Facebook
Instagram
Nina se dostala do maléru, když potkala bývalého milence. Zjistila, že její city k němu ještě rozhodně neochladly. Snažil se jí přesvědčit, že by měla opustit manžela.
Když jsem potkala Petra (41), dost to se mnou zamávalo. I po dlouhých deseti letech jsem k němu stále něco cítila. A co víc – on to měl stejně! Málem mě to stálo manželství.
Zaplavila mě nostalgie a chtíč
Vraceli jsme se zrovna s rodinou z dovolené a na letišti jsme narazili na Petra. Manžel si myslel, že je to jen můj bývalý kolega. Prohodili jsme spolu pár vět a já měla co dělat, abych zachovala chladnou hlavu a kamennou tvář. Petr vypadal po deseti letech ještě lépe než dřív. Srdce mi bušilo až v krku, když se mi vybavily všechny ty vášnivé vzpomínky.
Petr nebyl jen mým kolegou, ale těsně před svatbou také milencem. Měla jsem tehdy zmatek v hlavě a začala před vstupem do manželství panikařit. Svého muže miluji, ale něco mi už tehdy chybělo, asi to byla právě ta jiskra, kterou jsem cítila s Petrem. Kamarádka mi poradila, ať si odbudu nevěru před sňatkem – že se to prý nepočítá.
Samozřejmě se to počítá, ale já potřebovala nějakou výmluvu, abych se mohla s Petrem spustit. Byla to dlouhá jízda, ze které jsem se vzpamatovávala ještě na líbánkách s mým mužem. Zařekla jsem se, že moje aférka svatbou končí, přestože mi Petr ještě půl roku vyznával lásku. Byla jsem neoblomná, jenže teď mi došlo, že to s Petrem nemám uzavřené.
Slíbil mi, že půjdeme jen na večeři
Petr mi brzy po našem setkání napsal a já souhlasila s večeří. Řekli jsme si, že si jen popovídáme a já byla vážně zvědavá, jak se můj bývalý milenec má. Vím, že jsem riskovala, ale cítila jsem ten starý známý vzrušující adrenalin.
Petr mě sledoval modrýma očima a já jihla. Po dvou porodech a manželské krizi jsem se cítila opotřebovaná a manželem přehlížená. Náhle tu byla přede mnou stará láska a viděla mě jako dřív. Petr mi hned na úvod řekl, že na mě celou tu dobu myslel. Taky si pořídil dítě, ale s partnerkou nežije. Zeptal se mě na rovinu, zda jsem šťastná. Neuměla jsem tak rychle odpovědět.
„Jsem spokojená. Někdy je to fajn, a někdy náročný. Jako všechna manželství, skončili bychom tak taky,“ namítla jsem. „To nemůžeš vědět. Třeba jsme si souzeni,“ ponoukl mě Petr, chytil mě za ruku a mnou projela elektrizující vlna. Ten večer jsem se nechala na rozloučenou políbit. Chybělo málo a zašlo to mnohem dál.
Začala jsem se chovat jako někdo jiný
Jako by mě posedl nějaký duch, neměla jsem klid. Jednala jsem jako cizí člověk, plná zmatení a touhy jsem neustále myslela na Petra. Dívala jsem se na volné byty k pronájmu, přemýšlela o tom, jak by asi probíhal rozvod. Doma jsem nevnímala děti ani manžela, zpětně mi to připadá, jako bych byla duševně nemocná.
Pak mě asi zachránilo samo nebe, potkala jsem Petra s jeho bývalou a dítětem. On ji držel kolem pasu, políbili se a pak si vzal dcerku na ramena. Došlo mi, že je to všechno jen sen, který by se dřív nebo později rozplynul. Nelituji ničeho, co jsem kdy udělala, nic už bych ale neměnila. Rychle jsem se oklepala z poblouznění, které většinou nevěstí nic dobrého.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
