Stella (29): Šla jsem na výstavu fotek z války. Na jedné z fotek jsem našla svého dědu v šokující póze

Byla jsem s mámou na víkendu u tety a rozhodly jsme se zajít do malé galerie kousek od centra. Měli tam výstavu válečných fotografií, převážně z konce druhé světové války, zaměřenou na osobní příběhy. Máma nejdřív nechtěla jít dovnitř, prý to bude moc těžké, ale nakonec podlehla.

Mohlo by Vás zajímat:

Meda (19): Nenapadlo by mě, že s dědou bude taková legrace. Rozhodl se svištět důchodem na koloběžce

Na fotce jsem viděla známou tvář

První místnost byla plná záběrů z každodenního života během okupace. Byly tam fotky žen s dětmi, mužů na nucených pracích, pak taky dokumenty a staré noviny. Nic zvláštního. Ve druhé místnosti byly portréty vojáků. Některé vybledlé, některé zvětšené na plátna. U každého byl krátký popisek, kde byl voják nasazen, co se o něm ví, a pokud žil, co dělal po válce.

Pak mě zastavil šok. Byla to černobílá fotka mladého kluka v nacistické uniformě. Měl lehce nakloněnou hlavu, neusmíval se ani nemračil. Ale ty oči. Vypadal úplně jako můj děda. I ty lícní kosti a ten malý zářez na uchu. Celá jsem ztuhla. Udělala jsem krok blíž. Přečetla jsem si jméno: Karl Hoffmann. Ale můj děda se přece jmenoval Karel Horák.

Když jsem ukázala fotku mámě, úplně zbledla. Neřekla nic, jen se otočila a šla pryč. Doma o tom pak odmítla mluvit. Druhý den jsem to nevydržela a zavolala babičce. Nejdřív se smála, že si vymýšlím. Pak se na chvíli odmlčela a řekla jen: „Prostě se v tom nešťourej.“ Ale to mě samozřejmě jen víc nakoplo.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (34): Zdědila jsem po babičce činčily. A objevila temné tajemství její minulosti

Nikdo o tom v rodině nemluvil

Prohrabala jsem staré rodinné fotky a našla jednu, kde stál děda v podobné póze jako na fotce na výstavě. Porovnala jsem ji s tou z galerie. Byli to dvojníci. Anebo spíš jedna a tatáž osoba. Začalo mi to do sebe zapadat. A o pár dní později mi máma zavolala. Řekla, že si musíme promluvit.

Seděly jsme spolu v kuchyni a ona vytáhla krabici starých dopisů. Prý ji měla schovanou celou dobu. Na dopisech byla německá razítka, podpisy, pár řádek v češtině, pár v němčině. Vyšlo najevo, že děda se opravdu narodil jako Karl Hoffmann, ale po válce změnil identitu. Prý aby mohl začít znovu. Pracoval pak jako řidič autobusu, žil spořádaný život, miloval babičku, vychoval mámu. Ale nikdy o válce nemluvil.

Krabici s jeho osobními věcmi, dopisy a doklady našla máma po jeho smrti. „Otevřela jsem ji jen jednou. Neměla jsem odvahu jít hlouběji.“ Prý ho milovala natolik, že nechtěla vědět pravdu. A že vlastně doteď neví, co z toho byla pravda a co jen další lež.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (35): Rekonstruovali jsme starý byt. Za vanou jsme našli kazetu, která obsahovala děsivé záběry

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].