Alice (27): Po autonehodě jsem skončila v nemocnici. Nejhorší chvíle mého života mi ale přinesla lásku

S Denisou jsme se seznámily na místě, kde bych lásku rozhodně nečekala – v nemocnici. Dodnes je naše seznámení mým oblíbeným příběhem, který všude vyprávím.

Irena (50): Otec byl cholerický despota a roky jsem ho nechtěla vidět. Až slova mé dcery mi pomohla mu odpustit

Měla jsem autonehodu

Před dvěma lety jsem se svým tehdejším přítelem Patrikem jela autem na výlet. Náš vztah už byl tou dobou v troskách, hodně jsme se hádali a na jednu hádku došlo právě i v autě. Začali jsme na sebe křičet a hádka se rychle vyhrotila.

Patrik na chvíli přestal dávat pozor na řízení. Ztratil kontrolu nad autem, sjeli jsme ze silnice a nabourali jsme. Od toho momentu si téměř nic nepamatuji. Mám v paměti jenom záblesky převráceného auta, bolesti a rozmlžené obrazy toho, jak nám někdo pomáhá ven z vozidla.

Patrik byl zraněný méně než já. Musela jsem být převezena do nemocnice, protože jsem měla několik velmi vážných zlomenin a těžký otřes mozku.

Pamatuji si, jak jsem se celá zmatená probrala v nemocnici. Vůbec jsem nevěděla, co se děje, byla jsem vyděšená a všechno mě bolelo. Nejhůř na tom byl můj obličej. Při nehodě jsem si zlomila čelist, a tak jsem nemohla vůbec mluvit a skoro ani polykat.

Petra (35): Tchynin finanční dar se změnil v noční můru. Teď jí vše splácíme, abychom si zachránili soukromí

V nemocnici jsem potkala někoho úžasného

Právě tehdy jsem poprvé uviděla Denisu. Ležela na posteli vedle mě, také značně pochroumaná, s nohou a rukou v sádře. Viděla, jak se vyděšeně rozhlížím, a snažila se mě uklidnit.

„Vše je v pořádku, ano? Hlavně se moc nehýbej,“ řekla mi klidně, když viděla, jak se svíjím na lůžku. „Mám tu tlačítko, přivolám ti sestřičku, ano? Hlavně se nepokoušej moc hýbat.“

Stiskla tlačítko a přivolala sestřičky, které mě hned začaly uklidňovat a a podaly mi silnější léky proti bolesti. Když odešly, Denisa se na mě soucitně podívala.

„Nemůžeš mluvit, co?“ zeptala se a já se slzami na krajíčku přikývla. „Neboj se, já ti pomůžu. Stejně tu nemám co dělat a máme spoustu času.“

A jak řekla, tak udělala. Od té chvíle, kdykoli jsem něco potřebovala, jsem jí to naznačila a ona se vyptávala, dokud jasně nevěděla, co chci. Pak moje přání přetlumočila sestrám, které neměly takovou trpělivost. Přepínala mi kanály v televizi, bavila mě vyprávěním historek, když jsem se už na obrazovku nemohla pro otřes mozku dívat.

Rozesmívala mě, když mi bylo do pláče. Na pokoji jsme spolu strávily čtyři dny, které mi změnily život. Když Denisu propouštěli, napsala mi na papírek své telefonní číslo a položila ho na noční stolek vedle mě. „Až tě pustí, ráda bych slyšela tvůj hlas,“ usmála se na mě přátelsky.

Marek (25): Rodiče mě měli za černou ovci. Musel jsem dřít 16 hodin denně, abych jim i bratrovi dokázal, že na to mám

Pozvala jsem ji na rande

Od toho momentu jsem na ni nepřestala myslet. Patrik za mnou do nemocnice nepřišel ani jednou. Neposlal mi ani květinu a nezajímal se, jak mi je. Až skoro měsíc po nehodě mi zavolal a zeptal se, jak na tom jsem. Stěžoval si na vysokou pokutu, kterou musel platit, na pohmožděná záda a zlomenou ruku, kvůli kterým nemůže sportovat, na to, že byl obviněn z přečinu.

Skoro se nezeptal, jak mi je, jestli jsem v pořádku, ani nevysvětlil, proč za mnou nepřišel. Věděla jsem, že se s ním musím rozejít, protože vztah s takovým člověkem nemá smysl.

A pak jsem zavolala Denise. Když jsme se sešly, měla stále nohu v sádře, ale jinak vypadala skvěle. Šly jsme na kafe a konečně si mohly popovídat. Ukázalo se, že toho máme spoustu společného. Povídaly jsme si dlouho a hodně jsme se nasmály. Přála jsem si, aby naše schůzka nikdy neskončila. A když byl čas jít domů, řekla jsem Denise, že bych se s ní chtěla znovu sejít. 

„Alespoň k něčemu bylo to zranění dobré,“ usmála se na mě, „přineslo mi tebe.“

Dana (44): Syn splnil naši dohodu do posledního puntíku. Já svůj slib dodržet nedokázala

Konečně jsem šťastná

A od toho momentu jsme spolu už zůstaly. Po nějaké době jsme spolu začaly chodit a nedávno jsme se sestěhovaly. Jsem s Denisou opravdu šťastná a nedokážu si představit, že bych ještě někdy byla s někým jiným. Jsem do ní nesmírně zamilovaná a vím, že kdyby se cokoli stalo, ona tu bude pro mě.

Přece jen jsme se poznaly ve chvíli, kdy jsme obě bojovaly s následky vážných zranění. Přesto nám spolu bylo dobře. O to víc si dnes vážíme toho, že můžeme být spolu už jen obyčejně šťastné.

Anna (32): Do opravy bytu jsem dala celé srdce i úspory. Bratr mě ale kvůli penězům bezcitně podrazil

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].