Miroslav bude mít památku na svatební den do konce života. A to v podobě jizvy. Může za to špatný nápad kamaráda Jindřicha...
Moje snoubenka měla s organizací naší svatby neskutečné práce. Adriana je puntičkářka. Vše musí mít do posledního detailu vychytané.
Našel jsem jehlu v kupce sena
S Adrianou jsme spolu pět let. Známe se. Viděli jsme se v nejrůznějších situacích. Vím, že Adriana je holka do nepohody. Nezalekne se nepředvídatelného nepohodlí při cestování. Nevyvede ji z míry špína či hmyz. Dokáže snést kousance od různé havěti a nést batoh na zádech. V běžném životě se změní na krásně upravenou ženu v šatech a v lodičkách.
Tyto její dvě podoby miluji. Vím, že takových žen moc není. Spojuje nás i jistý životní postoj, který je pro mnoho našich kamarádů nepochopitelný. Rozhodli jsme se, že nechceme děti. Bavili jsme se na toto téma opakovaně a dlouho. Oba máme jasno a víme, že nikdy nebudeme litovat. Jsme stejně staří a za pár let stejně dojdeme do bodu, kdy naše těla nebudou vhodná k reprodukci.
Desítky hodin práce kvůli jedinému dnu
Adrianu jsem požádal o ruku. Nemusel jsem. Ale chtěl jsem tento krok udělat. Chtěl jsem, aby věděla, jak moc je pro mě důležitá. Chtěl jsem, aby naše okolí vidělo, že se nebojíme tento krok udělat a navzájem si důvěřujeme. Ve světě, kde se důvěra moc nenosí.
Adriana sama naplánovala celou svatbu. Do posledního detailu. Když jsme naši svatbu ladili, věděl jsem, že to bude velkolepý den pro nás, naše rodiny a kamarády. Nic okázalého. Ale přesně to, co nás vystihovalo. Louka, obřad při západu slunce v přírodě, stany, studený a teplý bufet, hudba, tanec, zpěv a dobrá nálada. Tak, jak rádi žijeme život. Jenže se stalo něco, co nešlo podchytit či naplánovat.
Úraz na svatbě změnil naše plány
Po obřadu a společné večeři se podával dort. Adriana zajistila výrobu několikapatrového dortu. Tradičně jsme společně rozkrojili vrchní patro a zapózovali fotografovi. Ani nevím, jak se to seběhlo, ale najednou se odněkud vynořil kamarád, chytl moji hlavu a zabořil mi ji do dortu. Bohužel dort byl zpevněn dráty a právě jeden z těch drátů mi projel tváří a zastavil se o měkké patro v ústech.
Adriana mě okamžitě naložila do auta a jela se mnou do nemocnice. Zde mi ránu vyčistili, podali mi léky proti bolesti a ránu mi zašili dvěma stehy. Měl jsem hlavu jako balón. Adriana měla svatební šaty od krve, já jsem byl taky celý špinavý. V nemocnici jsme strávili pět hodin a na statek jsme se vrátili až navečer. Kamarád se nám neustále omlouval, zábava vázla a trvalo několik hodin, než se lidi začali bavit.
Moje manželka mi opět ukázala, že má nezdolného ducha. Vzala celou záležitost sportovně a kamarádovi druhý den sdělila: „Hele, znám tě roky. Mám tě ráda. Jsi nejlepší kamarád Mirka. Naštval jsi mě, ale nemohl jsi tušit, jaký bude mít tvůj žert dohru. Takže to necháme být a jednou se tomu snad zasmějeme.“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].