Marta (42): Dělám práci, která mě baví a naplňuje. Bratrovi jsem ale pro smích

Vystudovala jsem zdravotní školu a hned po maturitě nastoupila do nemocnice. Za svou bohatou kariéru jsem prošla několika odděleními. Všude jsem se oddaně starala o pacienty.

Klára (33): Po rozvodu jsem utekla do Itálie, abych si vyléčila zlomené srdce. Skončilo to dalším zklamáním

Pracovní vyhoření jsem vyřešila po svém

Práce v nemocnici mě bavila. Nemohu si stěžovat na vedení ani kolegy. Ale po 20 letech jsem se cítila unavená a do práce se netěšila. Vnímala jsem na sobě, že už toho mám dost a potřebuji si odpočinout. Měla jsem pocit, že jsem pro společnost udělala víc než dost a že se musím začít věnovat i sobě.

„Mějte se tu hezky, budu na vás vzpomínat v dobrém a ráda se za vámi občas přijdu podívat, ale musím se dát dohromady a najít ztracenou energii,“ rozloučila jsem se a před pěti lety odešla ze zdravotnictví. Dva měsíce jsem byla v pracovní neschopnosti, pak na Úřadu práce a nakonec se ze mě stala podnikatelka.

Štěpán (42): Touha po úspěchu mě dovedla na pokraj vyhoření a zhroutilo se mi úplně všechno

Našla jsem si práci, která mě baví

Začala jsem se věnovat své vášni. Miluji ruční práce. Pletu svetry, šály a čepice a háčkuji různé kytičky jako brože. Maluji obrázky a dělám upomínkové předměty. Své výrobky prodávám na internetu a musím říct, že mi to docela vydělává.

Jsem za to nesmírně ráda. Mám práci, která mě baví, dělám ji ráda a naplňuje mě. V létě si háčkuji v pergole, v zimě u televize. Mezitím si uvařím nebo vyperu. Za den stihnu spoustu práce, přesto nemám pocit, že bych se honila či byla přetažená.

Tomáš (56): Přestěhoval jsem se z Prahy na vesnici. Místo vysněného klidu denně čelím nehorázným dotazům sousedů

Nemístné poznámky mého bratra mě bolí

Ne vše je ale zalité sluncem. Mám bratra, který je úspěšným manažerem. Při každém rodinném setkání jsem cílem jeho nemístných poznámek. Nemůže pochopit, proč jsem se rozhodla opustit důležitou práci, kde jsem měla mnohaletou pracovní zkušenost, a živím se primitivním způsobem. „Ty tvoje ruční práce. To je pro někoho, kdo nedokončil ani základní školu,“ utrousil bratr.

Snad posté jsem se na něj usmála a naznačila mu, aby byl zticha. Bratr je ctižádostivý a dravý. Já taková nejsem a v určitém momentě jsem cítila, že potřebuji změnu. Už nemusím mít uznání, už se nehoním za kariérou. A vím, že všichni jsme nahraditelní. Jsem ráda, že mě živí něco, co mě baví a dává mi jistou dávku svobody. Mohu si to dovolit k díky manželovi, který mě v tom podporuje.

Další příběhy ze života →

Lenka (49): Vyhodili mě z práce ve chvíli, kdy se manžel rozhodl měnit obor. Vyřešila jsem to půjčkou a nikomu nic neřekla