Herečka Tereza Bebarová potkala svou životní lásku v 17 letech: Plánovala jsem být single a mít jen psa

Herečka Tereza Bebarová (50) si srdce diváků získala například coby moderátorka populárního kulinářského pořadu Peče celá země. V soukromí je ale především milující maminkou dvou dcer – třináctileté Klaudie a šestileté Sofie – a partnerkou scénáristy Ivana Kotmela (50), s nímž tvoří rodinu už neskutečných 33 let.

„Já si myslím, že aby spolu lidé mohli koexistovat a rozumět si, tak je dobré – i technicky – najít si společného koníčka. Ať je to práce, nebo opravdu hobby,“ zamýšlí se Tereza v talkshow Na kafeečko nad kouzlem jejich dlouholetého vztahu. S partnerem ji například spojuje zájem o zdravé potraviny, péči o tělo, a v minulosti to bylo také vegetariánství. „Děti, to je jedna věc, to je práce. Výchova a zakládání rodiny – myslím, že to smysl má, pojďme do toho. Je to hrozně hezký, ale je to práce. A aby si lidé měli vedle toho ještě o čem povídat, nejen o dětech a kroužcích, tak je dobré, když mají společný zájem. Jakýkoliv,“ radí populární televizní moderátorka, která je také výbornou cukrářkou.

Tereza Bebarová dva roky před padesátkou: Vlasy už nestresuji odbarvováním, na pleť používám olej a masáž

Tereza Bebarová poznala partnera v 17 letech

Terezo, málo hereček to má ve svém věku v hlavě takhle srovnané.
Asi tam bude nějaký potenciál, ale já to teda musím říct – to je velká zásluha mého mnohaletého životního partnera. To je člověk, který stojí za mnou jako parťák a ve spoustě věcech mi byl jistým psychoterapeutem. On se tím i zabývá. A vlastně mi hrozně pomohl. Spousta lidí děkuje svým profesorům, rodičům, nebo tomu, že jsou takoví, jací jsou. Já spíše vnímám okolnosti, koho kolem sebe potkám. Koho mi ten život pinkne.

Já jsem říkala mamince: „Maminko, připrav se na to, že já nebudu mít muže. Já budu taková ta sólo žena, pořídím si maximálně psa.“ Už jsem se někde viděla jako taková ta single. Že budu mít hezký malý byteček s vysokými stropy, toho pejska, a budu se věnovat nějakému bohulibému uměleckému směru. V sedmnácti šup, potkám na ulici v Ostravě kluka, a jsem s ním doteď, mám s ním dvě děti. Já, která jsem říkala: „Nikdy! Muž? Apage! To vůbec!“ Tak jsem s ním od sedmnácti let.

Co že jste spolu, ale vy spolu i pracujete! Vy spolu biohackujete svá těla! To je neuvěřitelné.
Není to žádná science-fiction.

Znáš hodně takových párů?
Znám jich pár. Ale myslím, že je úplně jedno, co ti lidé spolu dělají. Jestli spolu cestují nebo hrají squash, golf, mají koně – to je úplně jedno. Já si myslím, že aby spolu lidé mohli koexistovat a rozumět si, tak je dobré – i technicky – si najít společného koníčka. Ať je to práce nebo opravdu hobby. Děti, to je jedna věc, to je práce. Výchova a zakládání rodiny – myslím, že to smysl má, pojďme do toho. Je to hrozně hezký, ale je to práce. A aby si lidé měli vedle toho ještě o čem povídat, nejen o dětech a kroužcích, tak je dobré, když mají společný zájem. Jakýkoliv. Mohou dělat sado maso, cokoliv. To je také zájem, jsou o tom úspěšné knihy, Padesát odstínů šedi. Prostě aby měli hezkého koníčka a vydrželo jim to navěky.

Tereza Bebarová z Peče celá země propadla cukrařině. Na sladké ale díky jedné vychytávce chuť nemá

Dcery Terezy Bebarové jsou každá úplně jiná

Vy jste třeba měli koníčka nejíst maso.
Maso jsme opravdu nejedli a teď už jíme.

Jednou jsi mi vyprávěla, jak vyrábíte husí stehýnko ze sójového masa. Až jsem na to dostala chuť.
Když potom něco děláš, tak je dobré si ten život udělat hezký. Ne aby ses trápil. Znám spoustu lidí, kteří jsou makrobiotici, a ti jsou šedí, unavení. Ne, dělej to tak, aby tě to bavilo a chutnalo ti to. Ale časem jsme narazili – já jsem podruhé otěhotněla a Sofinka si řekla během těhotenství o maso. To bylo úplně jasné – maso.

A během prvního těhotenství nic?
Ne. Tam jsem se už léta předtím rozhodla, že budeme všichni vegetariáni a dítě bude taky vegetarián. Ano, bylo to ode mne dejme tomu nedospělé rozhodnutí, ale já si za tím stojím. Jak jsem krmila své první dítě, tak jsem nekrmila ani to druhé. To jsem pasírovala uvařené mungo, připravovala jsem krabičky. Ona fakt jedla bílkoviny, vyváženou stravu. Jak jsem byla přezodpovědná a všichni mi pořád říkali: „Ty tomu dítěti ublížíš!“, tak ona vyrostla, a to dítě nebylo nemocné. Paní doktorka, když ji jednou ročně vidí na prohlídce, tak říká: „Ty mě neznáš, protože rodiče tě léčí doma.“ Ale my jsme neměli co léčit, ona byla zdravá – silné kosti, vlasy. Ale v šesti a půl letech s námi začala jíst maso. Třeba uzeniny dodnes nejí, má v sobě ještě vegetariánské zbytky.

Ale ta mladší si dá, že?
Jo, ta je čistě masová a je to úplně jiné dítě, úplně jiný člověk. Vůbec nerozumím manuálu. Jak jsem si myslela, že je to jedno dítě jasné, a to druhé bude jasnější, tak tam proběhlo velké probuzení. Zjistila jsem, že jsem si to namalovala hezky, ale přišla malá kozorožka a vysvětlila mi: „To je život! Musíš improvizovat!“ Na to jsem nebyla úplně připravená, ta mě vyučila.

Tereza Bebarová se rozplakala při vzpomínce na babičku: Co ji dojalo k slzám?

Přes třicet let na psí knížku. Bude svatba?

Letos s partnerem slavíte 33 let, Kristova léta. Prý jste se ještě nevzali?
Ano, ano, nevzali. Já vůbec nejsem odpůrce svateb nebo manželství, naopak. Myslím, že je to velice důležitý a hezký rituál. Ale v běhu toho života nám to asi nikdy nepřišlo jako to hlavní. My jsme si tu smlouvu sami se sebou udělali v rámci různých krizí, zkušeností, nepříjemností, hádek. Člověk si uvědomil a zjistil, že to manželství už dávno je. Natáčela jsem čtvrtou řadu Peče celá země na zámku Bon Repos, kde se mimo jiné dělají i svatby, a tam jsme se s místními bavili, co taková svatbička stojí. No a to jsem si řekla: „Tak to už se ani vdávat nebudu! To je zbytečné čerpání peněz z rodinného rozpočtu!“ Má to vůbec smysl? Je to strašně drahé!

Máš pravdu, je to drahé a je to brzo. Ještě není ověřený.
Ověřený je.

Holčičky by asi chtěly jít za družičky.
Chtěly by. Těm dětem by člověk chtěl udělat radost, tak uvidíme. My to pořád máme otevřené, nic nezavíráme. Ale když to klapne – a v tomhle případě mám opravdu víru, že to klape a že je to vlastně požehnání, když člověk najde spřízněnou duši… To není o tom, že je to dokonalé a furt dobré, ne, to je život. Život také přináší spoustu různých ale. Konfrontace, dvě bytosti, které jsou každá jiná, vyrostly v jiných prostředích…

Práskla jsi někdy dveřmi? Před dětmi?
Jako že jsem práskla dveřmi, tak to ano. Uraženě, jako diva: „Já tady nebudu!“ Tak to asi ano, v rámci nějakých emocí. Ale pak zase přijde to zklidnění: „Já se vlastně nechci takhle hádat!“ To je normální a v průběhu vztahu byla spousta takových situací. A věřím, že jsou i vztahy, kde se ti lidé za celý život nepohádali. To je hezké. Dneska už to neřeším ani dramaticky. Myslím, že je to pro vztah mnohdy ozdravné.

Působíte jako extrémně ideální partnerství, k tomu ti moc gratuluji.
Moc děkuji. Myslím, že to je za prvé tím, že má člověk štěstí na partnera, a za druhé – to vědomí, že ho máš. Také jsem mohla z nějakého popudu říct: „Tak já už s tebou nebudu, já budu radši sama nebo s někým jiným!“

To je jasné, máš kolem sebe spoustu hezkých mužů. A tvůj partner to samé – on je dabingový režisér?
On dělá spoustu věcí, ale léta dělal i úpravy a překlady dabingu.

Carol ze seriálu Krok za krokem má recept na šťastný vztah: S manželem je 45 let a denně si až dvacetkrát vyznávají lásku

Recept Terezy Bebarové na šťastný vztah a zdraví

Takže se kolem něj také motaly ženské.
To ano. Ale člověk si musí uvědomit, že kolikrát mu ta partnerka nebo partner přijde, a člověk ho nesmí pustit. Jak je to s tím „přebírala a přebírala, až přebrala“. Ono se i říká, že když se rozejdeš s jedním partnerem a najdeš si dalšího, tak stejně zabředneš do stejných nebo podobných problémů, jaké jsi řešila v předchozím vztahu. Cyklicky se to opakuje, dokud si to člověk nevyřeší sám. Pořád tu facku dostáváš. Takže já si myslím, že ono je to víceméně jedno. „Teď ten Pavel, já bych radši Petra nebo Jindru…“ Když to není úplný psychouš nebo psychouška, a je to fajn člověk, máš ho proklepnutého a něco s ním zažiješ… máte někam vyjet, třeba na vodu – jsou i takové trenažéry vztahů, vyzkoušet si krizovky. Tak zjistíš, kde co hapruje, ale dáte to. To si pak myslím, že je fajn, a ti lidé mají životem klidně jít, dokud to jde.

V nějakém rozhovoru jsi říkala, že ve vztahu je důležitá tolerance, pochopení a naprostá pravda. Já si třeba myslím, že ne všichni dokážou unést úplnou pravdu. Vy si opravdu dokážete říct absolutně všechno?
Ano. To, o čem mluvíš, Miluško, je takové běžnější, univerzální. Protože máš pravdu, spoustě lidí pravda neudělá dobře a nejsou na ni dozrálí. Ani ji neumí pochopit, a tím ten vztah může skončit. Proto je dobré si to stejně jako s doplňky stravy dávkovat. Učit se tu pravdu vůbec přijímat, zjevit, že nějaká pravda může být a že existuje ještě nějaký život vedle, ve mně. Kolikrát ani nevíme, co ta pravda je. Ano, můžeme něco zatajovat, nějaký průšvih, který jsme udělali, ale potom neumíme popsat náš vnitřní stav. A tam pomáhá psychoterapie, je to docela důležité, aby vám s tím někdo pomáhal. Je to druh techniky. Aby si člověk uvědomoval, kde je původ a jádro toho, co mě trápí, nebo co skrývám.

A tohle dokážeš říct svému partnerovi?
Jo, učím se to. On to umí mnohem lépe, je v tom mnohem zkušenější duše. Já se to učím a učím se to zdatně, srdnatě, nejde mi to úplně vždycky. Ale je to podle mě základ zdraví. Člověk čistí. Kdysi lidé vedli prostší životy a věřili v pána Boha. Měli jasně dané, kde se pomodlí, a že existují nějaké morální zásady. Samozřejmě, že vedle toho prováděli ošklivé věci, ale s tím už potom museli sami být.

Přinejmenším věděli, že je to ošklivé.
A když už to nevíš, tak to už je porucha. Toho jsem si všimla a vídám to v současné společnosti hodně. Když lidé lžou a už je to norma, chovají se nestandardně čestně, nevnímají to a vůbec jim to nepřijde špatně, tak to už je podle mě porucha. To už je psychopatie. To už poznám a je to poměrně častý jev v současné době. Potkat normálního člověka je dneska vlastně rarita. A to já nechci říct, že jsem normální, všichni jsme něčím lehce švihlí, ale záleží na balanci. Abys měl pořád zpětnou vazbu sám se sebou.

O čem dalším promluvila Tereza Bebarová:

• Jak pečuje o svoji tělesnou schránku
• Které metody péče o tělo a omlazení zkouší společně se svým partnerem
• Jak vypadala její studia herectví a začátky kariéry
• Jak probíhá natáčení další řady pořadu Peče celá země
• Jaký recept na bábovku sama ráda připravuje a jaké speciální sladidlo do ní dává

Na fotografie Terezy Bebarové se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Herečka Tereza Bebarová potkala svou životní lásku v 17 letech: Plánovala jsem být single a mít jen psa

+ 13 fotek + 14 fotek