tři ráno mě vzbudil telefonát od mrtvé babičky. Chtěla mě varovat před bratrancem

S babičkou jsme si byly blízké celý život. Byla jako moje druhá máma. Když jsem byla malá, učila mě plést, později mě kryla, když jsem tajně jezdila za klukem. I jako dospělá jsem jí volala skoro denně. Věděla o mně všechno. Když umřela, byla jsem nesvá celé měsíce. Pořád jsem měla pocit, že jí musím něco říct. Pořád jsem si chtěla vzít telefon a vytočit ji.

Magda (34): Zdědila jsem po babičce činčily. A objevila temné tajemství její minulosti

Telefonát od mrtvé babičky mě vykolejil

Její číslo jsem si nedokázala smazat. Mobil, který používala, jsme v rodině nikomu nedali. Táta říkal, že ho odhlásil a vypnul. Takže když mi asi tři měsíce po pohřbu uprostřed noci zazvonil telefon a na displeji se objevilo „babi“, myslela jsem, že mám halucinace.

Bylo půl třetí ráno. Všude ticho. Zvedla jsem to. Chvíli bylo slyšet jen šumění, pak se ozvalo pár podivně zpřeházených slov. Nedávalo to smysl. Ale mezi tím jsem zaslechla hlas, který bych poznala kdykoliv. Tichý, ale úplně jasný: „Dávej si pozor. Nikdy nevíš.“ A pak to vypadlo.

Seděla jsem na posteli, neschopná se pohnout. Zkoušela jsem volat zpět, ale hlas mi jen oznámil, že volané číslo neexistuje. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Druhý den jsem se snažila zjistit, jestli se někdo nemohl nějak dostat k jejímu starému číslu. Ale telefon měli rodiče doma v šuplíku. Bez baterky.

Stella (29): Šla jsem na výstavu fotek z války. Na jedné z fotek jsem našla svého dědu v šokující póze

Babiččino varování bylo opodstatněné

Chtěla jsem to pustit z hlavy. Namluvila jsem si, že to byl jen sen nebo chyba v síti. Ale o pár dní později jsem šla do sklepa pro zavařeniny a zjistila, že zámek na dveřích je nějak pochroumaný. Nikomu to nepřišlo divné, mysleli si, že se to prostě pokazilo, ale mně to nedalo. Všimla jsem si, že ve sklepě chybí staré krabice – takové, ve kterých jsme měli uložené věci po babičce. Dopisy, fotky, nějaké šperky.

Začala jsem se vyptávat a zjistila, že bratránek, který poslední měsíce chodil tátovi pomáhat s rekonstrukcí domu, se nedávno dostal do dluhů a prý se vychloubal, že má „rodinné poklady“, které by mu mohly pomoct. V tu chvíli mi to docvaklo.

Nevím, jak se babiččin hlas dostal do mého telefonu, ale varovala mě. A byla to právě ta zpráva uprostřed noci, která mě donutila si všimnout toho, co by mi jinak uteklo. Nakonec se ukázalo, že bratránek opravdu zkusil prodat pár babiččiných věcí ve vetešnictví. Většinu jsme získali zpět. Rodina s ním od té doby nemluví.

Další příběhy ze života →

Hanuš (37): Nechtěl jsem, aby moje nová rodina znala moji minulost. Ale švagr ji někde vyhrabal a začal mě vydírat