Olympionička Petra Chocová předčasně porodila dceru Lili: Jako matka jsem se hned necítila

Rodačka z České Lípy Petra Chocová (39) byla v druhé dekádě jednadvacátého století nejúspěšnější českou plavkyní. Podařilo se jí překonat hned několik českých rekordů na prsařských tratích a také se stala dvojnásobnou mistryní Evropy. V roce 2019, kdy se jí s manželem, reprezentantem ve freestyle footbagu Honzou Weberem (39), konečně podařilo otěhotnět, ale čelila předčasnému porodu dcery Lilli (6) a její sen, že se brzy vrátí do bazénu, vzal za své.

„V tu chvíli jsem asi ani nemyslela na plavání, mám ty dny jakoby v mlze. Ani třeba nevím, kdy mi naskočilo takovéto ježišmarja, já ji miluju,“ vzpomíná v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou na první těžké dny a týdny mateřství.

Vzdor nepřízni osudu se Petra Chocová nakonec dokázala vrátit k závodění a rozloučit se ve velkém stylu vítězstvím na mistrovství ČR 2024 v Brně. To vše s dcerkou v náručí, jak si to vždycky přála. O komplikovaném dětství, těžké cestě k mateřství i zákazu plavání, který ji přiměl ukončit kariéru, nyní promluvila v Ženských tabu.

Hana Třeštíková o těhotenství ve 43 letech: Lidem nejvíc vadilo, že si porodím vnouče

Petra Chocová o rozhodnutí stát se maminkou

Jak se profesionální sportovkyně na vrcholu najednou rozhodne, že je čas otěhotnět? Mnohdy to znamená konec kariéry, přitom plavání bylo celý váš život.
Dlouho jsem otálela, pak jsem si ale řekla, že už nepatřím mezi ty nejmladší a i na bazénu to bylo relativně znát. Proto jsem si řekla, i když jsem se na mateřství úplně necítila, hele, už by to asi chtělo. Takže jsme se s manželem domluvili, že to po svatbě začneme zkoušet a uvidíme. Nějaký čas to nešlo, pak přišlo nominační období na mistrovství světa, takže jsem začala stavět těhotenství na druhou kolej a buch, bylo to tam.

K tomu se dostaneme, mě ale zajímá ještě něco - jak to člověk prožívá psychicky? Protože od dětství jste neznala nic jiného než školu, tréninky a závody. A teď to vědomí, že o to přijdete. Vnímá to člověk tak, nebo jste byla racionální a připouštěla si, že sport není na celý život?
Já si to absolutně nepřipouštěla. Chtěla jsem být jednou z těch sportovkyň, které porodí a hned se vrátí, takže jsem si neuměla představit, že bych měla dceru jako ten top a plavání by šlo níže.

Vy jste byla dvojnásobná mistryně Evropy. Jsou tam i tlaky od sponzorů, trenérů, kteří mateřství třeba vidí neradi?
Ne. Já už v těch dvaatřiceti letech, když to řeknu na rovinu, byla v reprezentaci braná jako nechtěná, stará, přestože jsem byla jedna z top plavkyň. Už mi dávali najevo, že upřednostňují ty mladé a já jsem pro ně do budoucna nechtěný kousek. Mým největším tahounem tak byl můj trenér ve fitku, který řekl: „Hele, věk nehraje roli, ještě jim ukážeš.“ To bylo super. V tomhle tedy na mě nebyl tlak vůbec žádný.

Jak se vrcholový sport podepsal na tom, když jste chtěla otěhotnět? Protože si na jedné straně říkám, byla jste ve skvělé kondici, na druhé se to možná na vás podepsalo i negativně.
To asi nemůžu hodnotit. Hlavně jsem strašně dlouho brala antikoncepci, o té už se také lidé dočtou, co může způsobovat. Takže nevím, jestli vrcholový sport zapříčinil to dlouhé čekání, ale po té době, co jsem nemohla otěhotnět, mi paní gynekoložka sdělila, že nemám ovulaci a tím pádem jsem bez šance, dokud se zase nenastartuje.

Jak jste to prožívala psychicky? Vy jste říkala, že jste tvrďák, takže bylo to takovéto: „Dobře, zkusíme to znovu, znovu, znovu, dokud to neklapne,“ nebo vás to sejmulo?
V prvních chvílích jsem hrozně chtěla a ono se říká, že když hlava hrozně chce, musíte vypnout, což u mě tedy absolutně nešlo. Já, když mám nějaký cíl, tak si za ním jdu hlava nehlava, takže když mi nešlo otěhotnět, tak jsem ze začátku docela trpěla, četla jsem si, googlila a ptala se. Začala brát vitaminy a pak, když jsme se dozvěděli, proč to nejde, jsem si řekla, hele, tak ono už je jaro a máme tam mistrovství světa, tak si ještě zazávodím a pak to zase začneme zkoušet. Takže těhotenství šlo stranou a stalo se, co se stalo.

Vy jste před sebou měla mistrovství světa, takže jste pořád vrcholově sportovala.
Pořád jsem vrcholově sportovala a měla menstruaci zhruba po 25 dnech. A když jsem odjížděla na závody do Pardubic, dělali jsme si s trenérem srandu, že uvidíme, jak to vyjde. On tam za mnou přijel, protože jsem měla šanci zaplavat limit na mistrovství světa, a já ho zaplavala. A on ze srandy říkal, třeba už plavete dva. A já říkám, jo, jo, ha ha ha. No, a pak jsem přijela domů, v pondělí jsem si koupila test a bylo to tam.

Na to mistrovství světa jste se dál připravovala, ale nakonec jste nejela.
Já se ještě nějaký čas připravovala s tím, že bych byla zhruba ve dvanáctém, třináctém týdnu. A pak jsem zjišťovala od všech možných známých a lékařů, co a jak, až jsem zavolala olympijskému lékaři, který mi řekl, já to nechám na vás, já vám do toho nemůžu mluvit. A já říkám: „Prosím, co byste mi doporučil, kdybych byla vaše dcera?“ „No tak ne, nejezdi,“ odpověděl. Tak jsem to zrušila. A když jsem pak doma koukala na mistrovství světa a ještě neměla žádné břicho, protože mi začalo růst až hrozně pozdě, tak jsem si říkala, já bych se už asi i bála skočit šipku do vody, přestože tam to břicho nebylo. Už ve mně rostl strach, aby se mi něco nestalo.

Tenistka Petra Kvitová se těší na druhé miminko: Z ročního Péti bude můj malý pomocník, svěřila se

Petra Chocová o předčasném porodu

Vám se pak bohužel stalo, že se dcera narodila předčasně. V kolikátém týdnu to bylo?
Narodila se 32+5, takže na začátku osmého měsíce, a bylo to z důvodu předčasného odtoku plodové vody. Nevím, jestli to malá prokopla nebo co se stalo. Začala mi zkrátka odtékat plodová voda a zavřeli mě v porodnici na rizikovém oddělení. Každý den jsem chodila na odběry krve a jednou týdně na odběr plodové vody. Dělo se tak v úterý a pak v pondělí přišla sestřička, že mám jít na odběr plodovky. Říkám, já bych ale měla jít až zítra, a ona, tak jsem se možná překoukla. Šla se podívat znovu a říká ne, máte to na dnešek. Tak jsem šla. No, a za pár hodin přišla sestřička s tím, že mám jít do sesterny, že tam na mě čekají lékaři a že se mnou chtějí mluvit. To jsem věděla, že je asi konečná.

Takže 33. týden, v jakém stavu se to miminko narodí? Co třeba ještě nemá dovyvinuté?
Ve chvíli, kdy mi řekli, že už mě nepustí domů, jsem dostávala kapačky a kortikoidy na dozrání plic. Takže když se Lillinka narodila, měla 1870 g, což je relativně hezká váha, a úžasné Apgar skóre 8, 10, 10. Byla pár hodin na kyslíkové podpoře a pak ji přesunuli do vyhřívaného inkubátoru.

Vy nevíte, co se stalo, že se dcerka narodila předčasně, ale kladete si někdy otázku proč?
Určitě. U mě už několikrát padla otázka, jestli to bylo zapříčiněno tím, že jsem se pořád sportovně udržovala. Nechci říkat, že jsem makala od rána do večera, to určitě ne, ale snažila jsem se udržovat, protože když se mi začala váha přesouvat k 70 kilům, říkám, ježišmarja, to jsem v životě neměla! Takže ta otázka tam byla několikrát, ale pak i díky informacím z Nedoklubka a internetu jsem zjistila, že tyhle věci se stávají a že se nepřijde na to proč. Takže jsem si to v sobě jakoby vstřebala.

Rozplynul se vám plán na rychlý návrat ke sportu, protože život se najednou nesl v úplně jiném směru?
Já v tu chvíli asi ani nemyslela na plavání, mám ty dny jakoby v mlze. Pamatuji si jen to, že jsem byla doma a nějak jsem se cítila, ale určitě ne jako máma a už ne ani jako profi sportovec. Fungovala jsem jako automat. Řekli mi, doma si odstříkáte mléko, dáte ho zamrazit, pak nám ho donesete, přijdete si za miminkem. My vám ukážeme, co s ním můžete dělat, a co nemůžete, řekneme vám, jak je na tom. Ani třeba nevím, kdy mi naskočilo takovéto ježišmarja, já ji miluju, to je moje dítě. Samozřejmě, za nic na světě bych ji nedala, já ji miluju úplně nejvíc, ale ten začátek byl zvláštní tím, že jsem po porodu dostala miminko na sebe, mohli jsme si udělat fotku a okamžitě ho dali pryč. Po pár hodinách mě manžel odvezl na vozíku na JIPku, kde jsem dcerku ještě viděla na přístrojích. Takže určitě to tam nebylo hned.

Trpký osud hrdinky Lásky z pasáže: Tatiana Kulíšková přišla tragicky o manžela. Smysl života našla až s narozením syna

Petra Chocová o těžkém návratu k závodění

Vy jste se i přes všechny komplikace dokázala vrátit k závodnímu plavání. Jak se vrací na vrchol po těhotenství? Po tom, co úplně nemyslíte na plavání, na trénink, jak se to dělá?
Na jedné straně to bylo super. Já dlouho kojila a můj trenér ve fitku říkal, že čím déle budu kojit, tím lépe se mi bude trénovat. Šla jsem třeba do fitka a dostala hrozně těžký trénink, po kterém bych normálně druhý nebo třetí den chodila po čtyřech. Tady jsem přišla druhý den do fitka a říkám: „Pájo, byla jsem tady včera? Já vůbec necítím, že bych něco dělala!“ Pak samozřejmě říkal, hele, pozor, vyplavuje se laktát, malé může přestat chutnat mlíčko. Ale ne, cucala v pohodě. Takže v tomhle to bylo perfektní.

A v čem to perfektní nebylo?
Malá se narodila v prosinci 2019, takže pak přišel covid a ve chvíli, kdy jsem se chtěla vracet, platila omezení pro sportovce, kteří už nebyli profi. A bohužel reprezentace ani centrum už mě nechtěly, protože jsem byla stará, takže jsem nemohla trénovat. Trénovala jsem akorát doma v malém bazénku a na gumě. Návrat byl hodně těžký, ale jak jsem říkala, já neukončila kariéru kvůli těhotenství, já ji přerušila s tím, že se chci vrátit a chci ještě ukázat, že na to mám. Loni jsem skončila 0,02 s za limitem na mistrovství Evropy a myslím, že jsem se vrátila velmi dobře. Kariéru jsem ukončila minulý rok na mistrovství republiky, kde jsem šmikla ty mladé holčiny, vyhrála titul a došla si pro něj s malou, takže úplně úžasné.

To byl splněný sen?
To byl splněný sen, to se mi vždycky hrozně líbilo, když jsem to někde viděla. Ono těch sportovkyň-maminek není tolik, ale když jsem někdy zahlédla na závodech maminku s dítětem nebo třeba Kačku Neumannovou, když za ní přiběhla ta malá, tak jsem si říkala, ježiš, to bych taky jednou chtěla zažít.

Zemřelo mi dítě: Miss Natálie Kočendová považuje veřejnou zpověď i fotku se zesnulým synem za terapii

Petra Chocová o konci kariéry

Tohle se vám povedlo a teď půjdu k tomu, kdy vám doktoři zakázali plavání. Chybí vám to?
Teď už ne.

A jaké to bylo v tu chvíli?
Trpěla jsem strašnými bolestmi hlavy, úplně ukrutnými. Každý den mi třeštila, takže jsem si našla skvělou neuroložku, která mě poslala na rezonanci, a zjistilo se, že mám na několika místech výhřez plotýnky, i na krční a hrudní páteři. Zakázali mi záklony hlavy, mám tam také nějaké zúžení míšních kanálků, prostě několik diagnóz, když to zjednoduším. A neuroložka mi zakázala plavat, že nesmím dělat záklony hlavy, nikde mi nesmí cuknout hlava.

To zní vážně.
Já si říkala, třeba to nebude tak hrozné. Takže jsem si ještě našla ortopeda a ten mi řekl, paní neuroložka trošku přeháněla, ale záklony hlavy nesmíš, plavání prostě ne, maximálně znak. Já říkám, na zádech plavou mrtvý ryby, to není pro mě, to já neumím. Pak jsem zkoušela fyzioterapeutku, ta mi to plus minus potvrdila, a odkázala mě na spondylochirurga, že ten to operuje, ten mi to řekne. A tam jsem dostala takovou čočku, když jsem z jeho úst slyšela: „Máte děti a chcete tu pro ně být dlouho?“ Tak mi to přecvaklo, říkám, to asi už není dobré.

Co následovalo?
Řekla jsem si, že to plavání potřebuji nějak stylově ukončit, ne doma na gauči. Do mistrovství republiky zbývaly dva, 2,5 měsíce, tak jsem si řekla, dám třikrát, čtyřikrát fitko a půjdu dvakrát týdně na 15 nebo 20 minut do vody. Jenom si chytnout ten pocit, abych se na tom mistráku zvládla aspoň slušně rozloučit, a pak to bohužel budu muset ukončit.

O čem dalším promluvila Petra Chocová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• O vztahu s tátou, který ji dlouhá léta trénoval
• Zda je plavání zdravé i na vrcholové úrovni
• Jaké zdravotní a kosmetické potíže si z plavání odnesla
• Jak se dostala k práci pro Nedoklubko
• Jak pomáhá dalším rodičům předčasně narozených dětí