Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Karolínin vztah se v průběhu let stal rutinou. Jednoho dne potkala okouzlujícího muže, který by jí mohl změnit život. A také to udělal, ale trochu nečekaným způsobem.
S Dominikem žiju víc jak pět let. Náš vztah je jednou velkou rutinou: práce, večeře, seriál na Netflixu, občas kino. Už mezi námi není jiskra, žádná vášeň jako na začátku. Dominik je hodný člověk – spolehlivý a předvídatelný. Typ chlapa, jakého by si přála většina žen. Jenže v mých očích se čím dál víc podobal pohodlným, ale sešlapaným botám.
Když mě kamarádka pozvala na svou svatbu, potěšilo mě, že konečně zažiju něco jiného. A právě tam jsem poznala ženichova svědka Tomáše. Je vysoký, má tmavé vlasy, strniště a je sebevědomý. Tančil, jako by mu patřil celý svět. Něco mě k němu přitahovalo. Oba jsme byli ve vztahu, ale tehdy to vypadalo, jako by se svět na chvíli zastavil. Jako bychom existovali jen my dva. Od té chvíle jsem ho nedokázala dostat z hlavy...
Přítel mě ignoruje
Nechtěla jsem se s Dominikem hádat, ale prostě to přišlo. Něco ve mně bublalo už od té svatby – a jednoho večera jsem vybuchla. „Dominiku, mohl by ses aspoň na chvíli odtrhnout od počítače?“ řekla jsem možná hlasitěji, než jsem chtěla.
Podíval se na mě, ale pak se zase otočil k počítači. „Musím to dodělat. Víš, že mě tlačí termíny...“
„Termíny... pořád to samé,“ zavrčela jsem podrážděně.
„Co to má znamenat?“ odlepil oči od počítače.
„Co to má znamenat pro nás?“ odsekla jsem. „Mám pocit, že ani nevnímáš, co se děje kolem tebe. Zajímá tě jen práce. Nepamatuju si, kdy jsme si spolu naposledy někam vyrazili. A kdy ses mě naposledy zeptal, jak se mám.“
„Přeci mi můžeš kdykoli říct, co tě trápí,“ odpověděl klidně.
„Někdy si říkám... že možná nejsi ten pravý,“ řekla jsem tiše.
Ztuhl, jako bych mu dala facku. Chvíli na mě jen zíral a pak sklopil oči. Jedna moje část to chtěla vzít zpátky, říct, že jsem to přehnala. Ale ta druhá... ta si byla jistá, že jsem řekla jen to, co jsem cítila. Vzpomněla jsem si na Tomáše. Na ten jeho pohled, stejný, jakým se na mě kdysi díval Dominik. A došlo mi, že moje srdce už patří někomu jinému...
Náhodné setkání
Jedno odpoledne jsem spěchala z práce domů. Dívala jsem se do telefonu a na ulici jsem do někoho vrazila. Káva, kterou jsem držela, se rozlila na chodník. „Promiňte,“ řekla jsem a zvedla oči. A tam stál on... Tomáš. Ten chlap, co se mi od svatby objevoval ve snech. Usmíval se. Držela jsem prázdný kelímek a zírala na něj.
„Karolíno?“
„Tomáši...“ srdce se mi rozbušilo. „Netušila jsem, že tě ještě někdy potkám.“
„Pracuju tady za rohem,“ řekl s úsměvem, ze kterého se mi zatočila hlava. „A ty?“
„Zrovna jdu z práce,“ odpověděla jsem. Najednou jsem cítila lehkou nervozitu. „Dlouho jsme se neviděli...“
„Jo, od té svatby,“ usmál se. „Tančili jsme spolu. Bylo to fajn.“
Snažila jsem se ovládnout, ale cítila jsem, že se mi třesou ruce.
„Pojď, koupím ti kávu. Jako omluvu za tu, kterou už asi nebudeš...“ ukázal na louži na zemi.
Můj vnitřní hlas křičel, že bych měla odmítnout. Místo toho jsem se usmála a řekla: „To není špatný nápad.“
Sedli jsme si v malé útulné kavárně. Povídali jsme si o blbostech – o práci, o počasí, o plánech na víkend. Ve vzduchu ale bylo něco víc. Tomáš mi vyprávěl o svém životě, o své snoubence Lence, o tom, že jim to poslední dobou moc neklape. Já mluvila o práci a o Dominikovi, ale tu hádku jsem nezmínila.
Jsem zmatená ze svých pocitů
Když jsem odcházela z kavárny, cítila jsem, jak mi hoří tváře, ale zároveň jsem měla pocit viny. Věděla jsem, že si musím dávat pozor, protože to může skončit špatně. Stejně jsem kráčela po ulici s úsměvem na tváři. Chtěla jsem víc jeho pohledů, víc vzrušení, víc jeho doteků...
Od té doby jsme se začali vídat častěji. S Tomášem jsem jsi připadala jinak – smála jsem se nahlas, mohla jsem otevřeně mluvit o čemkoliv.
Jednou mi řekl, že na mě pořád myslí. „Myslíš, že by mezi námi mohlo něco být?“ zeptal se.
Seděla jsem naproti němu, srdce mi divoce bušilo. „Chtěla bych...“ zašeptala jsem. „Bojím se, že tím někomu ublížíme...“
„Někdy stojí za to riskovat,“ řekl a chytil mě za ruku.
Chtěla jsem začít znovu
Jednoho dne mi Tomáš zavolal právě ve chvíli, kdy jsem dělala večeři pro sebe a Dominika, který měl dorazit každou chvíli. „Udělal jsem to... Řekl jsem Lence, že je konec. Chci být jen s tebou...“ řekl do telefonu.
Srdce mi bušilo jako o závod. Ruce se mi třásly. Tomáš udělal to, co jsem já nedokázala. „Tomáši... já... nevím.“
„Co znamená nevím?“
„Musím si to promyslet,“ zašeptala jsem a položila telefon jako ten největší zbabělec na světě.
Když Dominik přišel domů, sedl si ke stolu a pustil se do večeře. Netušil, co se před chvílí stalo. Dívala jsem se na něj a přemýšlela nad námi. Nakonec jsem se odhodlala říct mu, co se mi honí hlavou. „Dominiku... přemýšlela jsem... Co kdybychom to zkusili znovu? Budeme dělat věci... jako na začátku vztahu...“ usmála jsem se, i když trochu nuceně.
Překvapeně se na mě podíval, ale jeho překvapení se záhy změnilo v radost. A tak jsme začali plánovat – jak půjdeme do divadla, na výlet a v létě na dovolenou.
Ten večer jsem napsala Tomášovi: „Promiň, nemůžeme být spolu.“
Odpověděl mi asi po hodině: „Myslel jsem, že to chceš. Kvůli tobě jsem udělal věci, které bych jinak neudělal...“
Neodpověděla jsem. Jen jsem zírala na displej a pak jsem schovala mobil do šuplíku. Zlomila jsem mu srdce. A sobě taky...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
