Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Tomáš a jeho přítelkyně Alice byli vždy aktivní pár. Pak měl ale Tomáš nehodu, která ho upoutala k invalidnímu vozíku a jejich život se ze dne na den změnil.
S mojí přítelkyní Alicí jsme byli velmi akční. Seznámili jsme se na ferratě v Itálii, naše první rande byla túra na Sněžku a první pusu jsme si dali po sjezdu extrémní řeky.
Zranění mi změnilo život
Nemohl jsem si přát lepší život. Oba dva jsme milovali extrémní sporty a přírodu, neustále jezdili na výlety a společně zkoušeli nové věci. Před ničím jsme se nezastavili, nic nebylo až moc velká výzva. Sjížděli jsme divoké řeky, vyzkoušeli paragliding, jezdili na kolech, lezli po skalách. Nikdy jsme se spolu nenudili a naše láska k dobrodružství byla stejně obrovská jako láska, co jsme sdíleli k sobě navzájem.
Byli jsme spolu bezmála tři roky, když jsem koupil prstýnek a byl připravený, že na naší další výpravě Alici požádám o ruku. Jak to tak ale bývá, lidé míní a osud mění, a místo toho, abych po nebezpečném slaňování poklekl na koleno a vyslovil svou nabídku, se mi přetrhlo lano a já se zřítil do propasti. Musel pro mě letět vrtulník, abych vůbec měl šanci na přežití.
Skončil jsem v nemocnici s poraněním páteře tak vážným, že jsem ochrnul na celou spodní část těla. Bylo to pro mě naprosto zdrcující, život, který jsem znal a tak miloval, z minuty na minutu skončil. Už jsem nemohl běhat, lézt, skákat… nemohl jsem ani chodit.
Moje přítelkyně se se mnou trápila
Myslím, že ještě horší než pro mě to bylo pro Alici. Místo toho, aby si užívala dál, se mnou trávila dny nejprve v nemocnici, poté po rehabilitacích a pak zavřená doma. Stala se mou opatrovnicí, mámou spíš než přítelkyní.
„Mám pocit, že jsem tě ochudil o život,“ vyslovil jsem jednoho dne svou největší obavu. Byl to rok od mé nehody a za ten rok se ode mě Alice prakticky nehnula.
„To není pravda,“ zavrtěla hlavou, ale já z jejího hlasu slyšel pochyby.
„Však to vím,“ oponoval jsem jí, „vidím, jak se ti z očí vytratila jiskra. Dřív jsme byli každý týden venku, jezdili na výlety, užívali si života… teď si sotva vyjdeme do parku. A tebe to trápí, přiznej to.“
„Trápí,“ připustila nakonec opatrně, „ale co mám dělat? S tebou to všechno, co jsme dělali předtím, už dělat nemohu, a nikoho jiného nemám…“
„Musíš si najít nějakého parťáka a vrátit se do života, takhle to nejde,“ řekl jsem rázně, až sebou cukla. Stačí, že mám život zničený já… nechci, aby ses trápila i ty.„
Řekl jsem jí, že musí začít žít beze mě
A tak jsem Alici donutil, aby vše, co jsme podnikali spolu, začala podnikat sama. Skoro každý víkend tak někam jezdila, posílala mi fotky z výletů, vrátila se do našich starých kolejí. Sledoval jsem, jak se jí do tváře vrací barva a do očí život. Nešlo si ale nevšimnout toho, že jsme se odcizili. Začali jsme se vzdalovat, žít dva rozdílné životy… které šlo jen špatně sloučit.
Jednoho dne, když jsme seděli u večeře, Alice odložila příbor a podívala se na mě.
„Takhle to dál nejde,“ hlesla nešťastně, „moc tě miluju, ale… nemůžu s tebou žít. Potřebuju dobrodruha, potřebuju vzrušení, adrenalin… a to s tebou doma, v obýváku, nezískám. Hrozně mě to mrzí, ale myslím si, že bychom se měli rozejít.“
„Chápu tě… a souhlasím,“ přikývl jsem, i když mi to trhalo srdce, „chci, abys měla život, jaký chceš a po jakém toužíš… a ten ti já bohužel nedám.“
Nakonec se se mnou rozešla
A tak jsme se s Alicí rozešli. Byla to, kromě mé nehody, nejhorší věc, co mě kdy potkala. Dlouho po rozchodu jsem se trápil, zvažoval jsem, jestli má můj život vůbec smysl. Už je to několik let a já na ni pořád myslím. Na sociálních sítích sleduji její dobrodružství, její nové partnery, to, jak je šťastná, a jsem za ni nesmírně rád, na druhou stranu mi to ale rve srdce. Nemám jí za zlé, že mě opustila, já bych sám se sebou také žít nechtěl, každý večer si ale přeji, aby se ke mně vrátila…
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
