David (32): Přemluvil jsem svoji přítelkyni, ať si založíme rodinu. Ani by mě nenapadlo, že jí tím zničím život

Vždycky jsem věděl, že chci mít velkou rodinu. Sám mám čtyři sourozence a několik bratranců a sestřenic. Naše rodina si vždy byla velmi blízká a já jsem tak zvyklý být neustále obklopený lidmi, dětským křikem, smíchem a všeobecným chaosem. Někomu to může přijít hektické, já jsem byl ale vždycky šťastný, že své sourozence mám. Založit velkou rodinu pro mě proto bylo vždy na prvním místě.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (32): Připadám si jako továrna na děti. Tři dcery mému muži nestačí, touží za každou cenu po synovi

Spíš než rodinu chtěla kariéru

Moje přítelkyně Kačka ale mou vizi tak úplně nesdílela. Už když jsme se seznámili, mi sdělila, že má velké plány a až dostuduje magistra na právech, chce si ještě určitě dodělat doktorát a budovat velkou kariéru. Samozřejmě jsem se jí hned ptal, jestli chce mít děti, na což pokrčila rameny.

„Jednou asi ano. Ale kariéra a škola pro mě mají přednost. Chci to někam dotáhnout, víš? Nejsem si úplně jistá, jestli jsem na mateřství stavěná…“

Tou dobou jsem byl do Kačky ještě tak zamilovaný, že jsem si svou budoucnost neuměl s nikým jiným představit, a rozhodl jsem se tak ignorovat náš rozdílný pohled na budoucnost. Postupem času se to ale začalo měnit. Kačka získala kýženého magistra, dodělala koncipienství a nastoupila do slavné advokátní kanceláře, kde začala naplno budovat svou kariéru advokátky. Neustále přicházely nové cíle, kterých chtěla dosáhnout, a být matkou mezi nimi rozhodně nebylo.

Mohlo by Vás zajímat:

Leontýna (23): Svého bývalého jsem neskutečně milovala. Měli jsme ale jeden velký problém, nemohli jsme spolu spát

Já chtěl dítě, ona ne

„Davide, jsem teď na vrcholu sil… teď musím opravdu dřít, abych to někam dotáhla,“ vysvětlovala mi, že teď není vhodná chvíle, když jsem jí řekl, že se začneme pokoušet o miminko. Byl to jeden středeční večer a místo toho, aby se se mnou milovala, jako pokaždé hleděla do notebooku a zamyšleně si četla nějaký případ. Frustrovaně jsem se od ní odtáhl a položil hlavu do dlaní.

„Kačko, ty to nechápeš. Biologické hodiny nám tikají, mně je třicet dva a tobě dvacet devět… kdy jindy je lepší doba na dítě, než teď? Proč čekat?“

Kačka odložila notebook a posmutně se na mě podívala.

„Zrovna jsem ti to řekla. Jsem na vrcholu…“

„… své kariéry,“ doplnil jsem ji s úšklebkem. „Já vím. Říkáš to pořád. Ale i na vrcholu svého života… Práce a peníze nejsou všechno, víš? Rodina je všechno. Vždycky jsem chtěl hodně dětí, alespoň čtyři… a takhle budeme rádi, když stihneme jedno. Nikdy jsem ti v tvých snech nebránil, tak proč teď bráníš ty v těch mých?“

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (55): Syn si našel hloupou holku, která neumí vařit. Takovou snachu nechci a udělám vše pro to, abych je rozeštvala

Přemluvil jsem ji, ať otěhotní

Má slova Kačku zasáhla. Pár týdnů se mnou skoro nemluvila, doma byla jako duch, pořád zabraná do sebe a přemýšlela. Jednoho rána, když jsem snídal, si přede mě dramaticky sedla ke stolu.

„Davide, přemýšlela jsem,“ začala pomalu a upřeně na mě hleděla. „A máš pravdu. Nemůžu postavit svojí kariéru přede všechno a hlavně ne před naši budoucnost. Rozhodla jsem se, že chci to dítě.“

Byl jsem radostí bez sebe. Objímal jsem ji, líbal po tvářích, rtech a rukách a pomalu na kolenou jí děkoval. Ještě to ráno jsme se milovali a večer pak znova. Představa dítěte mi nedala spát. Když mi pak Kačka oznámila, že je těhotná, myslel jsem, že nastává nejšťastnější období mého života. To jsem se ale zmýlil.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (46): To jsem se zase jednou napálila. Už nikdy nekoupím nic z asijského webu

Mateřství ji zničilo

Narodila se nám krásná zdravá dvojčata. Zatímco já jsem byl upřímně nadšený a spokojený, Kačka se jen trápila. Stal se z ní jen stín té energické, sebevědomé ženy, kterou jsem znal. Musela odejít z práce, protože ji absolutně nestíhala, sen o doktorátu se také okamžitě rozpustil. Přišla o krásnou postavu, byla neustále vyčerpaná, začaly jí zdravotní problémy, o kterých se jí ani nezdálo. Ačkoliv se každý den snažila a viděl jsem, že naše děti upřímně miluje, mateřství ji ubíjelo. Věděl jsem, že se cítí jako ve vězení. Všechny její sny, její velkolepé plány s narozením našich miminek zemřely.

Mou radost vystřídal smutek, trhalo mi srdce ji vidět se trápit. Ačkoliv se mi snažila tvrdit, že je spokojená, věděl jsem, že není, a že to je moje vina. To já jsem upřednostnil vlastní potřeby a touhy před jejím štěstím a donutil ji, ať máme děti, i když nebyla připravená. A teď budu muset s tímto pocitem obrovské viny žít do konce života.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (41): Už jsem na nervy z chování souseda. Nestará se o svého psa, a tak si ho beru každý den k sobě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].