Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Olinu a jejího manžela Vladimíra jejich dvě dcery přemlouvaly, ať jim pořídí domácí zvířátko. Vladimír přišel na způsob, jak se tomu vyhnout, a tak tím dívky přelstít.
S manželem Vladimírem máme dvojčata, osmileté dcery Hanku a Janču. Před Velikonocemi slaví narozeniny a nejvíc toužily po živém dárečku.
Naše dcery toužily po zvířátku
Jak už to u dětí, zvlášť u holčiček v tomto věku, bývá, nejvíc ze všeho si k narozeninám přály domácí zvířátko. Přemlouvaly mě a Vladimíra, ať jim pořídíme štěně, na což jsme jim ale řekli, že by se pes v malém bytě, kde jsme bydleli, trápil.
„Pejsek potřebuje zahradu, aby měl kde běhat a dovádět… a my máme maximálně balkon,“ vysvětlovala jsem jim trpělivě, „tady by se trápil.“
Když viděly, že se štěnětem neuspějí, snažily se nás přemluvit na kočku. Ta prý venčení nepotřebuje a není ani tak veliká, aby v bytě zavazela. Vladimír nebyl proti, já ale ano. Nelíbila se mi představa rozeškrábaného gauče a chlupů všude.
Žádné zvíře jsme ale doma nechtěli
„Kočky ničí nábytek, všude skáčou… chcete snad mít kočičí chlupy v obědě?“ vrtěla jsem hlavou nesouhlasně, když prosily. Takhle na nás zkusily snad všechna existující zvířata, od morčat přes hady, ještěrky, papoušky… už mi z toho šla hlava kolem, připadala jsem si jako na hodině přírodovědy. Jejich přemlouvání ne a ne ustat, nebylo hodiny, kdy by se na nás nevěsily a nežadonily, ať jim povolíme alespoň rybičky.
„Musíme s tím něco udělat, už nezvládám si vymýšlet další a další důvody, proč to či ono zvíře nemůžeme koupit,“ svěřila jsem se jednoho dne, když jsme jeli na nákup, Vladimírovi. Ten přikývl.
„Máš pravdu, už mě to taky nebaví… člověk začíná přemýšlet, jestli jim snad radši nevyhoví…“
Hned další den u snídaně, když děvčata opět načala téma domácího mazlíčka, přišel ale Vladimír se skvělým nápadem, jak je konečně umlčet.
Vymysleli jsme si historku u velikonočním králíkovi
„Víte, co je za pár týdnů? Velikonoce. A víte, jaké zvířátko je pro Velikonoce typické?“ začal tajemně a okamžitě získal pozornost dívek.
„Králík,“ vyjekla okamžitě Janča a Vladimír přikývl.
„Ano a na Velikonoce chodí poslušné děti navštívit domů… ale nás asi nenavštíví. To je ale smůla.“
„Jakto? My ale jsme hodné,“ vykulila překvapeně oči Hanka a Janča začala přikyvovat.
„On vás poslouchá a určitě se vyleká toho, jak pořád mluvíte o psech, hadech a jiných zvířatech… určitě se musí bát, že ho pes roztrhá nebo had sní…“ začal vysvětlovat můj manžel a mně hned došel jeho plán, „když budete pořád takhle mluvit o všech možných zvířatech, určitě sem nepřijde…“
Uplatili jsme je plyšovými hračkami
„My už nebudeme! My chceme vidět velikonočního králíka!“ začaly se překřikovat naše dcery a my v tu chvíli věděli, že je vystaráno. Od toho momentu už v naší domácnosti nepadlo o domácím mazlíčkovi ani slovo a konečně byl klid. Užívali jsme si, že je nemusíme pořád usměrňovat a řešit smutný pláč, zároveň jsme ale přemýšleli, co si pro děti připravíme za velikonoční překvapení.
Nakonec jsme se rozhodli vsadit na jistotu a pár dní před tím, než svátek přišel, jsme jeli do hračkářství, kde jsme koupili dva obrovské, barevné plyšáky králíků. Oba dva měli přes metr a půl a Vladimír je měl problém unést a naložit do auta.
„Myslíš, že se spokojí s plyšáky místo reálného zvířete?“ strachovala jsem se, když jsme plyšáky večer aranžovali do kuchyně spolu s vajíčky, květinami a sladkostmi. Vladimír ale jen mávl rukou.
„Jsou to děti, zlato. Hračky jim vždycky budou bližší a vždycky jim budou stačit. Ničeho se neboj, budou okouzleny, uvidíš.“
Metoda se u nás opravdu osvědčila
A také byly. Hned, jak v kuchyni uviděly své dárky, naprosto se rozzářily a na živého tvora okamžitě zapomněly. Stačilo si vymyslet jednoduchý příběh o tom, že je v hračkách ukryta duše opravdového zvířete a byl klid. Od té doby tuto hru začneme vždy, když si děti vzpomenou, že by rády domácí zvíře.
Občas plyšáci lezou do peněz, rozhodně jim ale koupíme malou, roztomilou chlupatou tarantulku z vaty než kupovat opravdového brouka. Už se nám tato metoda osvědčila i na Vánoce, kdy jsme místo štěněte kupovali plyšového soba a také na Halloween, kdy jsme pro děvčata připravily plyšové sovy a netopýry místo vytouženého křečka.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
