Honza (41): Měli jsme perfektně nalinkovaný život. Jednoho dne mi ale manželka oznámila u kávy zdrcující novinu

Opravdové příběhy čtenářů: Měli jsme perfektně nalinkovaný život. Jednoho dne mi ale manželka oznámila u kávy zdrcující novinu
Zdroj: Freepik

Po čtyřicítce se životní styl už mění těžko. Honzovi nic jiného nezbylo, když mu jeho manželka jednoho rána oznámila šokující zprávu.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká03. 10. 2023 10:00

Bylo to obyčejné sobotní ráno, kdy jsem si mohl vychutnat pomalou snídani bez neustálého pípání budíku a spěchu pracovního týdne. S manželkou Sárou jsme si za ta léta zvykli na pohodlnou rutinu, která se většinou točila kolem naší kariéry a našich oblíbených víkendových výletů. Nebo jsem si to alespoň myslel.

To ráno si přišla Sára pro svůj šálek kávy, ale byla celá bledá. „Honzo, musíme si promluvit,“ pronesla nejistě. Hned jsem věděl, že něco není v pořádku. Vždycky jsme k sobě byli otevření. Sedla si naproti mně a prsty nervózně klepala do hrnku: „Budeme mít dítě.“

Děsil jsem se toho, že budu ve čtyřiceti otcem

Málem jsem se udusil kávou. Dítě? Měl jsem pocit, že se pode mnou pohnula zem. Mně bylo 41, Sáře 39, byli jsme zajetí ve svých kariérách a už dávno se dohodli, že se o potomky snažit nebudeme. „Jsi si jistá?“ zeptal jsem se nesměle. Přikývla, v očích směs strachu a vzrušení. „Udělala jsem si tři testy, všechny byly pozitivní. Už se to děje, Honzo,“ pronesla.

Dítě. Rodičovství. Ta myšlenka mi vířila hlavou jako vichřice a následoval příval otázek. Byli jsme na to připraveni? Zvládneme tu zodpovědnost? Co naše plány na cestování a dobrodružství?

Ta myšlenka mi nedala spát

Jak týdny ubíhaly, pozoroval jsem, jak Sářino vzrušení roste, a postupně nakazilo i mě. Ponořili jsme se do knih o těhotenství, navštěvovali předporodní kurzy a plánovali dětský pokojíček. Bylo to jako znovuobjevení smyslu života, nová kapitola, kterou jsme nečekali.

Ale jak Sářino těhotenství postupovalo, rostly i mé pochybnosti. V myšlenkách mě trápily obavy z našeho věku, finančních důsledků a z toho, zda jsme na rodičovství připraveni. Zjistil jsem, že kvůli tomu, co přijde, nemůžu spát.

Strach se nakonec díky ženě rozplynul

Jednoho večera, když jsme seděli na verandě našeho domu a pozorovali západ slunce, jsem se konečně zeptal: „Miláčku, děláme správnou věc?“

Sára si položila ruku na břicho a začala se smát. „Já nevím. Jsem vyděšená, pořád je mi blbě a přemýšlím nad tím, že na jeho maturák půjdu v šedesáti. Doslova se vidím o holi,“ vyjevila mi. Rozesmál jsem se tak, až mě opustily všechny obavy. Už nikdy z hlavy nedostanu představu Sáry o holi na maturitním plese našeho syna.

Nebudu vám říkat, že zvykat si ve 40 letech na nový režim a brečícího kojence bylo jednoduché, ale nakonec jsme se sžili. Oba se Sárou jsme u toho málem vypustili duši, ale zvládli jsme to.

Naši přátelé a rodina nás podrželi, a ačkoli jsme někdy smutnili nad dobrodružstvími našich bezdětných přátel, vždy jsme společně oslavovali synův první úsměv, krůčky a všechny další malé milníky.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články