Facebook
Instagram
Nechtějí děti zn. NIKDY. A jsou si tím tak jisté, že se nechávají i sterilizovat. Devětadvacetiletá Nikola Šrubařová, zakladatelka českého klubu No Kidding – tedy dobrovolně bezdětných, podstoupila sterilizaci v 27 letech. A ulevilo se jí.
V naší nové rubrice Ženská tabu s Bárou Hlaváčkovou se každý měsíc věnujeme jednomu ožehavému tématu. Tentokrát jsme do hloubky prozkoumaly, co pro ženy znamená vyslovit větu: „Nechci děti.“
Citlivé téma jsme odstartovali rozhovorem se známou stylistkou Alenkou Šafratovou, ta o své bezdětnosti promluvila velmi otevřeně. Odborný pohled na věc nám v následném rozhovoru podala psycholožka Martina Viewegová. V anketě mezi ženami různých věkových kategorií zase najdete pochopitelné i překvapivé důvody, proč se rozhodly děti nemít. Pro závěrečný rozhovor oslovila Barbora Hlaváčková zakladatelku českého hnutí No Kidding Nikolu Štrubařovou, která své rozhodnutí nemít děti stvrdila sterilizací.
"Hormonální antikoncepce pro mě nebyla vhodná a jiné formy zase spolehlivé," říká v rozhovoru Nikola, která podstoupila ukončení možnosti mít dítě přirozenou cestou ve svých 27 letech. Jak níže uvádí MUDr. Jan Drahoňovský, MBA, sterilizaci není možné zvrátit, ale žena má možnost počít dítě pomocí umělého oplodnění, když si své rozhodnutí rozmyslí.
Jsou to dva roky od chvíle, kdy jsi podstoupila sterilizaci. Jak bys popsala Nikolu před a po zákroku?
Nikola před se musela kvůli potížím spoléhat na ne úplně stoprocentně funkční antikoncepci. Jinou jsem užívat nemohla, proto mě čas od času přepadla panika a běžela jsem pro zásobu testů na půl roku dopředu. Dnes mám klid, noční můra se nikdy nestane. Musím říct, že je to opravdu úleva, nepopsatelná.
Ale krok je to radikální...
Je to nejspolehlivější forma antikoncepce, vyjádřeno procenty 100%.
Jak těžké rozhodnutí to bylo? Přeci jen, sterilizace je nevratná.
Těšila jsem se. Jiné způsoby, jako například hormonální antikoncepce, pro mě nebyly vhodné, jiné zase spolehlivé.
Jak na tvé rozhodnutí reagovalo okolí, tvoji blízcí nebo i lidé na sociálních sítích? Není ti ani třicet a pojďme si přiznat, že když žena tvého věku řekne, že nechce děti, vyslechne si věty typu: „Jsi ještě mladá, to si ještě rozmyslíš.“ Ty už si to ale nerozmyslíš, respektive sterilizaci už nezměníš.
Vyslechla jsem si toho dost - od vulgárních nadávek přes litování po psychorozbory od internetových pseudopsycholožek. Sobeckost a hloupost však vévodí vždycky. A taky argument, že kdyby všichni přemýšleli stejně, vymřeme, nebo kdyby tak přemýšlela moje máma, nejsem tu. Trochu jiný je osobní kontakt. Lidé jsou spíše zvědaví. Když trpělivě odpovídám na otázky, spíš můj postoj dovedou pochopit, internetoví hrdinové mi vrásky nedělají. A moje úžasná a jedinečná mamka je plná pochopení i dostatečně inteligentní na to, aby rozuměla, že dospělé dceři nemá do života co mluvit. Maminku mám nejspíš za odměnu, lepší bych si nemohla přát.
ODBORNÍK O STERILIZACI
MUDr. Jan Drahoňovský, MBA, Ústav pro péči o matku a dítě
"Sterilizace je operační metoda, při které dojde k zneprůchodnění, přerušení či odstranění vejcovodů tak, aby nemohlo dojít ke kontaktu vajíčka se spermií, tedy k oplodnění. Jedná se tedy o trvalou antikoncepční metodu s prakticky nulových rizikem selhání. Jedná se o výkon nevratný. Žena si tak musí být 100% jistá, že již nebude chtít v budoucnu otěhotnět. Jedinými 'zadními vrátky', jak otěhotnět, když žena změní v budoucnu názor, je umělé oplodnění.
Sterilizace žádným způsobem neovlivní hladinu hormonů, tedy ani menstruační cyklus, sexuální život, atd. Když odhlédneme od raritních operačních komplikací, tato metoda nemá žádné vedlejší účinky. Zákrok se nejčastěji provádí laparoskopicky. Jedná se o krátkou operaci (cca 30 min) v celkové anestezii. Sterilizaci je také možné provést v rámci jiné břišní operace.
Podle zákona může sterilizaci podstoupit jakákoliv svéprávná žena starší 18 let. Cenu za zákrok na žádost pacientky bez zdravotní indikace si nemocnice stanovují samy. V ÚPMD je v současné době cena za provedení laparoskopické sterilizace stanovena na 15 000 Kč. V případě, že je sterilizace prováděná v rámci jiného výkonu, který je pojišťovnou proplácen, je tento výkon zdarma a žena nic nedoplácí. V případě zdravotní indikace je hrazená z prostředků veřejného zdravotního pojištění."
Proč děti ne? Jaké jsou tvoje důvody?
Především děti nemám moc ráda, zvlášť ty malé nebo rozjívené. Jekot mě tahá za uši a bolí mě z něj hlava. Paradoxně mě děti mají rády, nechápu proč. Fóbie z porodu, těhotenství, nebyla bych absolutně dobrým rodičem. Představa, že za někoho nesu zodpovědnost tolik let - ne děkuji, ráda rodičovství přenechám lidem, kteří se na tu roli hodí. Já to nejsem. Asi jsem to věděla od mala, nehrála jsem si s panenkami, ty jsem vyhazovala z kočárku a vozila v něm křečka. Jiným dětem jsem kradla rohlíky a strkala jim své, ožužlané, a měla radost, když brečely. Pak jsem přišla do puberty, hlídala děti mamčiných kamarádek a velice rychle zjistila, že to nebude to pravé ořechové. Jistá jsem si od vysoké školy.
Stály za tvým rozhodnutím i nějaké strachy? Z toho, že dítě už nevrátíš, z nesvobody, fyzických změn v těhotenství nebo po něm?
Ano, neskrývám, že tyto důvody patří mezi asi sto dalších.
Co děti lidí kolem tebe? Jsi „teta“, která s nimi ráda tráví čas, nebo ani to ne?
Ani to ne. V širší rodině ty děti tolik nevídám, v užším okolí je nikdo nemá. Tedy nikdo, s kým bych se pravidelně stýkala.
Jsi zakladatelkou klubu No Kidding v Česku. O co jde?
Je to česká odnož celosvětového hnutí. Název i koncept je tedy půjčený. Sdílím strasti ze života, někdy s černým humorem sobě vlastním, jindy narážím na palčivá témata, která mě kromě NK štvou. Třeba snahy o regulaci práva na potrat v ČR.
Jak dlouho No Kidding v Česku funguje?
Stránku jsem zakládala v roce 2016.
Kolik lidí se v Česku ke klubu No Kidding hlásí?
Jsou to asi tři tisíce lidí, o kterých vím, nebo se nějak veřejně přiznali. Takže žádné závratné číslo, vymírání nehrozí, jak se často diskutéři z opačného spektra bojí.
Jací lidé jsou sympatizanti klubu No Kidding? Dají se alespoň přibližně specifikovat, nebo zařadit do pomyslných skupin?
My jsme tak strašně rozmanitá skupina, že se těžko dává dohromady nějaký obraz. Vědci, lékaři, podnikatelé, umělci, introverti, extroverti, mladí, ve středních letech... Všeobecně převažují inteligentní a úspěšní lidé, kteří tíhnou k přírodě a zvířatům. Máme mezi sebou i muže, jen prozatím v menšině. Přeci jen, u pánů se nikdo nekřižuje zděšením.
Na facebookové stránce No Kidding jsem měla pocit, že jde nejen o lidi, kteří nechtějí děti, ale i o lidi, kteří zároveň děti nemají rádi a cíleně se jim vyhýbají. Vnímám to správně?
Ano, těch je hodně, včetně mě. Proto žádné nemáme, protože si to uvědomujeme. Lidé, kteří děti rádi mají, jsou u nás také, nevidím na tom nic špatného, často pracují třeba ve školství nebo sociálních službách. Mají společné zase jiné důvody, někdy padne i finanční stránka. Někdo má i závažné zdravotní důvody a nechce je předávat potomkům a jiní zase přiznávají, že by svou svobodu nevyměnili ani za nic.
O klubech No Kidding a jejich členech jsem v jednom článku četla doslova toto: „Tvrdí, že děti spolehlivě zabijí jakýkoli vztah, že si je rodiče pořizují jen kvůli vlastní sobeckosti, že bezdětní jsou diskriminováni. Děti jsou pro ně parchanti, matky chodící dělohy bez mozku.“ Je to tak?
Každý má jiné postoje, ale skutečně mi přijde úsměvný fakt, že si někdo pořizuje dítě, aby měl postaráno o zadek ve stáří. Na každé straně jsou fanatici, ale co si budeme, když se někdo v Česku pokouší o childfree podnik, kdo mu tam naběhne jako první vykřikovat něco o diskriminaci (viz hospoda Stodola v Praze i nedávná pravidla pro rodiče s dětmi v Marty's Kitchen)?
Jaké další důvody vedou lidi k dobrovolné bezdětnosti? S čím se ještě setkáváš?
Enviromentální důvody, zdravotní, finanční, mají obavy z budoucnosti, raději věnují péči zvířatům případně jiným lidem...
No Kidding upozorňuje i na diskriminaci bezdětných. Vidíš ji v české společnosti? Například na českém pracovním trhu nebo v pracovních kolektivech?
Vidím, pořád. Nikdo se pak nemůže divit už leckdy ostré výměně názorů. Žen se často ptají na pohovorech, zda má děti, někdy ji z obav ani nepřijmou. Ano, i když se ptát nesmí. Často dělají od nevidím do nevidím, protože přece nemají děti a mohou se v práci klidně sedřít, žádný osobní život nepotřebují. Když si nahlásí dovolenou dostatečně dopředu, několikrát jim ji zaměstnavatel zrušil a dal přednost někomu s dítětem, i když ji nahlásil pozdě, a tak dále.
Jak si v tomto směru vede Česko v porovnání se zahraničím?
Takový přístup vidím jen v Česku. Máme ve skupině spoustu Čechů žijících v zahraničí a podobné situace nikdo z nich nezná. Jsou tam úplně běžné childfree resorty, podniky a nikdo kvůli tomu nepáchá harakiri. Pár takových podniků v ČR existuje, upozorňují na omezení věku, ale hlupáci pak pláčou v recenzích, proč zrovna jejich miláček dovnitř nemůže a ohání se diskriminací. Proč, je mi stále záhadou.
Není tedy v zahraničí, nebo řekněme v zemích západní Evropy, dobrovolná bezdětnost společensky přijatelnější než u nás?
Ano, o dost víc než u nás. Dokonce i v Kolumbii, kde žije kamarádka. A to tuto zemi považujeme za nevyspělou. Evidentně jak v čem. Když si chtěla zařídit sterilizaci, nikdo na ni neměl hloupé narážky nebo poznámky, žádné znevažování rozhodnutí, a dokonce ani nebyla jediná ve firmě s tímto rozhodnutím.
Proč si myslíš, že ženy, které nechtějí děti, vyvolávají tak velké emoce ve společnosti, v české společnosti?
Asi to souvisí krom výše zmíněného i s tím, že i přes veškerou emancipaci je žena brána jako něco slabého, hloupého, co má sedět doma, držet ústa a krok a hlavně se otáčet v kuchyni. Stačí si přečíst komentáře u jakéhokoliv ženského tématu, třeba potratů. Řvou tam nejvíce pánové, kteří ztrácí půdu pod nohama. Schválně, zkuste si takovou diskusi pročíst, asi budete nepříjemně překvapeni.
Co by sis pro dobrovolně bezdětné přála?
Více childfree podniků! Jednoznačně.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
