Šárka se přes seznamku seznámila s Rosťou. Ten ji vzal na úžasné rande a naprosto to předčilo veškeré její očekávání. Přála si, aby to nikdy neskončilo. Jenže druhý den ji čekala studená sprcha.
Na online seznamce jsem potkala neznámého sympatického muže. Jmenoval se Rosťa. Podle popisku profilu rád chodil běhat, četl fantasy knihy a pracoval jako řidič autobusu. Ještě úplně nevěděl, co hledá, ale asi spíš vážný vztah. Nebo to si alespoň napsal na profil.
Udělal skvělý první dojem
Po pár dnech psaní mě pozval na rande. Navrhl drahý podnik se sushi, protože jsem zmínila, že ho ráda jím. Jeho volbou jsem byla upřímně překvapena a mile potěšena. Restaurace byla drahá a bylo vidět, že si dal s výběrem záležet.
V den rande jsem si na sebe vzala krásné šaty, upravila se a namalovala a natěšeně vyrazila ven. Vyzvedl mě na zastávce kousek od mého domu a první, co mě čekalo, byla hezká kytice tulipánů.
„Na profilu jsi měla, že máš tulipány ráda,“ zazubil se, když jsem se radovala a květiny si od něj vesele převzala.
„Děkuji,“ usmála jsem se na něj překvapeně. „Musím říct, že zatím boduješ – skvělý první dojem!“
„Tak snad to bude jen lepší a lepší,“ zazubil se šibalsky a pak už mě gentlemansky pustil do dveří.
Bylo to nejlepší rande mého života
A také bylo. Skvěle jsme si rozuměli, konverzace nenuceně plynula. Rosťa žertoval a já se smála, připadalo mi, že se známe roky. Bavili jsme se o všem, o rodině, o ideální žádosti o ruku, o budoucnosti. Zaplatil za mě a pak nabídl, že se půjdeme ještě projít.
„Moc mě to s tebou baví, ještě se nechci loučit,“ řekl, když navrhoval, jestli si nezajdeme třeba na šlapadla. Samozřejmě jsem souhlasila a srdce mi plesalo radostí, že lépe se to snad už nemůže vyvinout.
Zaplatil i šlapadla, pak mě vzal na kávu do hezké kavárny. Když se začalo stmívat, řekl, že ví o střeše obchodního centra, kde se dá krásně koukat na západ sluníčka. Nedokázala jsem si představit nic romantičtějšího. Když jsme na té střeše seděli a on mě vzal za ruku, musela jsem se usmívat. A pak jsme se líbali dlouho, několik minut, než slunce zcela zašlo.
Pozval mě k sobě domů
„Nechceš ke mně?“ hlesl mi do ucha, když jsme se od sebe konečně odtrhli. „Chápu, že je tohle první rande, ale… hrozně se mi líbíš. A hrozně bych tě chtěl. Jsi tak speciální.“
Jeho slova mě vábila, musela jsem se od něj oddálit, abych hned neřekla ano. Rande bylo naprosto skvělé, možná nejlepší, co jsem kdy zažila… ale přeci jen, na prvním rande bych neměla hned někomu lézt do postele, o to víc, jestli chci, aby z toho něco bylo.
„Rosťo,“ obrátila jsem se na něj, abych ho odmítla… ale pohled do jeho očí ve mně něco změnil. Koukal se tak něžně, jemně… začala jsem usilovně přemýšlet. Sice na profilu neměl vyloženě napsáno, že hledá dlouhodobý vztah, ale o sexu a krátké známosti nepadlo ani slovo… A to rande se tak povedlo…
Strávili jsme spolu noc
„Nevidím důvod, proč ne,“ dokončila jsem větu a on se zeširoka usmál. Vzali jsme si taxi k němu do bytu a měli jsme krásný, vášnivý sex. Když jsem mu pak usínala v náručích, už jsem si malovala naši budoucnost. Ranní probuzení mi ale zasadilo ránu přímo mezi oči.
Probudila jsem se v posteli sama. Po prvotním vyděšení mě napadlo, že mi možná připravuje romantickou snídani do postele. Když se ale ani po deseti minutách neobjevil, natáhla jsem se pro jeho triko pohozené na druhé straně postele, oblékla se a vydala se do obýváku.
Snídani určitě nedělal, seděl u notebooku na gauči a něco do něj zamyšleně klikal. Ani si mě nevšiml, musela jsem si odkašlat. Pak se na mě konečně otočil.
„Ahoj... skoro jsem na tebe zapomněl,“ podotkl studeně a netaktně. Nad jeho chladnou poznámkou jsem musela zamrkat. To neznělo jako Rosťa ze včera.
„Dobré ráno,“ rozhlédla jsem se kolem sebe a marně hledala náznaky nějakého jídla. „Jsem pěkně hladová… máš něco na snídani? Noc mi dala pořádně zabrat.“
Pokusila jsem se s ním flirtovat, on na mě jen stroze hleděl, nehnul ani koutkem.
Vůbec jsem ho nepoznávala
„Nemám, moc nesnídám. Možná bys měla jít a něco si koupit,“ odvětil a vrátil se k počítači. Já jsem se ale nehodlala vzdát, stále ve mně přebýval optimismus. Vydala jsem se k němu a sedla si na gauč vedle něj.
„A co si zajít na snídani společně? Znám jedno místo, kde dělají vynikající…“
„Tak hele,“ skočil mi do řeči hrubě, až mě zaskočilo, jak je najednou nepříjemný. „Nevím, jak sis tohle vyložila, ale… nikam spolu už nejdeme. Na snídani, ani nikam jinam.“
Zaskočeně jsem na něj hleděla. Zatímco já jsem si malovala, že z něj bude můj přítel, on mě asi chtěl jenom zneužít.
„A co, jak jsi říkal, jak jsem speciální? Jak se ti líbím? To si další rande, nebo alespoň snídani nezaslouží?“ zeptala jsem se překvapeně a on se ušklíbl.
„A co jsem ti měl říct? Že s tebou chci jen spát? Na to bys nezabrala… musel jsem jít trochu kolem a kolem.“
Cítila jsem, jak ze mě veškerá radost odchází. Vlastně mi bylo skoro do pláče, jak jsem hloupě naletěla. Seděli jsme dalších pár minut v tichu, než odložil počítač a odkašlal si.
Chtěl, abych hned odešla
„Myslím to vážně, chtěl bych, abys odešla. Ten sex byl super, ale… nejsem na ty věci potom, seznamování se a tak. To teď nehledám. Potřebuju klid. Mohla by sis vzít věci a jít, prosím?“
„Jasně,“ hlesla jsem jako tělo bez duše a zvedla se. Posbírala jsem si věci, nacpala je do kabelky a s pocitem prázdnoty v hrudi se vydala ke dveřím.
„Hlavně mi vrať to triko, co máš na sobě… to je moje oblíbený,“ volal na mě ještě, když slyšel, že jsem na odchodu. Tričko jsem v jeho bytě nechala a stejně tak chuť na jakékoliv další rande na slepo. Celou cestu domů jsem přemítala nad tím, jak se snažil zapůsobit. Jak mi dal květinu, platil za mě, našel krásné místo na západ sluníčka, jen aby mě dostal do postele.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].