Adam (28): Nastěhoval jsem se ke své přítelkyni. Když jsem vešel do tajné místnosti, vyrazilo mi to dech

Když jsem se nastěhoval k přítelkyni, měl jsem pocit, že tohle je ono. Že jsem konečně našel někoho, s kým můžu být doopravdy sám sebou. Byla o pár let starší, úspěšná, sebevědomá, všechno měla perfektně zorganizované. Na první pohled to bylo trochu děsivé, ale líbilo se mi, jak má věci pod kontrolou.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (35): Rekonstruovali jsme starý byt. Za vanou jsme našli kazetu, která obsahovala děsivé záběry

Měla doma tajnou místnost

Bydlela v krásné, čistém domku za městem. Jen jedna věc mě zarazila. V přízemí byla zamčená místnost. Řekla mi, že je to jen sklad starých věcí, bordel, co nestihla vyházet, a že na to stejně není čas ani nálada. Působila trochu podrážděně, když jsem se ptal, tak jsem to nechal být. Neměl jsem důvod jí nevěřit.

První dny byly fajn. Trochu jsem se rozkoukával, nechtěl jsem být vlezlý. Měla svoje rituály – přesně daný čas na cvičení, jídlo, večerní relax. Bylo to jiné, než jsem byl zvyklý, ale říkal jsem si, že to je asi normální, když člověk žije dlouho sám. Jenže pak jsem si začal všímat detailů, zvláště kolem té zamčené místnost, kde měly být jen staré věci, ale ona tam chodila.

Po týdnu odjela na víkend za rodinou. Měl jsem být pryč i já, ale změnil se mi plán. Nechal jsem si to pro sebe. V noci jsem sešel dolů. Klíč byla maličkost – předtím jsem si všiml, kde ho schovává. Odemkl jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (28): Objevila jsem v bytě po tetě tajné dveře za knihovnou. Když jsem je otevřela, nestačila jsem se divit

Její minulost mě šokovala

Na první pohled to byl dětský pokoj. Stála tam postýlka, na zdi byly tapety s medvídky. Všechno bylo perfektně čisté, naaranžované. Na komodě byly věci jako pro novorozence, ale zaprášené. Kalendář na zdi končil před dvěma lety. Na poličce stála urnička s jménem a datem narození.

Stál jsem uprostřed místnosti, která byla malým pomníkem. Dítěte, které tu možná ani nežilo. Všude byla fotka mojí přítelkyně s miminkem, ale na žádné fotce nebyl muž. Jen ona s dítětem. Vypadala šťastně, ale úplně jinak než dnes.

V hlavě mi to začalo šrotovat. Proč o ničem nemluvila? Proč to tají? Co se vlastně stalo? A proč to všechno stále drží takhle živé? Jak to zvládá skrývat za úsměv a klid? Zavřel jsem to a odešel. Do dneška nevím, co s tím vším dělat. Miluji ji. Ale od té chvíle vůbec netuším, kdo doopravdy je.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (58): Chtěla jsem se postarat o nemohoucího manžela, ale sama sebe jsem dostala na pokraj svých sil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video