Josef (57): Před pár lety jsem pomáhal mladé dívce u nehody. O šest let později mi zazvonila u dveří

Před šesti lety jsem jel v neděli večer z chalupy, když jsem na silnici narazil na autonehodu – dvě auta do sebe narazila na křižovatce, jedno leželo na boku v příkopu. Byl jsem první na místě, ještě před sanitkou, a spolu s dalším řidičem jsme se snažili dostat lidi ven z vraků.

Helena (27): Přežít může být horší než smrt. Fatální autonehoda obrátila můj svět vzhůru nohama

Pomáhal jsem jí dostat se ven

Z auta v příkopu jsme vyprostili mladou holku, možná osmnáctiletou, která byla zaklíněná mezi sedadlem a zdeformovanými dveřmi. Holka byla při vědomí, křičela, že necítí nohu, a držela mě za ruku tak pevně, že mi druhý den zůstaly modřiny.

Zůstal jsem u ní, dokud nedorazili záchranáři, a pak jsem ještě zavolal její mámě, protože telefon měla rozbitý a číslo mi nadiktovala zpaměti. Od té doby jsem na ni občas myslel, ale jméno jsem si nezapamatoval a nikdy jsem se nedozvěděl, jak to s ní dopadlo.

Minulý týden mi dcera Klára, které je teď dvacet tři, oznámila, že přijde představit přítele domů – vlastně přítelkyni, protože Klára chodí s Terezou už půl roku a rozhodla se to konečně říct nahlas celé rodině. V sobotu odpoledne zazvonily u dveří obě a já šel otevřít.

Jana (41): Vzala jsem si staršího muže a otec mě za to potrestal. Bratr zdědil byt a mně nabídl jen starou lampu

Překvapilo nás to všechny

Tereza mi podala ruku a když jsem se na ni podíval, připadala mi povědomá. Zeptal jsem se jí přímo, jestli neměla před lety nehodu. Zbledla a řekla, že ano. „Moc si toho nepamatuju, mám to celé v mlze. Pamatuju si, že mi tam někdo pomáhal. To jste byl vy?“ Vyvalila na mě oči a pak je na mě vyvalila i moje dcera.

Byl to šok pro nás všechny. Pozval jsem obě dál, a než jsme se vůbec dostali k tomu probrat jejich vztah, museli jsme s Terezou celé rodině vyprávět, jak jsme se vlastně poznali. Kláře se z toho udělalo skoro špatně, když si spočítala, že její přítelkyně mohla být tou nehodou o pár vteřin blíž něčemu horšímu.

Terezu od té doby vídám pravidelně, stále jsou spolu a už několikrát mi řekla, že mi vděčí za život. Vždycky nad tím mávnu rukou, nějak to zamluvím, ale stejně mě to dojímá a uvědomuju si, že má pravdu.

Šimon (42): Manželka skončila v nemocnici a náš rodinný systém se sesypal jako domeček z karet

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].