Miluška Bittnerová chystá dceru do první třídy: Betynka nebude mít známky, nechci aby v ní škola zadupala zvídavost

Rodačka z Jičína Miluška Bittnerová (48) moderuje už šestým rokem na Lifee.cz pořad Na kafeečko, tentokrát se ale výjimečně posadila do křesla pro hosta v talk show Ženská tabu. Její jediná dcera Alžběta, která v září oslaví sedmé narozeniny, totiž za pár dnů nastoupí do první třídy. Herečce i jejímu manželovi, podnikateli Renému (52), tak začíná zcela nová životní kapitola.

„Betynka se moc těší, ale já se toho trošku bojím,“ přiznává Miluška, která se stala maminkou poměrně pozdě, až ve 41 letech. Otevřeně tak v Ženských tabu promluvila nejen o tom, jak složitě pro dcerku s manželem vybírali školu, ale především úskalích mateřství ve zralém věku, která si chvílemi až bolestně uvědomuje.

Přiznala také, že děti dlouho vůbec nechtěla. „Byla jsem o tom bytostně přesvědčená. Jeden můj kamarád - psychiatr mi říkal, že je to vlastně velmi zodpovědný přístup. Já si říkala, ten svět, kam se řítí? Vždyť je to čím dál horší, tak proč sem přivádět ještě někoho dalšího? No, a pak se to úplně zvrtlo,“ připouští Miluška Bittnerová.

Sterilizace je jediná spolehlivá forma antikoncepce, říká Nikola Šrubařová, která založila hnutí pro dobrovolně bezdětné

Miluška Bittnerová o pozdním mateřství

Jak konkrétně prožíváš nástup svojí holčičky do první třídy? Ještě nedávno to bylo miminko a teď školačka...
To je tak strašně těžký krok! Přitom já se smála maminkám, které prvního září slzely, a říkala si: „Proč řvete? Vždyť to tak má být, ne?“ Prostě dítě jde do školky, pak do školy a na střední. A dneska se toho 1. září bojím svých emocí, protože už teď, když vybírám aktovku, si poslzím.

Brečíš už teď?
Jo, beru to z gruntu. A Betynka se do první třídy moc těší. Je to i tím, že nejde do úplně neznámého prostředí, protože bude ve třídě se dvanácti dětmi ze třídy ve školce. Takže tam nehrozí strach z toho, že nikoho nezná. Ale já, já se na rozdíl od ní netěším. Já se trošku bojím.

Ty hodně otevíráš téma matka ve starším věku, tak já ho otevřu také. Myslíš, že když se dojímáš už nad aktovkou, že je to i věkem?
Jo, určitě. Čím jsi starší, tím víc si uvědomuješ svůj věk. Ve dvaceti jsem absolutně neřešila, co bude za dva roky. Byla jsem si jistá, že za 20 let budu de facto mrtvá, že ve třiceti, čtyřiceti se lidé připravují do hrobu. Až zhruba ve čtyřiceti jsem začala vnímat, jak běží čas. To znamená, že si hrozně moc uvědomuju, jak letí, a že ten, co strávím s Betynkou, už nemám šanci nikdy dohnat. To bych si ve dvaceti určitě neuvědomovala. Takže ano, to sentimentálno pochází jednak z tohoto, a jednak jsou to hormony. Perimenopauza je naprosto šílená věc, kdy ti lítají hormony a díky tomu tě dokáže rozplakat třeba i reklama.

Co ti nikdo neřekl o mateřství po čtyřicítce?
Že budu mít takový strach, neskutečný strach. Je to úplně jiný druh strachu, než jaký jsem do té doby znala. Ať je to strach o sebe, o své zdraví, o moje blízké, rodiče, kamarády. Je to úplně jiná dimenze, je to úplně vystřelené do vesmíru, ale stejně tak je vystřelená ta láska. Já si myslela: „Ha, jsem herečka, já si všechno umím představit, přece si všechno prožiju, i když jsem to neprožila doopravdy. Jsem empatická.“ Houby! Neuměla jsem si to představit. Je to úplně jiný druh strachu, úplně jiný druh lásky. Tohle pro mě bylo největší překvapení.

Hana Třeštíková o těhotenství ve 43 letech: Lidem nejvíc vadilo, že si porodím vnouče

Miluška Bittnerová o výběru školy pro dceru

Jak říkáš, že to hodně prožíváš, máš pocit, že dneska mít dítě je obrovská věda? Načítáš věci o výchově a výběru školy třeba?
Manžel, který už jedno děťátko má, osmnáctileté, mi říkal, že nejtěžší je rozhodování, kam dáš dítě do školky, do školy, jaké kroužky mu vybereš, jaké bude mít učitele na těch kroužcích a tak dále. Kam to dítě vůbec chceš směřovat? Ono to vypadá velmi lehce a obzvlášť v Praze, kde máme jakože tisíce možností. Ale není to jednoduché. Neustále děláš nějaké kompromisy.

Jaké třeba?
My jsme neměli štěstí na školky. Kvůli tomu, že jsme se stěhovali a neměli ještě trvalé bydliště, jsme museli dát Betynku do soukromé školky, která byla fakt drahá a byla extrémně špatná, což jsme ale zjistili až později. No, a výběr školy? To bylo obrovské téma. A čím víc se o to zajímáš, tím víc zjišťuješ, že nemáš šanci to vymyslet, protože každý má jiné zkušenosti a každé děťátko je jiné. 

Co všechno jsi zvažovala? Co všechno jsi zkoumala?
Mně se velmi líbí Montessori přístup, ale vlastně nevím, jestli Betynka je typ pro Montessori výuku. A hlavně za Montessori přístupem se schovává spousta škol, které nejsou dobré a které dítě neumí připravit. Líbilo by se mi i domškoláctví, hrozně.

To jsem si myslela, že ten homeschooling by byl pro tebe.
Kdybych na to měla nervy. Já bych ho hrozně chtěla, ale bohužel na to nemám. Líbilo by se mi to, jenže náš přístup s Betynkou není takový, že by se ode mě něco lehce učila. S tím máme problém. Pak se mi líbily několikajazyčné školy. Akorát si říkám, není to moc hned ze začátku? Takže ve finále je to státní škola, kterou máme blízko, má slušné jméno a bude záležet na tom, jaká bude paní učitelka. Já ji zatím neznám, ale těším se na ni. A jediné, v co doufám a modlím se za to, je, aby v Bety to školství nezadupalo zvídavost.

To chápu.
V naší branži je hrozně důležité mít tvůrčí odvahu, mít odvahu udělat něco jinak a neustále zkoušet různé cesty, protože jich zkusíš deset a jen jedna bude správná. Ale tohle ve mně školní systém zadupával a já to musela velmi složitě hledat a doteď to hledám. Nemám ještě úplně tu odvahu, kterou bych chtěla mít nebo i někdy potřebovala. Byla bych ráda, kdyby školství v roce 2026 fungovalo jinak než fungovalo v osmdesátých a devadesátých letech, kdy jsem studovala já. Ale nevím, jestli tak funguje.

Dobrovolně bez dětí: Nechci je a nikdy to nebylo jinak, potraty se mi nevyhnuly, říká Alenka Šafratová o rozhodnutí nebýt matkou

Miluška Bittnerová o hodnocení známkami: Není to žádný ukazatel

Jak se díváš na to, že děti jsou dnes pod neustálou kontrolou? My jsme měli žákovské knížky, a když byl průšvih, pětka, tak jsme žákovskou jakože někde zapomněli. Rodičům jsme to neukázali a druhý den jsme si to opravili. Zkrátka jsme měli možnost to ututlat a zároveň být zodpovědní za to, že to spravíme. Dnes je všechno elektronicky a děti jsou pod neustálou kontrolou. Udělají sebemenší průšvih a hned se o tom ví. A říkám si, jestli to na ně nevytváří obrovský tlak. Jak se s tímhle popasováváš, že třeba hned všechno víš nebo budeš vědět?
Hele, to nevím. Tohle si neumím představit. Představuju si to z pozice žáka a je to šílená představa. Já měla několik žákovských knížek, obzvlášť ve vyšších ročnících, třeba na gymnáziu. Myslím, že i jedno vysvědčení jsem přinesla domů ne úplně pravé, ale oni to v tomhle mají těžké. Betynka tedy nebude mít známky. S tím jsem naprosto spokojená, protože známky mi přijdou jako úplně blbej ukazatel toho, co ten člověk umí nebo neumí a jak přistupuje k práci. Jednička na jedné škole se rovná trojce na jiné škole. Ale k té kontrole...

Ano?
Víš, ono to je těžké. Já si uvědomuju, že Betynku víc hlídám. Chci, aby nejlépe měla zabudovaný čip, abych věděla, kde chodí, v jaké je chodbě. Protože taková je doba a musíme s tím nějak umět pracovat.

O čem dalším promluvila Miluška Bittnerová v Ženských tabu?

• Jak jako umělkyně naráží na nástrahy vzdělávacího systému a co si myslí o AI ve školách
• Podle jaké knížky bude dceři chystat svačinky do školy
• O tom, proč dlouhá léta nechtěla děti
• O výchově dcery Betynky
• Jaká je matka

Na fotky herečky a moderátorky Milušky Bittnerové ze studia i z jejího soukromí se podívejte v naší galerii.