Hana Třeštíková o těhotenství ve 43 letech: Lidem nejvíc vadilo, že si porodím vnouče

Hana Třeštíková (43) rozhýbala v únoru letošního roku sociální sítě nezvykle otevřeným prohlášením, že se jí ve 42 letech konečně podařilo otěhotnět, navíc díky darovanému spermatu od svého kamaráda. Dcera dokumentaristky Heleny Třeštíkové (76) se tak rázem ocitla pod palbou mravokárců, kteří jí její krok vyčítali.

„Část hejtů, které jsem schytala, bylo, že si porodím svoje vnouče,“ konstatovala v Ženských tabu. „Na jedné straně chápu, že to lidi může zvednout ze židle, na druhé straně si myslím, že kolikrát ženy takhle mívají děti - třeba ne první, ale druhé nebo třetí - a nikdo to neřeší,“ poukázala maminka dnes už téměř šestiměsíční dcery Loty Hedy, na jejíž výchově se podílí i biologický táta.

Jak ale přiznala v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou, dostalo se jí i velmi příznivých reakcí. Hlavně od žen, které po miminku touží, ale z různých důvodů se jim nedaří otěhotnět. „Chodí mi zprávy od spousty žen, že jsem jim dodala odvahu, motivaci, inspiraci, že tím chtějí procházet nebo tím procházejí a že díky mému příběhu cítí, že je naděje i pro ně,“ zdůrazňuje Hana Třeštíková, která si podle svých slov pro mateřství nemohla vybrat vhodnější čas. Vzdor absenci partnera a vyššímu věku. Proč? O tom se podrobně rozpovídala v Ženských tabu.

Syn se jim narodil s nemocí, na kterou není lék: Manželé Hajgajdovi bojují o čas na kvalitní život Olivera a dětí z celého světa

Hana Třeštíková o svém mateřském „coming outu“

Vaše cesta k miminku nebyla jednoduchá, to probereme později, ale jednoduché nebylo ani to, že jste šla s kůží na trh. Jak jsem řekla, hned několik takových v české společnosti kontroverzních témat - matkou poprvé po čtyřicítce, šla jste do toho sama, dárcem spermatu byl váš kamarád. Co nadzdvihlo společnost nejvíce?
Já se přiznám, že jsem vůbec nečekala, že to bude až tak velké téma. Říkala jsem si, že to budu komunikovat otevřeně, protože jsem kolem toho nechtěla vytvářet lži, ale nečekala jsem, že se strhne až taková mela, která bude zasahovat do médií a napříč sociálními sítěmi. Asi nejvíc s lidmi pohnul ten věk, to jsem nečekala, a zároveň musím říct, že tohle se mě dotýká úplně nejméně. Mám na to teorii, že když jsem řekla, že je mi 43 a jsem poprvé těhotná, tak si všichni dokážou představit ženu ve 43 letech. Buď jsou samy ženy, kterým 43 let bylo nebo bude, nebo jsou to bratři, otcové nebo synové žen, které prošly tímhle věkem, takže každý má nějaký názor na to, jak by měla žena ve 43 letech vypadat.

Co by měla dělat, atd...
Co by měla dělat, co by měla mít za sebou, jak se pravděpodobně cítí, jak je stará atd. Takže část těch hejtů, které jsem schytala, bylo, že si porodím svoje vnouče. Teoreticky ano, protože kdybych měla dítě v 18 nebo 19 letech, tak bych už mohla být babičkou. Ale jak se říká, věk je jenom číslo. Já to opravdu žiju a myslím si, že je to jenom pocit. Pocitově jsem na vrcholu sil, jsem šťastná, spokojená, jsem zabezpečená, mám za sebou nějakou kariéru, nemám pocit, že by mi něco utíkalo a na mateřství jsem podle mě připravená nejvíc, jak můžu být.

Jak se ale koukáte na hejty typu, porodila jste si vnouče, kolik vám bude, až bude mít maturák? Ta predikce je možná pochopitelná, na druhé straně stát se může kdykoliv cokoliv. Připouští si člověk něco takového?
To si nepřipouštím, s tím podle mě nejde dlouhodobě žít. Já na jedné straně chápu, že to lidi může zvednout ze židle, na druhé straně si myslím, že kolikrát ženy takhle mívají děti - třeba ne první, ale druhé nebo třetí - a na maturiťáku jim je, kolik jim je, a nikdo to neřeší. Ale já si dovolila mít dítě takhle pozdě, to pár lidí okomentovalo.

Já si myslím, že se málo díváme do historie. Moje prababička se narodila její mamince ve 42 letech a maminka jí v 11 letech zemřela.
Určitě, není to nějaká novinka. Teoreticky mohou ženy rodit, dokud menstruují.

Odbornice na válku generací Jana Počtová: Měli jsme mileniály za rozmazlené, dnes se tak mluví o generaci Z

Příběh Hany Třeštíkové pomohl mnoha ženám

Byla i nějaká podpora?
Byla, ohromná. To je další věc, kterou jsem nečekala. Já to chtěla říct, jak to je, i proto, že po celou dobu, co jsem se o dítě snažila, mi hrozně pomohlo, když jsem zjistila, že někomu se to povedlo. Mohla jsem se identifikovat třeba s holkou, která byla také starší rodička, nebo tím, že se to někomu povedlo v rámci umělého oplodnění. Vždycky jsem tak dostala naději, říkala jsem si, když se to povedlo této ženě, tak by se to mohlo povést i mně. A cítila jsem potřebu tuhle dobrou energii poslat zpátky. Proto jsem to napsala na sítě. A musím říct, že od té doby mi chodí zprávy od spousty žen, že jsem jim dodala odvahu, motivaci, inspiraci, že tím chtějí procházet nebo tím procházejí a že díky mému příběhu cítí, že je naděje i pro ně. To mi dává smysl a nejlepší možnou odpověď na počáteční paniku z toho, že jsem se až moc odhalila.

Když se vám takhle ozývají ty ženy, mě zajímá, co jste zjistila, co je trápí? Je to věk, protože ať se třeba cítíme mladé, ta biologická stránka nás tlačí, nebo je trápí to, že je těžké najít si partnera?
Asi obojí. Já s tím spojuju i to, že jsme jako malé holčičky vyrůstaly v pocitu, že každá potkáme toho svého prince, se kterým založíme rodinu.

Ano, to je zásadní chyba, tahle pohádka, že přijede princ na bílém koni a budou žít šťastně až do smrti.
Jsou to pohádky nebo romantické filmy, kde se vždycky ti dva najdou, zatímco v reálném životě to tak být nemusí.

Takové pohádky své dceři radši nečtěte.
Je to i takové zvláštní vystřízlivění. Někdy v 35 letech jsem si říkala, ty jo, tak já možná toho kluka fakt nenajdu, tak se holt musím postarat sama. Takže ano, spousta žen mi psala, že nemají vhodného partnera, tak jsem jim možná otevřela dveře k přemýšlení o tom, že by to mohly zkusit jinou cestou. No, a pak jste říkala, že rodíme později. To je také trend. Je to hodně popsáno z nějakých odborných hledisek. Já nejsem sociolog ani lékař, jen vím, že jsem měla spoustu možností, co se životem dělat. Cestovala jsem, pracovala, žila skvělý život a měla pocit, že na dítě mám čas.

Single máma dvou malých dětí Aneta Krejčíková se musí otáčet: Vyhrát 10 milionů by mi velmi pomohlo

Hana Třeštíková o rozhodnutí stát se svobodnou matkou

Říkáte, že nejste sociolog, takže se nebudeme bavit o žádném reprezentativním průzkumu, nicméně to, že jste šla s kůží na trh, vyvalovalo spoustu reakcí. Jaký obrázek jste si udělala o české společnosti?
Musím říct, že jsem byla mile překvapená, že českou společnost zas až tolik nezdvihla ze židle ta řekněme alternativní cesta, že se mi narodilo dítě mimo manželství a mimo partnerství a že jsem se na něm domluvila s kamarádem. Čekala jsem, že za tohle mě budou lidé nejvíc odstřelovat, že je to proti přírodě a nevím, co všechno by mohli vymyslet. Ale zrovna těchto negativních komentářů přišlo nejmíň.

Já vám do toho skočím. Přitom to paradoxně začíná být problém, protože tuhle cestu volí čím dál víc lidí a existují sourozenci, kteří neví, že jsou sourozenci. Ale nechám vás pokračovat.
Tak jasně, kdybychom rozjely téma reprodukční kliniky a způsoby, jakými se tohle řeší, tak bychom jednak byly mimo tenhle pořad, a jednak bychom tady mohly sedět dlouho. Zároveň ale nechci být ambasador reprodukčních klinik ani dělat reklamu umělému početí. Já jenom můžu říct, jaký byl můj příběh, a já se dostala do situace, kdy jsem neměla partnera, bylo mi, kolik mi bylo, a nechtěla jsem zůstat bezdětná, takže jsem zvolila tuhle cestu.

Jak těžké pro vás bylo rozhodnout se, že do toho půjdete sama? Víme, že tatínek nechce, aby se o něm moc mluvilo. Možná se nějak sejdete, ale ta primární péče je na vás. Jak těžké bylo tohle rozhodnutí?
Pro mě to nebyla překážka. Našetřila jsem si peníze, mám kolem sebe rodinu a jsem organizačně schopná, takže jsem si říkala, že když jsem zorganizovala filmový štáb, natočila film, zorganizovala festival a pak byla 10 let v politice, kde člověk zažívá různě vypjaté situace, tak bych mohla zvládnout se postarat o dítě. Takže jsem se snažila z toho nedělat žádné téma. Chápu, že ne každá to takhle má. Je opravdu potřeba mít dobré zázemí, jak v rodině, tak finanční. A samozřejmě mít kde bydlet. Těch faktorů je spousta, každá si to musí promyslet. Ale nutno dodat, že byť jsem na to teoreticky sama, tak prakticky je tatínek celkem dost zapojený.

Herečka Tereza Bebarová potkala svou životní lásku v 17 letech: Plánovala jsem být single a mít jen psa

Hana Třeštíková a její pětiletá cesta k miminku

Já se ještě vrátím k té cestě za miminkem. Trvala asi pět let a říkala jste, že to nebylo jednoduché, i proto jste to třeba nesdílela. Ale i ta cesta by mohla podpořit další ženy, protože sdílení je poměrně silná věc.
Určitě.

Nemáte v plánu to sdílet třeba do budoucna?
Já už teď můžu sdílet jenom to, jaké to je být matkou po čtyřicítce, což dělám. Ale ta cesta byla dost intimní, často bolestivá, že mě to vůbec nenapadlo sdílet v reálném čase. Vím, že na sociálních sítích je spousta profilů, založených za účelem: „Pojďte se mnou sledovat moji cestu po umělém oplodnění.“ Je to pro ty holky pravděpodobně nějaká forma terapie. Nijak s tím nepolemizuju, ale pro mě bylo složité tohle sdílet i se svojí rodinou a přáteli, což jsem ze začátku dělala, a pak už to bylo tak náročné, že jsem přestala.

Co dalšího prozradila Hana Třeštíková v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Proč to mají ženy v politice těžší
• Jak se jí daří vybalancovat práci, osobní život a mateřství
• Co ji na mateřství překvapilo
• Co by doporučila mladým ženám, které odkládají mateřství
• O své knize Matkou po čtyřicítce

Na snímky Hanky Třeštíkové se můžete podívat v naší galerii.

Galerie Hana Třeštíková o těhotenství ve 43 letech: Lidem nejvíc vadilo, že si porodím vnouče

+ 4 fotky + 5 fotek